HEDVABNASTEZKA.CZ KLUB HEDVÁBNÁ STEZKA VELEHORY EXPEDIČNÍ KAMERA FESTIVAL ZIMNÍCH SPORTŮ KLUB CESTOVATELŮ Praha/Brno KARAVANA ESHOP (mapy, průvodci)

Putování za hlívou I

20.3.2009

V pátek jsem stále koukal na domácí meterologickou stanici a byl jsem nadšen. Tlak stoupá, symbol ukazuje sluníčko. To bude krásný houbařský den. Sobota ráno, koukám z okna, silně zataženo. Jsem zdrcen, ale les volá.


Rozednívá se a my vyrážíme do hlubokých brdských vojenských lesů. Za Příbramí silnice plná sněhu a další rychle přibývá. Hlíva ústřičná tam ale na nás někde čeká a my jí nesmíme zklamat. Torny na záda, kde jsou uloženy termosky s čajem, svačina a oběd dohromady. Stoupáme po lesní silnici do táhlého kopce. Lesem se jít nedá, je zde už první sníh, odhadem tak deset centimetrů. Les se během několika hodin přikryl hlívabílou peřinou. Nádhera. Vypadá to, že snad již přišly vánoce.

 

Přicházíme pod vrchol, kde již před jednadvaceti dny jsem u cesty objevil strom se značným množstvím začínající hlívy ústřičné. Hlíva fantasticky se rozrostla, přibyla. Středně velké plodnice, a desítky malých. Zázrak, pokrytý cukerným sněhem. Nádhera, něco tak krásného člověk vidí málokdy. Pánbůh to zaplať, že patřím mezi lidi, kteří mají rádi les. Odhaduji její množství v nezamraženém stavu, tak na patnáct kilo.

 

Již při posledním setkání, jsem dobře věděl, že tato moje nebude! Byla ve výšce čtyřiapůl až sedm metrů. Dokonce moje patentované vynálezy na ní nestačily - mačeta na klacku a udice. Udělal jsem několik fotografií a obešli jsme celý zdejší hlívový revír. Pouze dvě plodnice ústřičné a dvě plicní. Žalostný výsledek. Zamířili jsme na další naše letité naleziště.

 

Po třech kilometrech chůze přenádhernou zasněženou krajinou, jsme dorazili k lovecké chatě. Zamčeno, jak jinak. Co bysme tam asi lovcům ukradli? Usedli jsme venku na celtu a vylovili termosky s čajem, tuňáka se zeleninou, mandarinky, sušenky. Velkolepá degustace, hlavně ten čaj přišel k chuti. Začíná mrznout a přes nás se ještě na cestě přehnala sněhová vichřice. V Brdech napadl sníh. Jak asi dlouho vydrží. Většinou to tak bývá týden, čtrnáct dní pro lyžaře a je s ním konec. Prý je to globální oteplování. Kde jsou ty časy, kdy v Brdech po celou zimu leželo několik metrů této bílé nadílky... /viz knihy pana Jana Čáky./

 

Blížíme se k vrcholu, kde na nás čeká bukový, starý les. Budeme úspěšní? Procházíme mezi stromy a kde nic tu nic. Najednou jí v dalekohledu vidím. Hlíva plicní, nebo snad penízovka sametonohá? Přicházím k padlému kmeni a tam mezi sněhem nahoře a dole vykukuje ona. Má krasavice inteligentní. Plodnic je hodně, ale jsou ještě moc malé a zmrzlé. /Dotaz pro vás kamarádi houbaři a houbařky. Kdy hlíva plicní začne opět růst. Snad až se oteplí, nebo roste stále i v mrazech. Poraďte prosím, kdy se mám pro ní vrátit./

Václav Burle

 

Prohledávám dalekohledem okolí, manželka se někde ztratila. A už slyším její signál. Pomalu jdu hlubokým sněhem k ní a neušel jsem ani deset metrů a přede mnou značné množství plodnic na buku. Odhad v nezmraženém stavu tak dvanáct kilo. Dívám se k zemi a několik metrů ode mne na padlém kmeni, opět hlíva plicní. Opět krásně prosvítá mezi sněhem, který jednotlivým plodnicím vytvořil větší, menší čepičky. Nádhera. Je zajímavé, že ta ústřičná je na stromech, a ta plicní na padlých kmenech. Volám na manželku a společně se snažíme dostat hlívu dolu. Je to marné, je opět moc vysoko. Snažíme se jednotlivé trsy podseknout větví, ale vše marné. Je moc zmrzlá, drží jako přilepená. Vracíme se k místu kde žena našla svůj úlovek. Batoh a taška přes rameno se naplnily do posledního místečka. Měli jsme štěstí, že jsme na ní dosáhli. V dalekohledu objevujeme další stromy plné trsů, ale jsou opět moc vysoko. Musíme vymyslet, jak se na ně za týden, čtrnáct dní dostaneme. Moje patentové vynálezy - mačeta na větvi a rybářská udice nejdou bohužel použít. Dokonce ten dlouhý nůž na dorty jsem zapomněl doma. Jediná možnost je nesplnitelná - žebřík. Poradíte jak se k hlívě dostat, Hřeby na botách odmítám. Nebudu dělat rány do mých miláčků, stromů.

Václav Burle

 

Zase jeden houbařský den se vydařil. Zima, sněhová vichřice. Ale nám bylo vlastně pořád teplo. Nejdříve rychlá chůze lesem, potom brodění se sněhem v těžkém skalnatém terénu, všude značné množství popadaných kmenů, větví. Ušli jsme více než patnáct kilometrů. Jednou nám nedal děda přednost na hlavní silnici, jednou jsme dostali pořádný smyk a na zpateční cestě jsme ještě stačili koupit tu obrovskou televizi s téměř desetitisícovou slevou. Ať žije Ježíšek... Už nebudu muset nic dalšího pro rodinu shánět. Škoda, že jste nejeli se mnou! Ale na straně druhé je to dobře, neboť kdyby dalších padesát nahoubařů znalo tyto houbařské revíry, tak by to asi nebylo dobře...

 

Václav Burle

narodil jsem se, žiju a pro les nehodlám ještě zemřít

 

hlíva

 

Přečteno: 115 x.
 
burle 2.4.2009
Více článků a fotografií o hlívě na burle.blog.cz Myslíte, že teď ještě ve hvozdu roste?
burle 12.1.2010
Nevím proč tady ty fotografie zmizely. Najdete je na burle.blog.cz, kde je řada článků na téma hlíva.

Reagovat



Fotky:

Zatím žádné fotky.

Mapa :