HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Burle

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  Burle  /  Hřib Fechtnerův, vzácný, chráněný  / Hřib Fechtnerův

Hřib Fechtnerův

Česko

Vytvořeno: 18.02.2010
Autor: Burle


/Vzácný, chráněný, zařazen do červené knihy SR a ČR. Kriticky ohrožený druh./

 

 

Ing. Anton Petrov

Foto: Ing. Anton Petrov (Na tomto snímku je pravděpodobně vidět na třeni ten červený proužek. Nebo se mýlím?)

 

Ako som už uviedol minule, moja obec má vápencové podložie a celkove ju môžem zaradiť k teplejším oblastiam. Dôkazom toho je výskyt teplomilnej kveteny. Pre tieto dva dôvody som sa rozhodol hľadať aj teplomilné druhy húb.

 

Najprv som chcel nájsť Hríb kráľovský, lebo niekde v pamäti mi ostalo, že som ho ako chlapec zbieraval. Chodil som na predpokladané miesta možného výskytu už tri roky, ale stále nič, zatiaľ som nemal šťastie. Ale ... minulý rok som sa náhodou zatúlal na jedno miestečko v mladom bukovom lese.

 

Išiel som pozrieť úplne iné huby. Keď som zdvihol zrak trocha vyššie do svahu, ostal som v úžase. Pozerám, pozerám, veriť sa mi nechce, asi tri metre predomnou tróni nádherný krásavec. Pokľakol som k nemu, vzdal mu hold, bol to on, Hríb striebristý. Ozajstný skvost našej prírody. Stretnúť sa s týmto krásavcom malo možnosť naozaj iba pár ľudí, a ďakujem matke príde, že aj ja patrím k tým vyvoleným. Tento nález považujem za najhodnotnejší nielen v roku 2009, ale vôbec v mojej hubárskej
histórii.
Ing. Anton Petrov

 

Otázka na Antona Petrova: Máme tomu rozumět, že i na Slovensku je jeho nalezení otázkou štěstí?

Odpověď: Dal si mi otázku, či je nález hríba striebristého otázkou šťastia. Áno, šťastie ale praje pripravenému, teda musíš poznať v akých podmienkach by mohol tento hríb vyrásť, približne v akom čase a hlavne si musíš nález doslovne vychodiť. Pre zaujímavosť som prezrel hubárske stránky na internete v Čechach aj na Slovensku a zistil som, že hríb striebristý našlo 6 českých hubárov a 19 slovenských. Aj to svedči o jeho vzácnosti a jedinečnosti.

MYKOLOGICKÁ FAKTA: Hřib Fechtnerův, Hríb striebristý,

 

/JEDLÝ/ - kriticky ohrožený druh, chráněný, zapsán do Červené knihy ČR, SR, vzácný. (Jeho nález prosím uveďte pod článek do komentářů. Časem zde vytvoříme mapku jeho výskytu.)

 

Výskyt VI - IX. Vyskytuje se jednotlivě, vzácně, v teplejších oblastech na vápencových půdách. Prosvětlené listnaté hvozdy, pod duby, ale pravděodobně i pod buky. Poznávacím znakem je ojíněný a světlejší klobouk, červený pásek na třeni. Bez vůně a chuti. (Další poznatky můžete napsat do komentářů a já je sem přetáhnu...)

 

ŠTIKA NA HŔIBU FECHTNEROVĚ


Už je to opravdu dávno. Stalo se to někdy na začátku osmdesátých let minulého století pod Protivínem, na Vodňanské Blanici. To jsem byl nejen houbař, ale i náruživý rybář. Ó, jak já miloval ty chvíle u řeky a pak ještě to odskočení si do hvozdu na houby.

 

Měl jsem u té přenádhené řeky vysezené jedno noční místečko, kam jsem chodil na uhoře. A že jich tam v Blanici bylo. Na tom druhém, jsem od ranních hodin čekával na kapry. Úspěšnost byla převeliká.

 

Řeka tam kanálem hází takové ramínko do středně velkého rybníka, aby se z něj, po několika stech metrech, vrátila opět do hlavního toku. Rybník byl součástí rybářského revíru. Jednou jsem přimašiíroval ze služební cesty z Budějc a to již u rybníku seděli dva tamější kámoši. "Tak co berou?" a teprve pak jsem pozdravil. Kluci neměli zrovna dobrou náladu, zklamání z nich jen číšelo, a tak pouze zakroutili hlavou. Připravil jsem udici, úplně nalehoučko, aby houska plavala na hladině. Bum, bác a byl tam. Nádherný, pořádný macek. Bude kapr na hříbkách. Delikates.... Nahodil jsem znova a vše se opakovalo. Kucí na mne koukali, jako když jsem spadl z nebe.

 

"Hele vole, nemohl by jsi nám dát trochu tý housky?" Ona totiž byla vynikající a dokonce ještě teplá. "Hele vole, mohl!" odpověděl jsem. Sáhnul jsem do pytlíku a zklamaně jim jí hodil. Na straně jedné jsem byl spokojen s nádherným úlovkem, prožitkem, ale na straně druhé naštvaný, že můj rybářský den skončil.

 

"Ty hele, musíš nám jí ale také naslinit a správně umáčknout na háčky. Já nemohu dneska přijít domu bez ryby. Věruška by si myslela bůhvíco a chlapi v hospodě by z nás zase měli srandu."

 

Vše jsem jim splnil. Udice si již nahodili sami. Následovali čtyři záběry a rybaření bylo pro dnešní den konec.....

 

To takhle jednou sedím pod téměř středověkým stromem, opřen o jeho kmen, v ruce cigárko a hrníček s meltou. Přenádhrný den. Po ránu ještě chladno, slunce již začalo hřát a ten pocit je opravdu, ale opravdu fantastický. Trochu je vám zima, ale už cítíte, jak teplé sluneční paprsky prostupují vašim tělem.

 

Rybník, průtočný řekou, byl na mé straně mělký, plný vodních rostlin a rybí drobotiny. Najednou koukám a několik metrů přede mnou proplouvá přenádherná, obrovská, štika. Koukal jsem, jak vůl na nová vrata. Škoda, že tenkrát ještě nebyly digitální fotoaparáty. To by byl snímek. Voda průzračná, prosvětlena sem tam sluncem. Dravec se pomalu vnořil do hlubší vody. Netrvalo dlouho a najednou koukám, že se madam vrací. Na takový zážitek se vzpomíná celý život.

 

Zamyslel jsem se a to se mě nestává často. Vzal jsem podběrák a lehl si na břicho do bahna až k samé vodě. Trvalo to snad půlhodinu a stále se nic nedělo. Já si totiž bláhovec myslel, že se ještě jednou vrátí. Podběrák jsem položil do rostlin na dno a čekal. Mnohokrát jsem to chtěl vzdát, břicho jsem měl mokré a od bahna jsem příšerně smrděl. Vodní skřítci a víly mě mají ale radi.

 

Koukám, že se po dně mihnul stín. Pomalu jsem podběrák natočil, aby ta vodní krasavice do něj lehounce vplula. A to se také stalo..... Opatrně jsem podběrákem otočil a už byla moje. Bohužel existuje jeden nepsaný zákon. Ryba vždy ve vodě vypadá o hodně větší než na suchu. Má štika už nebyla trofejní, ale pořád stála za hřích. Co myslíte, že jsem s ní udělal? Chytil jsem jí nepředpisově, a tak bych jí měl pustit, anebo si jí raději udělat na hřibu Fechtnerově?

 

Nedaleko mého rybářského místa, téměř uprostřed louky, stál od věků věků přenádherný, osamělý, prastarý, dub. A kolem něho spousta takových divných , jiných, hřibů, všech velikostí.

 

Kdybych uměl malovat, tak by obraz vypadal takto. Louka, uprostřed letitý dub, v pozadí meandr řeky, za stromem v dáli srnka s kolouškem a v popředí ty přenádherné, jak já říkávám, Alšovské hřiby a hříbky, a sem tam ještě červená muchomůrka.

 

Travalo dlouho než jsem je sesbíral. Nebyl jsem si tak docela jistý, jest-li jsou vůbec jedlé a nedej Bože snad i jedovaté. Tenkrát ještě moc atlasů nebylo a barevné vůbec. Navíc se tam nepsalo, nejen o čepičatce jehličnanové, tak ani o vzácných plodnicích. Dnes už vím, ale nejsem si zas tak jistý, že to určitě byl ten Fechtnerův. Budu to tam muset jet letos prozkoumat!!! Václav Burle

Vojtěch Novotný

Foto: Vojtěch Novotný

Více o houbách bylinách, vandrování, přírodě na burle.blog.cz

 

Vytvořil: Burle   Zobrazeno: 934x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



xy
úplně o hovně
03. 02. 2012, 16:03:54

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku