HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Burle

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  Burle  /  Střela řeka 2009, Blatno, Rabštejn nad Střelou  / Střela řeka 2009. Blato, Rabštejn nad Střelou, Plasy

Střela řeka 2009. Blato, Rabštejn nad Střelou, Plasy

Vytvořeno: 16.05.2009
Autor: Burle


V této oblasti se pohybuji poměrně často. Vždy jsem tuto část řeky považoval za málo navštěvovanou. V prvních květnových dnech 2009 jsem doslova padnul na zadek. V Rabštejně nad Střelou se neustále pohybovalo mnoho lidí - zvědavců, milovníků historie, turistů, trempů, psů, kolařů atd. Velkým lákadlem, kromě uzavřeného zámku, kostela, je naučná stezka. Vřele doporučuji! Nejinak tomu bylo i v údolí Střely. Protože jsem vycházel z Rabštejna ihned po rozednění, zakopl jsem na cestě i na několik nouzových tábořišť. Jedno bylo dokonce vybudováno pod plachtou přímo na cestě. Tam bydlel asi pětiletý kluk a jeho rodiče spali nedaleko pod stoletým smrkem, jehož obrovské větve těsně nad zemí je chránily před nepohodou. Staří ještě spali, ale chlapec v gumákách již objevoval záhady přírody. Vysvětlení mám jenom jediné a to podle televizních zpráv. Lidi šetří a místo aby jezdili do zahraničí, tak se vrací do hvozdů, k řekám a potokům...

 

(Nebo snad důvod je úplně jiný? Napiš svůj názor zde do komentářů! Ještě, že zde neřádí čtyřkolaři. )

 

O toulání se přírodou nikdo nenapíše nic kouzelného. Jedině by to musel stvořit slavný básník. To se musí ve hvozdech, u řek a potoků, na loukách, mokřadech, v rezervacích, na houbách, při zkoumání chráněných rostlin, prožít. Je to o srdíčku, o pocitech, o vůních. Není nic krásnějšího než být opřen o třísetletý dub a pozorovat na obloze hrátky čápa černého a orla mořského. Jednou musí vám být horko, podruhé pak zima. Musíte mít hlad, žízeň. A vo tom to je....

 

Seno a stáj,

tak voní náš kraj.

Již do oblak máš tu blíž.

A nad údolím již zvedá se dým

a dusot koní uslyšíš...

 

/A to je řeka Střela/


Václav Burle

Chráněná přírodní rezervace Mokřady u Tisu u Blatna... Chráněné rostliny, nádherná příroda, obojživelníci.

 

Letošní putování začíná v Blatnu. Vlak odjíždí z Prahy v 07,02 hodin, přestupuje se v Rakovníku. Tento vlak nemá chybu. České drahy ukázaly, že když chtějí, tak umí! Asi je to zásluha vysokých platů šéfů - až 500 000 korun měsíčně, plus odměny, prémie. Představte si, že motoráček je vláčkem zastávkovým. Rozhlas stále hlásí: "Příští stanice ........ Chcete-li vystupovat, zmačkněte zelené tlačítko!" Je to pravděpodobně první souprava, při které se stopuje. Stojíte na zastávce, vidíte přijíždět vlak, a tak si musíte mávnout. jinak máte smůlu. Tento systém výrazně zrychlil přepravu cestujících. Důvodem je, že na železničních stanicích nikdo nečeká, neboť se všichni věnují svým autům. A to je asi důvod, proč je dráha, tak drahá! Zastávkový vlak je službou dokonalou.

 

Šéfové -České dráhy- si však jednoznačně své těžce vydělané peníze zaslouží. Udělali fantastické opatření, jak cestujícím pobyt ve vagónech zpříjemnit. Ve spolupráci s myslivci zajistili po celou trasu pozorování zajíců, bažantů, srnčí zvěře a dravých ptáků. Nestačil jsem koukat kolik zvěře v republice máme. A to jsme viděli pouze tu u trati... Vydařenému čundru rovněž prospělo jarní období. Vše kolem kvetlo, zeleň byla taková čistá, pole dokonce do žluta. Nádhera.... Přestáváme totiž pěstovat plodiny na jídlo a začínáme ve velkém vyrábět na polích "naftu". Jenom doufejme, že si nezničíme honem za eury půdu!

 

I. část putování - Blatno, Rabštejn nad Střelou

 

Po celou trasu, až na jednu výjimku, si budeme hlídat červenou turistickou značku. Musíme dávat pozor, neboť značení není místy dokonalé. Bez mapy 1 : 50 000 (vydavatel Klub českých turistů) a buzoly, se neobejdeme.

 

Nejdříve překonáme rokli Blatenského svahu, kde pramení Krtský potok. Najdete jeho začátek? /Doporučuji Krty lom. Zde na blogu./ Hned na okraji lesa něco co připomíná amfitéatr. Nevíte někdo co to je? Budeme procházet stále lesy, kde nás zaujmou žulové balvany všech velikostí. Stačí se dívat a hledat v nich nějaké zvíře, příšerku, svatého apod.

Václav Burle

 

Z ničeho nic se objeví rozkvetlé louky, střemchy, třešně, trnky. Je zde prameniště Struhařského potoka. Rezervace chráněných bylin, obojživelníků, hmyzu, do které není přístup. Použijeme dalekohledu a rostliny fotografujeme pouze u cesty! Doslova za rohem je kouzelná vesnička Tis u Blatna. Neptejte se raději prvního chataře, kde sehnal tu přenádhernou sochu českého lva. Mohlo by to špatně dopadnout. Stal se zázrak. Je zde česká hospůdka a dokonce s možností složit hlavu. Posezení i venku. Budete mile překvapeni. V opačném případě pište zde do komentářů.

 

V hospodě - která se právem zove restaurací - necháme torny, veškerou výstroj a výzbroj, a za obcí se vydáme po naučné stezce. Začíná na Rašnické louce. Informační panely jsou příkladně připraveny. Budeme mile překvapeni a navíc se staneme ještě chytřejšími. Proč se po celých Čechách i ta nejmenší knajpa nazývá restaurací. Vždyť existují takové krásné názvy jako hospůdka, hospoda, osvěžovna. Pokračuj v názvech v komentářích na tomto blogu. Zde v Tisu by se přenádherně vyjímal například název Hospůdka pod lípou.

 

Vešel jsem do vísky a pod kostelem na návsi se pásli koně. Neváhal jsem a přistoupil k ohradě. U statku staly selky několika generací. Nejdříve jsem se optal co bude k obědu. Pozvání jsem nedostal. Druhá moje otázka směřovala k dívce, která opečovávala jednoho z koní. Objednávám dva koníky. Jednoho pro moji maličkost a druhý ponese můj batoh. Už mě totiž bolí moc nohy. Dívka si mě proměřila řka: "To by jste pane nezaplatil!" Ihned jsem se ohradil a udělal nabídku. "Berete eura?" Dívka zakroutila hlavou a věnovala se kopytu. Já se však nevzdal. "Když nechcete koruny ani evropskou měnu, nabízím východoněmecké marky. Těch mám ještě přehršli." Mladá paní poplácala koně, podívala se na můj nový maskovaný klobouk řka: "Pane Přehršle, přehršle neznamená hodně, ale naopak málo, takže koně nedostanete, ale zvu vás na oběd. Jíte sekanou svíčkovou?" Všechny selky se zvedly a odkráčely připravit hodokvas. Nemělo to chybu. A ještě jsem jim prodal vchodové dveře. Samozřejmě s výraznou slevou. Předběžně jsme se domluvili i o výměně těch interiérových. Papundekl do tak nádherného statku jednoznačně nepatří!

 

Naučná stezka i červená turistická značka nás přivedou do Sklárny. Dříve sklárna dnes Sklárna. /Někdy zde uveřejním bližší údaje./ Nejdříve se dostaví šok. Celý areál vypadá jak kasárna Československé lidové armády. Nechybí zde i perfektně vyvedená lanová dráha. Jedná se o školu v přírodě. Je zde dokonalé zázemí pro naše nejmenší. Žádná krása to není, ale pro děti to tady je ráj. Žijí uprostřed přírody a podle cedulek z poslední bojovky, se asi věnují zejména poznávání rostlin, živočichů, krajiny. Za to patří učitelům, vedoucím, dík nás všech. Jen tak dál... Na kopečku všemu vévodí prastará, dokonale stylově renovovaná hájovna. U ní pak veřejné ohniště. Opodál ještě chatové rekreační zařízení.

Václav Burle

Po celé putování budeme potkávat opravdu letité stromy. Příroda je tady všude dokonalá...


Další cesta vede skalním městečkem. Všude velké množství žulových balvanů všech velikostí. A na cestě na nás kouká obrovský srnec a nedaleko ještě dvě srny.

 

A už jsme na Poustkách. Zde je ještě větší areál školy v přírodě. Obrovský moloch, který má i velký, koupací, plážový rybník. V případě epidemie mexické chřipky, by se zde ukrylo určitě několik stovek našich nejbližších. Bohudík všechny budovy jsou ukryty zelení, tak to nevypadá tak hrozně. Nikde zde však není žádná občerstvovna. Dobře se předzásobte pitnou vodou. Zbývá několik kilometrů a vystupujeme z lesa nad Rabštejnem. Zde je místo, kde se dají pořídit slušné fotografie městečka a památek. Pozor! Když vystoupíme z lesa, tak jdeme rovně, přímo za nosem, přes louku. Mnoho trempů, turistů, tady bloudí. Na druhé straně vidíte křížek...

 

 

II. část putování - Rabštejn nad Střelou

 

Stal se zázrak! Vstupujeme na starodávný most, zíráme a nestačíme se divit. Nová překrásná hospoda. Na fasádě napsáno Lovecký klub Hubert. Je v zrenovovaném historickém domě. Posezení i venku, odkud můžete sledovat frmol na hlavní cestě. Točí se Kozel a je zde i kuchyně. Té , podle slov hospodského, vévodí kuchařka doučená na Ukrajině. Na ceduli je napsáno boršč 30,- korun. Vstupuju do výčepu. Všude plno. Převahu mají turisté a zejména trempové, kteří asi ještě nevytáhli odtud paty.

Václav Burle

Historický most láká do tohoto kraje houfy znalců, odborníků. Spojoval okolní země. Nebyly tyto cesty krásnější než ty dálnice současné?


"Pane hospodský, ten boršč je z Makra nebo si ho děláte sám?" Muž se u pípy usmívá a ležerně mě představuje vedle sedící kuchařku. "Pane, naše umělkyně se naučila dělat boršč přímo na Ukrajině v Mukačevu. Nezapomněla ani navštívit své kolegy ve Lvovu a Užhorodě. Polévku vám vřele doporučuji." Usedám na zápraží a hladov se těším na ten zázrak. Porce je to obrovská a uvnitř velké kusy masa. Dívčina se ptá, jestli chci chleba domácí nebo kupovaný. Bohužel nic není dokonalé. Talíř je sice vařicí, ale polévka je za okamžik vlažná. Že by mikrovlnka. A já jí mám rád vařicí. V boršči je však pouze maso hovězí. Chybí vepřové a já dávám dokonce i klobásku. Je ale výborná! Moc jsem si po celodenní dřině pochutnal. Napište do komentářů, jak jste zde v hospůdce u mostu byly spokojeni...

Václav Burle

 

Rabštejn nad Střelou je "mrtvým" městem. A to je jednoznačně dobře. Čím méně lidí zde bude, tím lépe. Veřejná doprava téměř žádná, obchod neexistuje, ale je zde o jednu hospůdku více. Zámek a kostel stále zavřen. Nezapomeňte se podívat na starý hrad...


U svatého Huberta můžete i přespat. Je zde 23 postelí a světe div se, opět zázrak. Cena za lůžko - v dnešní době nepředstavitelné - pouze 150,- korun. Snídaně vás bude stát dalších padesát. Zájem o nocleh je zde obrovský, takže rezervace na telefonu 373 392 395!

 

Začíná se šeřit, je třeba myslet na kutě. A teď pozor. Nyní máte tři možnosti. Buď se dáte kolem řeky, ale tady se můžete v loužích utopit. Nebo jít až na vrchol obce a tam odbočit ke Střele. Doporučuji však od mostu jít po silnici cca 150 metrů, kde jsou ukazatele. Dáte se do leva po naučné stezce. Má to obrovskou výhodu. Půjdete kolem starých břidlicových lomů, kde je spousta zajímavých rostlin. Nechoďte tady, ale za tmy. Je to nebezpečné.

 

Nakoukneme na židovský hřbitov a seznámíme ratolesti s hrůznou dobou II. světové války. Řekneme pouze několik vět a už zde máme Ranč pod Havraní skálou /Rabštejn/. Opodál na zelené značce je lávka přes řeku! Mnozí trempové jí neznají a tak se brodí přes vodu. Asi mají rádi mokré boty...

 

Na ranči ve stájích deset koní. Můžete si pod vedením zkušeného koňáka -čti kowboe- udělat projížďku po okolní krajině. Ty méně nebo dokonce nezkušené, zde naučí rajtovat. Umožněte zejména dětem tento zážitek. Nikdy nevíte, kdy to budou potřebovat. Nebude to dlouho trvat a odjedou vám někam do Jižní Ameriky nebo do Asie a zkušenost s koněm se jim bude hodit.

 

Součástí ranče jsou nejen výběhy a pastviny pro koně, ale i útulná česká hospůdka. Posezení i venku. Vaří se po celý den, i hotovky. Ubytování, 18 postýlek za cenu 350,- korun. Telefon 724 216 744. Napište sem do komentářů, jak jste byly spokojeni. A než něco napíšete, tak si to prosím dobře rozmyslete. Nečeřte vodu!

Václav Burle

Sluníčko vychází a tremp se opět dává na vandr. Naposledy se ohledne na zámek a kolem řeky pak pokračuje k soutoku s Berounkou. Sportovec to uběhne za několik hodin, botanik a zoolog na to potřebují týdny, ale v každém případě se sem každý chce opět vrátit....


Tremp sedí v hospůdce, pochlastává, debužíruje a do lesa pod širák se mu nechce. Zde na ranči to nemá chybu. Zvedne se, udělá pár kroku pod Lískový keř a zalehne. Odměnou je mu žvatlání, bublání, mumlání, řeky. Součástí této podhvězdné útulny je i ohniště s dostatkem dřeva. Lze zde i postavit stany. Nezapomeňte, ale před zalehnutím, hodit řeč s rančerem! Bohužel to tady má i jednu chybičku. Terén je rozdupán od kopyt a v období dešťů se to tady promění v bahnisko. Chtělo by to nějaké úpravy terénu...

Václav Burle

Děcka a mládež do přírody jednoznačně patří. Nenechávejme je doma. Učme je přežívat v přírodě, vést je k samostatnosti. Budou na to vzpomínat celý život. Jak rád jsem poslouchal a stále poslouchám od tehdejších mladých, dnes dospělích lidí ta slova - "Všechno co umím a o přírodě vím, tak to mě naučil....

 

Václav Burle

Ve zdejším kraji je pevnůstek z třicátých let přemnoho. Vandalové v nich řádí převelice. Proč ale do nich stále házíme turistický odpad. Lahve, plechovky od piva a konzerv. Kdy se polepšíme? Neuděláme brigádu?


Ráno při svítání se protáhneme. Vše zbalíme a vydáme se na cestu. Bohužel hospoda otvírá až v deset. Na slavnou domácí gulášovou polévku, zdarma, není čas. Přecházíme železnou lávku a kontrolujeme betonové pevnůstky z třicátých let. A nestačíme se divit. Je jich zde v okolí požehnaně. Naprostá většina má odříznuté vchodové mříže. Železáři si vydělali, ale kulturní památka je zničena. Co myslíte, pozná podnikatel na šrotišti o jaké mříže se jedná. To víte, že ano! A policie? Darmo mluvit. Ta je k ničemu. Za komunistů bylo 25 000 příslušníků a dnes je cca 70 000 policistů. A k tomu si ještě připočtěte strážníky a bezpečnostní agentury. A to vše platíme z našich daní!!!

 

III. část putování - řeka Střela až po železniční zastávku Mladotice

 

Tento úsek Střely patří mezi nejkrásnější místa naší rodné země. Byl jsem překvapen, kolik lidí v letošním roce se kolem toku pohybovalo. To jsem ještě nikdy nezažil. Jenom doufám, že se tady budeme chovat slušně, že nebudeme ničit kouzelnou přírodu. Výhodou je, že náročnost terénu neumožňuje přítomnost cyklistů, motorkářů a čtyřkolek.

Václav Burle

 

Nejdříve nás čekají louky a potom stezka kolem řeky. Místy je to zde i nebezpečné. Musíme se stále dívat pod nohy a veškerou tu nádheru pozorovat jen při zastávce. Usedneme a koukáme na koncert místního rybáře. Každou chvilku zasekává pstruha, ale jsou malí. Ti velcí byli vychytáni při zahájení letošní pstruhové sezóny.

 

Ve svazích nad řekou překrásné letité stromy, včetně jedlí. Mnohé padly silou větrů. Kamenitá půda jim neumožňuje zapustit kořeny do hloubky. Je sem nemožný přístup lesácké techniky, dřevorubců, a tak to místy vypadá jako v pralese. A tak to má být....

 

Cestou nás čeká několik mlýnů, stavení. Nejdříve se potkáme s Kozičkovým mlýnem. Ještě před ním však uvidíme rozpadlé základy nějakého objektu. Bohužel dodnes nevím o co se jedná. Kdo ví, tak nám zde na blogu jistě rád odpoví. Mlýn zdědili po svém dědu dva vnuci. Jeden dal stavení do "vzorného" pořádku, včetně satelitní antény. Ten druhý zabednil historickou stavbu, okna, dveře, plechy. Ko ví něco víc, tak tady opět jistě rád odpoví. Teď si nejsem jistý, ale u cesty, které stoupá do kopce je smírčí kříž.

Václav Burle

Kozičkův mlýn a nedaleko Letní tábor Železný Hamr....

 

Zde přitéká do řeky několik potoků. Ve stržích mnoho zajímavých -především pro fotografy- rostlin a živočichů. Nedupeme, netrháme, pouze fotografujeme!

Václav Burle

Ta krásně opravená chalupa na druhém břehu je bývalá lesovna. Dnes rekreační zařízení dvou starších manželů. Ta plechová střecha to zde všechno kazí...

 

Čeká nás mírné stoupání a jsme v malé kouzelné vesničce - Černá Hať. Na návsi pěkná zvonička, rybníček a v něm kapři. Trempové nechají rybářské nadobíčko v torně. Mohlo by to špatně dopadnout. Nezapomeňte si cvaknout muka a na nich příkladně opravený litinový kříž. Když budete mít štěstí, tak tady na vás bude čekat ten známý automobil se zmrzlinou.

 

Miluji tu trubičku s mraženým krémem. Koupil jsem si hned dvě. Pokecal jsem s řidičem, který je zároveň i prodavačem, manažerem. Obsluhoval babičky, tetičky a děti, a vůbec nesledoval frmol. Kolem něho procházeli turisté a to prosím bez zájmu si něco koupit. Tak jsem se stal zmrzlinářem.

 

"Neutíkejte, dnes máme obrovské slevy a dokonce i akci - vše zdarma!" Zmrzlinář se na mě podíval a hezky se usmál. To byl pro mě pokyn pokračovat. Najednou se nestačil otáčet. Kšeft jak blbec. Turisti se začali obracet na mou maličkost, ale já jsem o tomto kšeftu vůbec nic nevěděl. Tak jsem se na ně hezky usmál řka: "Já sem nepatřím". A ukázal jsem na svůj batoh. "Já jsem taky tremp!"

 

Přicházejí další skupinky výletníků a já čekám, že dostanu přes hubu. A co ty slevy, a to vše

zadarmo!" Hartusí na mé brejle stará, ale štíhlá, nádherná madam. Šéf od vozidla dostává infarkt. "Jaké slevy?", je vyděšen. Já se však hezky usměji a dodávám. "Lásko, slevy a akce zdarma samozřejmě platí. Ale vše se týká pouze turistů do deseti let." Měřím si ji pohledem a dodávám: "Vy určitě sebou máte vařič, že ano." Starší, dobře vybavení turisté přikyvují. Ihned jim vychvaluji vynikající chuť plněných paprik a nádherného špenátu se smetanou. Nakupují ve velkém. Zmražená jídla, velká balení ruské zmrzliny. Škoda, že jsem si se šéfem nezjednal provizi. Mohl jsem být na mnoho týdnů za vodou....

 

Kolem jede vozka s vnukem v starobylém kočáře. "Pozdravpánbů," říkám a hned se dostavuje odpověď. "Dejžtopanbů." Lezu na kozlík. S dědou hovoříme o zdejším kraji, o Střele, o současné době. Klusem míříme do Strážiště. Kouzelná vesnička na konci světa. Silnice dál nevede. Na návsi kostel v zbědovaném stavu, vedle fara a na ní přilepená moderní garáž. U ní postávají ženský a děti. Čekají na zmrzlináře. Chci si vyfotografovat kostel a faru. Bohužel záběru vadí jeap a ty velké popelnice. "Dámy nemůžete se prosím postavit před ten kostel? Potřebuji mít v záběru něco pěkného, mladého, krásného." Nechápu co u nich vyvolalo takovou salvu smíchu. Jedna z nich volá: "Jó vy chcete u hnusnejch popelnic mít staré popelnice..." Z chalup vycházejí mužský, dobře se baví, mají opravdu příšerné komentáře na své drahé popelnice. Tedy chtěl jsem napsat ženušky.

 

Vy však pokračujete z Černé Hatě dále po zelené. Seběhnete z kopce a již vidíte Čoubův mlýn. Ještě než dojdete k řece, tak si všimněte pevnůstky, která zde byla vyhozená do povětří. Zde se do Střely vlévá Manětínský potok /klikni zde na blogu Manětínský potok/. Nádherné putování do Manětína. Prohlédneme si mlýnské kolo, staré stromy. Podíváme se z mostu na pstruhy. Zanedlouho končí bohovské údolí řeky Střely. Zde již bohužel začínají chaty a když uvidíme rekreační zařízení, tak jsme v cíli cesty. Součástí rekreačního zařízení je i hospoda. Takže zajděte na jedno orosené. Pokračujeme doleva po silnici na železniční zastávku Mladotice. Na opačné straně řeky jedna z nejtajnějších základen Varšavské smlouvy. /Zde na blogu článek a fotografie./

Václav Burle

 

Železniční zastávka Mladotice. Ta jednoznačně vypovídá vše o současné situaci Českých drah! Budova je upravená, ale pravděpodobně buď prodaná nebo dána do pronájmu. Slouží jako rekreační chalupa. Kolem nádraží nepořádek a není se čemu divit, neboť zde není ani jeden odpadkový koš. Čekárna neexistuje, neboť je v ní ložnice. Za nepříznivého počasí se tady turista, dětská výprava, skupina důchodců nikde neukryje. Přesto se na zastávku Mladotice sjíždějí milovníci železnice z celého světa. Důvodem je, že ještě v současném století zde za toaletu slouží dvě dřevěné kadibudky se srdíčkem. Jistě si umíte představit, jak to kolem nádraží vypadá!!! Zde vidíte, že náčelníci Českých drah si své půlmiliónové platy jednoznačně zaslouží!!!

Václav Burle

 

 

III. část putování - vandr do Plas

 

/Tuto část najdete na blogu - burle.blog.cz - pod názvem Střela 2007/

 

 


 



Vytvořil: Burle   Zobrazeno: 3478x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



burle
Na burle.blog.cz. se podívej na Úterský potok, Manětínský potok. Mladotický potok, Hadovka potok atd. Vše kolem Střely. Odlezelské jezero.
17. 06. 2009, 18:18:26

JIRKA
Pěkné stránky, Střela a okolí Rabštejna je můj nejoblíbenější kraj,kdykoli můžu tak se sem vracím i když příležitostí je v dnešní uspěchané době maálo málo. Doporučuji Vám též trasu z Chyší dolů po střele kterou jsem absolvoval v květnu (pár amatérských fotek z této cesty http://letj.rajce.idnes.cz/CHYSE_-_RABSTEJN_NAD_STRELOU_-_MLADOTICKA_ZASTAVKA/) cesta na Rabštejn vede po pěkné silničce až Nunčickému mlýnu. Taktéž prozkoumejte okolí Odlezelského jezera, Konkrétně Potvorovský kopec, kde je úžasná vyhlídka nad prastarým píkovcovým lomem (místo geologického zlomu při tehdejší katastrofě). V lomu je trempké tábořiště a na nedaleké, dnes již zarostlé, kamenné haldě chajda Borůvka a za ní v druhém údolí, ještě jedny, po dešti nádherné vodopády. No aještě jednu zajímavost přidám, když od Střely u Čoubova mlýna vyrazíte po Manětínském potoce, dojdete k Frantovu mlýnu, u něho se dáte údolím Hrádeckého potoka (Lučního potoka) tak asi po 2km po pravé straně před brodem je stará 20m dlouhá štola, hned u vody ve stráni.Dál u obce Hrádek staré keltské hradiště. Kde byla v roce 65 nalezena známá keltská spona. Přeji krásné putování a těším se na další Vaše příspěvky Jirka Let
21. 08. 2009, 17:39:45

host
Vy si to tedy kluci užíváte. Já jsem taky tremp ale nyní již roky žiju v Kanadě. Až přijedu do Čech, tak se vám ozvu a potom přijedete ke mě.
07. 01. 2011, 19:04:22

-vb-
Již Střela 2011 na burle.blog.cz
04. 05. 2011, 13:05:26

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku