Hned jak jsme dorazily do Wellingtonu,tak jsme se ztratily a nenašly jsme se, dokud jsme neodjely.:-)) Tolik hodin bloudění v rušných městských ulicích jsme ještě nezažily. Nakonec jsme ale našly moc hezké místo – Mt. Victoria. Z této vyhlídky jsme měly celé město jako na dlani a nejvíc jsme se kochaly v noci, kdy jsme mohly vidět všechny hvězdy na nebi a všechny světla města zároveň.  Brzo ráno jsme vyrazily k ferry (zase jsme si trochu pobloudily) a nalodily se na loď jménem Kaitai. Plavba do Pictonu na Jižním Ostrově trvala tři hodiny a my jsme si ji zpestřily výýýbornou horkou čokoládou. Těšily jsme se na delfíny, ti ale nepřiplavali. V Pictonu jsme hned dostaly pokutu za parkování na žluté přerušované čáře (ale bylo to sporné) a Dája zjistila, že ztratila platební kartu. To nám to tu pěkně začíná.

Hurá do národního parku Abel Tasman. Všichni o něm pořád básní, tak jsme zvědaví. Strávily jsme tady tři dny. První den jsme obhlídly terén a vyšly si na malou procházku. Druhý den jsme šly část pobřežního treku a zajely se podívat ke kamenu, který vypadá jako vejpůl rozříznuté obří jablko.

Poslední den jsme si zaplatily celodenní výlet. Dopoledne jsme strávily na mořském kajaku, Dája jela poprvé a nebyla nejvíc nadšená, zato Daniela teď škemrá o kajaky každý den. :-)) Dokonce jsme na pláži dostaly ranní čaj a v poledne oběd a úplně ten nejlepší čokoládový zákusek na světě. :-) Pak nás vyzvedlo vodní taxi a dopravilo nás k začátku naší pěší trasy. Cestou jsme ještě přibrzdily u kolonie tuleňů a viděly i malé tuleňátko. Dvouhodinová trasa vedla kolem pobřeží a panenských zátok. Nakonec nás vodní taxi odvezlo zase zpět na základnu. Prostě super den a navíc nám vyšlo perfektní počasí.

Potkaly jsme Ondru z Českejch  Budějic, který několik dní marně hledal hospodu s českým gulášem a Plzní. My jsme mu říkaly, že je to jen fáma a ať s náma jede na kajaky, ale nedal si říct a tak tam možná hledá dodnes.

Dál jsme jely směr sever a to úplně nejvíc jak to šlo. Farewell Spit (neboli plivanec) je nejsevernější výběžek Jižního Ostrova. Je to takový úzký cancourek, trochu jako slepé střevo.:-)) Prošly jsme se po písečných dunách krémové barvy a jely zpátky.

Do národního parku Nelsons Lakes jsme dorazily brzo ráno, v dolinách ještě seděla hustá mlha, a vyšláply jsme si na jednodenní tůru kolem jezera Rotoiti. Byla to příjemná změna oproti mořským plážím, vzduch tady krásně voní lesem a je slyšet jen šplouchání vody a zpěv ptáků. Není tady moc turistů, takže jsme si užily krásnou samotu.

 Jo a mají tu pěkně protivné a žravé mušky!