HEDVABNASTEZKA.CZ KLUB HEDVÁBNÁ STEZKA VELEHORY EXPEDIČNÍ KAMERA FESTIVAL ZIMNÍCH SPORTŮ KLUB CESTOVATELŮ Praha/Brno KARAVANA ESHOP (mapy, průvodci)

Ke Skadarskému jezeru

Albánie - 27.6.2010

V neděli po ránu jsme vyrazili z Tirany směrem na Černou Horu. Za Tiranou mapa slibovala širokou silnici, tak jsem přemýšlel, zda silnice bude aspoň jednou označena symbolem zelené dálnice, neboť na takové dálnici se může jet až 110 km/h.

Tak bohužel, silnice byla označena modrou dálnicí, to znamená, že ručička tachometru nemůže překročit 90 km/h. O to větší překvapení bylo, že se objevila dopravní značka oznamující práci na silnici a k tomu omezení rychlosti na 20 km/h. To jsem opravdu nezvládl dodržet, stejně jako kolegové řidiči. Dálnice už má nový asfalt, odhadoval jsem to na tři pruhy v každém směru. Asfalt přijemně šustil pod koly. Jenže znenadání se v levém pruhu objevilo auto v protisměru. A jak jsem sledoval, tak i v opačném směru jezdila auta obráceně. Inu albánský vynález. Dálnice je dvousměrná, a každý pruh je obousměrný.

Největší překvapení přišlo, když se k dálnici připojovala polňačka, která jednou bude důležitým přivaděčem. Teď se však napojuje přímo, a tak není divu, že autobus, který peláší přede mnou, brzdí a dává přednost zprava. Po vyhodnocení situace je to vlastně dobře, neboť křižovatka nebyla značená.

To už jsme však na předměstí Škodry, chcete-li Skadaru, a kolona najednou uvízne. Kolem jsou mračna policistů, kteří se snaží řídit dopravu. Po pár minutách vidíme, že příčinou je auto s českou RZ, do kterého to zezadu napálila albánská dodávka. Trochu mi zatrne. Naštěstí to však vypadá pouze na zmačkané plechy.

Naše peněženky ještě stále ukrývají albánské leky a nevíme, zda bude možnost je na hranici směnit. Já předpokládám, že to nebude problém, protože většina hraničních přčechodů je vybavena i směnárnou.

Zastavuji však ještě u benzínové pumpy a chci natankovat plnou nádrž a zaplatit kartou, jak je u mne zvykem. Jenže ouha čerpadlář mi vysvětluje, že karty nebere. Vysypeme tedy ze svých peněženek všechny leky, včetně mincí a dávám je obsluze. Ta nám přesně odměří předplacené litry, kupodivu je to téměř plná nádrž.

Na začátku Škodry hned odbočujeme vlevo a přejíždíme řeku. Most je smontovaný pontonový a výplň je dřevěná. Je to pro mne nový zážitek, ale líbí se mi to. Zvláště, když po mostě se může pouze v jednom směru.

No a to už nás vede úzká silnice k hraničnímu přechodu. Po deseti minutách se objevuje novotou zářící budova - albánsko - černohorský hraniční přechod. Po směnárně ani památky, ještě že jsme za albánskou měnu nakoupili benzín.

Z Albánie nás propouštějí snadno, stačí zaplatit 1 € silniční daně. Černohorci se vstupem také nedělají žádné obstrukce a po zaplacení 10 € ekologické daně jsme vpuštěni na území Černé Hory. Zde se platí evrem, a tak nemusíme nikde hledat směnárnu.

Zdenička projeví přání vidět Skadarské jezero. Já nejsem proti, aspoň si doplním znalosti ze zeměpisu a uvidím po Ochridském i druhé hraniční jezero mezi Albánií a bývalou Jugoslávií.

Ze silnice třetí třídy se stává silnička a my pomalu nabíráme výšku. Abychom se dostali k jezeru musíme překonat poměrně vysokou masu horstva. Silnice je uzounká a zajímavě se klikatí. Opět točím volantem, jak malé dítě, když simuluje jízdu autem. U mne to není infantilnost, ale holý boj o život ;)

Konečně se dostáváme do sedla a v hloubce pod námi se leskne vodní plocha jezera. Jenže dostat se dolů není zas tak jednoduché. Myslím bezpečně! Tak se kozí stezkou vydáváme podél jezera a snažíme se nadjezerní výšku snižovat. Občas projede auto a my se míjíme na zrcátka. Někde v půli, to však netušíme, nás míjí oktávka s německou MPZ, mladý řidič stahuje okénko, když se v 5 km/h snažíme vyhnout, a zdraví pěkně česky: "Dobrý den!" Jelikož jsem slušně vychován, odpovím a pokračuji dále.

Občas mineme nějakou zapadlou osadu či samotu. A já začínám být tlačen žaludkem a předpisy. Blíží se konec lhůty čtyř hodin, po které můžu řídit bez přestávky.

Přesně na minutu se objevuje zázračná hospůdka. V ní je milá usměvavá žena slovanského typu, která je ochotná a schopná nás pohostit. Zavede nás do své jediné místnosti, která je obývákem, kuchyní a také restaurací. Nabízí nám své rodinné kulinářské lahůdky sestavené do menu: rybí polévka, marinované ryby z jezera, zeleninový salát a chléb.

S vděčností a pokorou přijímáme toto menu, i když není na výběr. A popravdě řečeno, nebylo ani třeba si vybírat, neboť tak lahodnou a poctivou stravu jsme dlouho neměli. Polévka je na přidání, ryby jsou na přidání, no cpeme se tak, až majitelka je spokojená a šťastná. Navzájem se častujeme lichotkami a chválou.

Srdečně se loučíme, abychom mohli pokračovat ve své cestě dál a děvčata jako návdavek dostávají ještě výbornou domácí buchtu. Za toto opravdu vážně a srdečně děkuji.

To už se však dostáváme do vnitrozemí Černé Hory, které je hornaté a krásné a Skadarské jezero necháváme za sebou.

Přečteno: 492 x.
 

Reagovat



Mapa (Skadarské jezero):