HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Balkán 2010  / Tirana

Tirana

Albánie

Vytvořeno: 25.06.2010
Autor: JanPodany


To, že je Albánie zemí bunkrů, je všeobecně známé. Přesto, když jsme poměrně hladce překonali makedonsko - albánskou hranici, zastavujeme hned u prvních bunkrů a fotíme si je.

K mému rozčarování, avšak milému, jsou albánské silnice v lepším stavu než ty makedonské. Hned v první vesnici pozorujeme častý albánský jev. Všude jsou automyčky. Ne takové automatické, ale poctivé ruční. U jedné z nich sedí dva malí chlapci a my se rozhodujeme, že těmto dáme vydělat. Však si to už Getz zaslouží, neboť věrně a spolehlivě nás na naší cestě Balkánem prováží.

Kluci se snaží, nejdříve důkladně spláchnou prach, vezmou i podběhy, pak následuje jemné kartáčování saponátem, aby po dalším oplachu se jali auto leštit. Za půl hodiny se auto leskne jak pověstné psí kulky a kluci si žádají 5OO leků, což je asi 100 korun českých.

S vymydleným Getzem uháníme vstříc hlavnímu městu. Terén je hornatý, tak cesta moc neubíhá. To však netušíme, co nás čeká za Elbasanem, resp. nad Elbasanem. Hned za městem stoupá silnice prudce do kopce v nespočetných serpentinách. Když se před vámi vynoří smradlavá IFA, kterou nemůžete kvůli nepřehlednosti předjet, na náladě vám to nepřidá.

Když jsem si myslel, že jsme vystoupali na vrchol, zastavil jsem na odpočívadle, abychom se pokochali pohledem na město, kterému vévodí slévárenský podnik. Na odpočívadle od mladého hocha kupuji tašku velkých zralých fíků.

Jenže odpočívadlo se na vrcholu nenacházelo. Silnice se pořád klikatí a já nedělám nic jiného, než že točím volantem, sešlapuji spojku a přeřazuji z jednoho rychlostního stupně na druhý.

A aby toho nebylo málo, silnice se zúží a my projíždíme po táhlém dlouhém hřebeni. To znamená, že sráz je teď na obou stranách silnice. A v nejnepřehlednějším úseku stojí nová audina, které řidič zavařil motor. Nevíme, jak mu pomoci, i když nás staví. Tak mu nechávám alespoň pár hltů teplé vody.

To co jsme vyjeli nahoru, zase sjíždíme dolů a blížíme se k Tiraně.

Tirana je typické balkánské město, tj. velká dopravní špička, nepřehledné řazení na křižovatkách a samé troubení. Musím pochválit Pavla, neboť oblast našeho hotelu trefil velmi přesně, jen chudák nemohl tušit, do které z bočních úzkých slepých uliček mám zajet. Naštěstí potkal dobré lidi, kteří zavolali do hotelu, aby si pro nás přišli.

Pan domácí poslal syna, neboť děti a mladí umějí dobře anglicky. Syn nás zavedl do jedné z výše popisovaných uliček a tam jsem musel odevzdat panu domácímu klíče, neboť bych těžko zajížděl do dvora. Poprvé je Getz zaparkovaný pod závorou.

V Tiraně se bohužel opravuje hlavní náměstí, takže všude jsou ploty, zátarasy a jeřáby. Přesto je Tirana poměrně zelené a vzdušné město. Centrálnímu náměstí už nedominuje socha V. I. Lenina, ale vkusně ji nahradili historickým bojovníkem na koni.

Albánština je pro mne naprosto nesrozumitelná a nedokážu říci vůbec nic. Naštěstí se vždy chytím s angličtinou. A pokud narazím na někoho, kdo tomuto jazyku vůbec nevládne, vždy se najde někdo ochotný, kdo tlumočí.

V Tiraně jsme zvládli i noční procházku a cítili jsme se poměrně bezpečni. Atmosféra je příjemná, až na to věčné troubení, a lidé jsou milí a vstřícní.

Do centrální mešity vpouštějí turisty pouze dopoledne, ale nechají je bez zbytečných příkazů a zákazů fotit interiér a prohlédnout si vše. To do vedlejší Hodinové věže se může jen v pondělí a ve čtvrtek. Tak to jsme nezvládli. 

Od Hodinové věže odjíždějí autobusy všemi směry a jedním z nich pojedeme zítra do Porčelanu, odkud je to jen kousek do tiranského předměstí Dajti, kde provozují již 5 let lanovku do hor nad Tiranu.

 

 

Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 920x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů