Z Nelsons Lakes jsme zamířily k západnímu pobřeží, přes Westport a Pencake Rocks v Punakaiki. Cestou jsme míjely nádherné divoké pláže a lesy. V Punakaiki vlivem vody a větru jsou kamenné útvary, které vypadají jako hory na sebe poskládaných palačinek. Při vysokém přílivy voda stříká mezi skálami do vysokých výšek.

Pokračovaly jsme kolem pobřeží dál na jih směrem k Jižním Alpám a ledovcům.  Po pravé straně jsme měly nádherné Tasmanovo moře a po levé straně vysoké hory a skály. 

Největší atrakcí Jižních Alp jsou turisticky oblíbené ledovce Franz Josef a Foxův ledovec. Z parkoviště vede asi hodinová procházka k čelu ledovce na vzdálenost 80 metrů. Za peníze se po něm můžete i projít. Z ledovce vytéká mléčně bílá řeka a všude kolem je spousta vodopádu. V Haastu jsme odbočily z hlaví trasy a jely po nezpevněné silnici k vyhlídce na Red Hills. V Jackson Bay nám v průvodci slibovali tučňáky, ale viděly jsme jen ty na dopravních značkách, navíc začalo pršet tak jsme to otočily a jely do národního parku Mt. Aspiring.

Původně jsme zamýšlely jít třídenní trek Milford Sound, ale rezervace jsou plné až do konce dubna, tak jsme si vybraly třídenní tůru Gillespie u Makarora. Zaplatily jsme si chaty Young a Siberia, sbalily všechno jídlo, co jsme našly a vyrazily. První den jsme vyšly z Blue Pools a prodloužily si trasu o 7km, ale nemusely jsme hned na začátku brodit řeku. Cesta byla dlouhá a vyčerpávající – 27 km jsme ušly za deset hodin a doslova jsme se doplazily až k chatě.:-)Chata byla prostorná, vybavená pro 20 lidí, se suchými záchody, ale bohužel netekla voda. V pokoji jsme spaly s Japoncem a Belgičanem, kteří na střídačku chrápali. Ráno jsme vyrazily mezi prvními, protože nás čekal těžký několikahodinový výstup na Mt. Awful (2152 m.n.m.). Do kopce jsme lezly po rukách i po kolenech, ale výhledy na okolní hory stály za to. Po krátké procházce po hřebeni jsme sestoupily do údolí a pár hodin šly lesem a loukami směrem k chatě, kam jsme po jedenácti hodinách dorazily jako poslední a všichni se nám smáli.:-)) Třetí den nám celých 26 km pršelo, Daniela vytáhla své pončo a rázovaly jsme si to cestou necestou kolem řeky Wilkin. Jen tak cvičně jsme si hned na začátku přebrodily řeku tam a zpět, ale to jsme ještě netušily, co nás čeká na konci. Zmoklé a absolutně vyčerpané jsme brodily několik ramen řeky Makarora. Když jsme si myslely, že máme nejhorší za sebou a úspěšně jsme zdolaly širokou řeku, čekal nás velký novozélandský nešvar – ploty. Silnici jsme mohly vidět nedaleko od nás, ale dostat se k ní nebylo tak jednoduché. Nakonec jsme to zvládly přes kedlubnové pole a pár soukromých pozemků. Stoply jsme si golfisty a ti nás ochotně dovezli až k našemu autíčku, překvapivě stále na svém místě a nevykradené.

Míříme směr Wanaka.