HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Burle

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  Burle  /  Chorošovec sírový - houba na přežití  / Chorošovec sírový - houba na přežití

Chorošovec sírový - houba na přežití

Česko

Vytvořeno: 15.02.2010
Autor: Burle


- Hlavní mykologické údaje o chorošovci sírovém najdete - zde na blogu - v článku I -

 

Ing. Anton Petrov

Foto: Ing. Anton Petrov (Hažín) - Vynikající slovenský houbař z vesničky od Humenného, má překrásnou fotografickou galerii na WWW. nahuby.sk. Stačí kliknout a podívat se....

 

Názor -vb- : Fotografie byla pořízena za pomocí blesku. V tomto případě to byla nutnost, nedostatek denního světla, ale i dobrý nápad. Žlutá barva sírovce tak pěkně, přirozeně, vynikla. Určitě to esteticky plodnici pomohlo. Nebo máte jiný názor?

 

Vzpomínka první : Slovensko miluji. Procestoval jsem ho poprvé za mlada, před vojenskou základní službou, křížem krážem. Nejdříve jako desetiletý kluk, když jsem s pionýrským souborem Víta Nejedlého - ale nikdy jsem nebyl za nevhodné politické chování ošátkován - vystupoval na setkání mladých lidí z celého světa. Tam jsem prožil jednu s prvních lásek, ale vzpomínka na tuto dobu ve mně utkvěla jediná.

 

Byli jsme pozváni na salaš. Všude ovce, berani a úžasní psi. Na okrajích polan mezi stromy, keři, stovky nejrůznějších hub. Byl to pro mne zázrak. Stal jsem se houbařem.

 

Rozhořela se vatra, my jsme se prali o dřevěné korbílky a o žinčicu. Sedli jsme k ohni a protože už jsme byli žízniví, tak jsme plným douškem usrkli toho božského, královského, císařského, nápoje. . Něco tak příšerného jsem v životě nepozřel. Seděli jsme způsobně, pěli písně, duli na nástroje, Úplně nenápadně, aby nás nikdo neviděl, jsme vylévali žinčicu pod sebe. Dnes se za to strašně stydím. Především proto, že jsem znehodnotil práci bači a jeho pomocníků. Ovčí sýry v jakékoliv podobě však miluji....

 

Ing. Anton Petrov

Slovo má Anton Petrov

/Humenné, Slovenská republika/

 

Autor těchto stránok je veľký lichotník a majster slova. Vraj som najlepší hubár a Vihorlat poznám ako svoje topánky. Potešilo, ale radšej budem skromnejší, veď len CHKO Vihorlat má rozlohu 17485 ha a rozprestiera sa na území 4 okresov ...

 

Ale teraz vážne, huby sú moja vášeň a rád sa na týchto stránkach podelím o moje zážitky, postrehy a skúsenosti z výprav za týmito klenotmi našej prírody.

 

Zaujal má článok o sírovci obyčajnom a veľmi rád som prispel pár fotografiami. Skúsim opísať moje stretnutia s touto čudesnou hubou.

Prvýkrát som túto hubu našiel v hrubom lese na báze koreňa čerešne vtáčej. Bol to pre mňa neopísateľný zážitok. V tmavom lese doslovne žiarila žltá ruža o priemere asi 0,5 m a váhe asi 15 kg. Nevedel som čo to je a kde to mám zaradiť, tak som začal študovať, porovnávať, hľadať.

 

Keď som naštudované chcel uplatniť v praxi, musel so nájsť vhodný biotop, kde by sa mohol tento sírovec vyskytovať. Náhoda mi priala, pri jednej vychádzke som zašiel k rieke Ciroche a tam ..., nechcel som veriť vlastným očiam. Staré, mohutné vŕby boli doslovne obsýpané plodnicami tejto nádhernej huby.

 

Je fascinujúce pozorovať vývoj sírovca. Najprv sa len v škárach popraskanej kôry objaví malý žltý hrbolček, akoby niekto z vnútra striekal žltú montážnu penu, potom ďalej sa to všetko nafukuje do čudesných tvarov a rozrastá sa po celom strome. Časom sa začnú vytvárať lamelové plodnice strechovito poukladané nad sebou. A tu príroda nepozná hranice, stretol som sa už aj so súborom plodníc ktorý mal 2 m na výšku a váhu si ani netrúfam odhadnúť.

 

Podľa mojich skúseností sa plodnice objavujú dvakrát do roka: prvá vlna v druhej polovici apríla až v máji, a druhá vlna v druhej polovici augusta až v septemberi.

Mladé, šťavnaté plodnice sú vhodné na akúkoľvek kuchynskú úpravu. Mne najviac chutia naložené v sladkokyslom náleve.
Ing. Anton Petrov

Kontrolní otázka: Nebudu se vás ptát jakou má kadenci samopal vzor 29, ale zeptám se. Myslíte, že sírovec na této fotografii je ještě vhodný ke konzumaci? A jak ho děláte. Recepty prosím pište do komentářů....

 

Ing. Anton Petrov

V posledních letech, kdy široká houbařská veřejnost získala, především zásluhou předních mykologů, České mykologické společnosti, ale i houbařů na internetových stránkách, znalosti na jeho úpravu. Řízky z něj jsou prý nepřekonatelné. Čím jsou plodnice mladší, tím je kulinářský zážitek lepší.

 

Sírovec udělá ve hvozdu každému velkou radost. Zejména v Od těchto dob jeho nalezení v lesích, ale i na dalších místech, každému houbaři udělá velikou radost. Jenže se musí najít včas. Když se dívám na tento snímek, tak jako i vy mám lítost, že se neproměnil ve vynikající krmi. Potom bychom se ale nemohli kochat touto nádherou, že ano....

 

Vzpomínka druhá: Je to již dávno co jsme bádali ve Slovenském ráji. Stanový tábor jsme rozbili na Kláštorisku. Večer jsme stále něco slavili u vatry a brzy ráno jsme vyráželi řekou, nebo po řetězech, do lesů za houbami. Bylo to něco úžasného. Zajímavých nálezů byly desítky. Bohužel ještě nebyly digitální fotoaparáty. Při odjezdu do Čech jsme "přepadli" jednoho baču a "vyfasovali" od něj každý velké množství parenice. Byla určená pro rodiny, známé. Než jsme dojeli do Prahy, tak jsme jí všechnu sežrali. Bylo to něco fantastického. Něco tak chutného , vynikajícího, jsem od té doby již nikdy nejedl. Určitě to bylo to, čemu se dnes říká superbio. Neplést se superkinem. Od té doby po ní stále pátrám, ale nalézám pouze tu z kravského mléka. A to není ono...

 

Proto vydávám tento rozkaz Nyní před rozžhavenými kamny!!!: V pozdním jaru, nebo nejlépe až dostaneme supertajnou informaci, že začaly růst, vyrazíme na Vihorlát na ty nejkrásnější, největší, nejmenší, nejzáhadnější, nejchráněnější houby. Musí nás být ale co nejvíce, abychom dosáhli na tu největší železniční slevu. Průvodcem nám bude ten nejlepší houbař z této oblasti - Tono!

 

Vzpomínka třetí: Jako sedmnáctiletý kluk jsem sbalil akordeon, tedy harmoniku, piston, něco k jídlu a odebral jsem se, jak ten pohádkový Honza, do světa. Jen ty buchty chyběly. Nastoupil jsem jako první trumpetista a stavěč šapita, tentu, k cirkusu Humberto. Mým šéfem byl samotný pan Kludský a kapelníkem Herr Domkář. Netrvalo dlouho a už jsem se vyučil hudebním klaunem a s mladým, malým, Berouskem jsem začal žonglovat. Můj plat se šplhal přes 10 000 korun českých. To v těch dávných dobách byly obrovské peníze. Když už jsem byl téměř v žonglování Mistr, tak jsem od starého Berouska dostal padáka. Vůbec ale nebyl zlatý. Netrvalo by dlouho a mohl dokonce být červený, tedy krvavý. Proč by si dělali konkurenci, že ano!

 

Ženský mě milovali. Nejen ve všech městech a zejména na Slovensku. Byl jsem mladý, krásný, samý sval. Při odvodu mě lékaři napsali, že jsem podvyživený. Nejvíce si mě oblíbila dcera drezéra sibiřských tygrů. Byla to obrovská láska. Mě osmnáct a jí patnáct. Než jsem něco pochopil, tak jsem byl hozen do klece s tygry. Uvnitř u dveří stál pomocník německého mistra a vedle něho otec dcery, drezér vyhlášený svým uměním na celém světě. Bestie tygří si mě obhlížely ze všech stran a já jsem se málem podělal a pochcal. Ne, že bych měl strach, ale bylo to takové nějaké divné.

 

Láska ke krásné mlaďoučké dívce mě naučila němčině. Otec řekl. Buď dceru necháte nebo odejdeme z klece. Tak co!!! Jenom jsem pokývl na souhlas. Všechno to ale skončilo úplně jinak. Otec zjistil, že mě může věřit. Dceru jsem všude doprovázel, ukazoval jí krásu Slezska, Moravy, Čech i Slovenska. Málem jsem se stal zeťěm pana drezéra. Bral mě do klece a začal s mojí maličkostí nacvičovat program s tygry. Byl jsem zděšen, vyděšen. Už tenkrát jsem snad měl ze stresu první infarkt. Sice mě to moc lákalo, ale už tehdá jsem byl chytrý. Bylo by určitě hloupé, aby mě tygří v mém mládí, kdy jsem si ještě nic neužil, omylem sežrali.

 

Pán ředitel, pánko, mě miloval. Já jsem mu totiž, ani nevím jak, vytrhl ten největší trn z paty. Ani pan Kludský na ty stavěče a dělníky od cirkusu nestačil. S těma kriminálníkama jsem si záhadně, lidsky, ani nevím jak, proč, dobře rozuměl. Všechny, včetně cikánů, jsem ani nevím jak, přišlo to tak nějak samo, zblbnul a stavění šapita jsem proměnil v olympijskou sportovní disciplínu. Ve vysokém tempu jsme závodili, kdo nejdřív postaví svůj díl tentu, manéže, tribun. Nebylo to pro spousta prachu vůbec jednoduché. Od města k městu jsme trhali rekordy a pan ředitel nevycházel z úžasu. Byl to fakt ale frajer, protože jsme, jsem, to viděli, viděl, na výplatní pásce. Ota Pavel by napsal, že to byl velkolepý koncert.

 

Zpocený, unavený, zlikvidovaný, jsme se pak vrhli k požárnímu hydrantu a nahý ve studený vodě, požární hadicí, provedli očistu. Ženský všech kategoriií, tam toho měly plno, některé nic moc, vykloněný z oken. Nemohly se té podívané na mladé, svalnaté kluky, vynadívat, nabažit. A večer, v noci, to byly ale hody. To už je ale úplně jiná kapitola.

 

Netrvalo dlouho a byl jsem naverbován ke spolupráci. Mým zaměstnavatelem se stal Východ i Západ. Jak by řekl Kefalín: "Nebolo to pane Václav absurdní?" "Bolo Kefalíne. Ale co sme mohli robiť, že ano. Terazky mám - parádní důchod - ." To už je ale úplně jiná kategorie. Radiotelegrafista jsem byl vynikající, ale dnes po morse už nikdo neštěkne. Tenkrát jsem se do Slovenska zamiloval. Tak co kamarádi vyrazíme na Vihorlát?
Ing. Anton Petrov

Všechny snímky na této straně: Ing. Anton Petrov - Tony není jen vynikající mykolog, který zná zejména Vihorlát jako své boty, ale veškeré "úlovky" umí zajímavě i zpracovat. Na snímku, jen tak pro radost nás všech, několik jeho výrobků, o které je mezi jeho kolegy a kolegyněmi obrovský zájem. Já se například už těším na jeho recept na přípravu sírovce.

 

Recept od Ing. Antona Petrova: Najlepší Stroganov:

* * * 300 g hovädzej sviečkovice pokrájame na malé kúsky, alebo rezance 1 x 1 x 4 cm, posolíme, okoreníme čiernym korením, mletou paprikou a lyžičkou karí korenia, zalejeme olivovým olejom ( 1 až 2 lyžice ) pekne rukami premiešame, aby sa ingrediencie dostali do mäsa a necháme bokom odležať.

300 g sírovca nakrájame na rovnaké kúsky ako mäso.

Na troche olivového oleja speníme do zlatista nadrobno nakrájanú cibuľu a 3 - 4 strúčiky cesnaku, tiež si ich odložíme bokom.

 

Teraz na 2 - 3 lyžiciach olivového oleja orestujeme pripravené mäso a sírovec, keď začne sírovec hnednúť, podlejeme hovädzím vývarom, alebo bujónom a krátko dusíme. Pridáme nadrobno nakrájanú petržlenovú vňať (veľa), odloženú cibuľu a cesnak, 5 - 6 na kolieska nakrájaných sterilizovaných sladkokyslých uhoriek, trochu nastrúhanej kôry z citróna, šťavu z polovice citróna a jeden kelimok kyslej pochúťkovej smotany. Jemne premiešame, prehrejeme a môžeme podávať so sypkou ryžou.

Pre fajnšmekrov je možnosť priliať trochu brandy a zaflambovať, pre vegetariánov je možnosť mäso úplne vynechať. Dobrú chuť.

Další sírovec na burle.blog.cz Dále pak houby, příroda, potoky, říčky apod.

Vytvořil: Burle   Zobrazeno: 3727x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku