„Jak vnímají děti v této oblasti onemocnění AIDS?“ ptám se při pohledu na množství dětí okolo sebe, z nichž některé nemají vůbec nikoho. Ředitel ACET Zimbabwe spolu s jednou dobrovolnicí mi odpovídají, že děti vidí problematiku HIV/AIDS jako problém dospělých lidí.  Děvčata se spíše trápí otázkou, aby neotěhotněly…

ACET Zimbabwe má 2 vedoucí a 15 dobrovolníků, ročně osloví tématem preventivních programů asi 10 000 studentů. Antiretrovirové léky, které pomáhají v době infekce posilovat imunitu a tak prodlužovat život,  jsou k dispozici v nemocnicích, vláda podporuje abstinenční program.

V roce 2005 jsme na konferenci v ugandském městě Entebbe viděli prezentaci, kde mimo jiné byla fotografie hrobů a pod ní bylo napsáno, že v Zimbabwe jsou v některých místech vykopány hroby dopředu pro lidi, kteří zemřou v důsledku onemocnění AIDS. „Jak to vypadá dnes? Je to stále pravda?“ ptám se ředitele ACET Zimbabwe.

„Ve městech je prevence zajištěná a lidé si vážnost tohoto onemocnění uvědomují, ale na vesnicích je situace odlišná, tam je toto stále aktuální…“ Výsledkem tohoto koloběhu jsou děti rodící se s HIV, děti bez rodičů, děti, které vidí své rodiče umírat. Pokud dítě žije s rodičem, tak jim rodič často nemá co nabídnout. Kvůli velké chudobě není na nákup potravin, lidé umírají z nedostatku jídla, nemají peníze na léky a pobyt v nemocnici. Smrtící kruh se uzavírá.

Na první pohled tato země žije v poklidu. Města jsou živá, ale klidná - na rozdíl od jiných afrických zemí a jejich nepřehledných a chaoticky vystavěných velkoměst. Zimbabwe má 5 míst zapsaných v kulturním dědictví UNESCO, disponuje zásobami zlata či mědi.  A navzdory tomu – je zde všudypřítomná chudoba, HIV, smrt. A to dokonce i v místech, které má obrovský potenciál k prosperitě a místní lidé by z toho mohli vytěžit důstojné podmínky pro život. Když jsme projížděli oblast Victoria falls, viděli jsme legendární a nádherné vodopády, honosné hotely, atraktivními lákadla pro turisty. Viděli jsme na stejném místě také bídu, žebráky, zfetované lidi, jedince bez cíle a hodnot, bez naděje pro svůj život. Jeden taxikář, když zjistil, proč jsme přijeli a čím se zabýváme, nám sdělil zprávu z tisku, která nám vyrazila dech: Ve zdejší oblasti kolem Viktoriiných vodopádů je až 40 % HIV dospělých lidí HIV pozitivních. To je téměř dvojnásobek národního průměru celé Zimbabwe.

V myšlenkách se mi opět vracejí pohledy dětí, spokojeně pojídajících kaši a zejména 2 z nich, které přišly a bázlivě se podívaly do mých očí. Byly to děti, které se s HIV narodily. Jejich otcové nakazili jejich matky a ty porodili je. Koloběh, který má za následek jen v Africe na jih od Sahary 23 miliónů infikovaných obyvatel.

Často dostávám dotazy na téma, jestli má cenu pomáhat dětem v Africe. Vždyť je to jako kapka vody v moři a navíc, i my sami máme dost svých starostí. Mohl bych odpovědět slovy některých pracovníků ACET Zimbabwe: „Vaše pomoc má pozitivní důsledek v rozvoji této oblasti.“  Spíše ale odpovím takto. Každá investice do vzdělání dítěte na africkém (a nejen) kontinentě má smysl pro jeho budoucnost. Velikému množství dětí chybí vzory z rodin, nemají auta, domy, tituly, ale mají touhu po vzdělání a své dětské sny o tom, že budou učiteli, lékaři, sportovci…se vší vážností po setkání se stovkami dětí musím říci, že to smysl má a veliký. Protože plníme tyto jejich sny. Pomáháme jim na cestě objevit touhy svého srdce, a pak jít a tyto touhy uskutečňovat. Není to nádherná perspektiva?

Ano, máme své starosti, a často jsou vážné! Ale také se najdou takové, které si vytváříme sami z touhy mít toho víc. Na svých cestách jsem poznal, že pokud se snažíme pomoci někomu jinému, tak zjistíme (možná někdy až zpětně), že se ty naše všední starosti v porovnání s těmi, které mají lidé i třeba na africkém kontinentě, stávají zanedbatelné. Nemůžeme pomoci všem lidem, kteří to potřebují, ale mohu pomoci alespoň jednomu, kterému udělám radost, a který díky tomu dojde tam, kam jej vede jeho srdce. A to je investice, kterou Vám nikdy nikdo nevezme, a jejíž zhodnocení dříve či později, ať se o tom dozvíme, či ne, bude tak enormní, že jej nevyváží žádné poklady na tomto světě.

Z Bulawaya zdraví František