HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  Gogin  /  Elba 1990  / Cesta na Elbu

Cesta na Elbu

Itálie

Vytvořeno: 11.06.2017
Cesta: Elba 1990
Autor: Gogin


Pár střípků z první polistopadové letní zahraniční dovolené v Itálii. Deník si nikdo z nás tehdy nepsal, tak v paměti zůstal především jakýsi mix útrap a humorných zážitků.

Když jsem dorazil trajektem do přístavního města Portoferraio čekalo mě velmi příjemné překvapení. Asi do půl hodiny jsem se totiž setkal s dalšími třemi účastníky naší výpravy. Což při tehdejší neexistenci mobilních komunikačních prostředků, ani nijak konkrétně specifikovaném místě ani času srazu – dokonce ni dni – bylo překvapení velmi klíčové.

S vysvětlením proč zrovna já jsem dorazil opožděn se dostávám k první kauze, kterou je

CESTA

Ano – když jsem totiž později vyprávěl o své dovolené na Elbě – k lepšímu jsem dával právě svoje zážitky z cesty. Do Itálie jsem totiž cestoval na dvakrát.

„Kde máš baťoh?“ budil mě můj kámoš Petr na nádraží v Římě, kde jsme nocovali. /Petr totiž se mnou tvořil jakousi cestovatelskou dvojici – další dvojicí byla Olga s Humem – se kterými jsme měli sraz v Pionbínu./ Byl jsem tedy bez baťohu.

Následovalo tedy rozhodnutí, zda se vrátit do Československa nebo pokračovat v cestě bez věcí. Nakonec jsem se rozhodl pro kombinaci obou variant – totiž vrátit se do vlasti a opatřit si novou bagáž a posléze znovu odcestovat do Itálie.

Dostal jsem se až do rakouského Klágenfurtu rychlíkem na černo. /Všiml jsem si totiž, že konduktéři chodí v určitém cyklu a ve stanicích přechází z jednoho konce vlaku na druhý a já prošel vždy v opačném směru než oni./ Do Brna jsem pak dojel stopem.

Co se mi však doma nepřihodilo. Prostě jsem onemocněl. Tři dny jsem se intenzívně potil s chřipkou. Nakonec jsem se opatřil – tentokrát – daleko nuznějším proviantem a znovu vyrazil na cestu.

Autostopem jsem se dostal až na neblahý italský hraniční přechod Tarvisio a jaksi samospádem zamířil na nádraží. A zde se zrovna chystal k odjezdu rychlík na Řím. Neváhal jsem a nastoupil. Mladý průvodčí mě přivítal s úsměvem – a především po mě nevyžadoval žádnou jízdenku – tak jsem se dostal zadarmo až do Florencie – a ještě k tomu téměř v salónním kupé. Prostě malý zázrak.

Z Florencie pak zcela legálně vlakem do Pionbína a odtud trajektem do Portoferraia na ostrově Elba. A zde – jakoby šťastným náhodám něměl být konec – zde radostné setkání s přáteli. Vytvořil: Gogin   Zobrazeno: 36x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku


Galerie příspěvku