HEDVABNASTEZKA.CZ KLUB HEDVÁBNÁ STEZKA VELEHORY EXPEDIČNÍ KAMERA FESTIVAL ZIMNÍCH SPORTŮ KLUB CESTOVATELŮ Praha/Brno KARAVANA ESHOP (mapy, průvodci)

Anguilla

zámořské území Velké Británie - 8.7.2009

Vyrážíme na Anguillu. Přece jenom chceme zkusit štěstí na dalším britském ostrově. Anguilla je britským zámořským územím, podobně jako Montserrat či nechvalně nám známé Britské Panenské ostrovy.

Na prohlídku vyráží opět naše jednodenní formace: Zdenička, David, Tonda a já. Mám dojem, že na trajektu z francouzského Marigotu do anguillského přístavu v Blowing Pointu nám všem mravenci šimrají v žaludku. Dostaneme se tam, nebo poplujeme zpátky? Naštěstí trajekty jezdí co 30 minut.

Celnice na první pohled vypadá přátelsky; ihned fotím vlajku, abych měl alespoň nějakou fotku z Anguilly. Na celnici dostáváme pouze formulář na chřipku. Poctivě ho vyplníme a přistupujeme k imigrační.

Přiškrceným hlasem odpovídám na otázky, které se točí okolo toho, zda opravdu dnes ostrov opět opustím. Ubezpečuji, že ano. A bez vstupního razítka jsem za čarou. Jsem z toho tak rozrušený, že proběhnu celnicí, aniž bych odevzdal chřipkový formulář.

Po malinkaté chvilce jsme se sešli všichni a víme, že nám P. Donovan z BPO nezavařila a nekolujeme na černé listině všech zámořských území Spojeného království.

Jelikož na Anguille neexistuje systém hromadné dopravy, volíme taxík na celý den. Z taxíku se vyklubala velmi luxusní limuzína s koženými sedačkami a interiérem vykládaným dřevem. Řidič je sice nekomunikativní, ale to nám vyhovuje.

Ptá se, zda pojedeme na pláž? David říká, že chceme do hlavního města The Valley. Řidič kategoricky odmítne. Proboha, to pojedeme jen tam, kam bude chtít on? Ozvu se, že nutně potřebuji na poštu pro známky a do nějakého obchodu s pohlednicemi. Kupodivu toto přání u řidiče prochází.

To však už zastavujeme na semaforu na červenou. Fíha, Anguilla je po Sint Maartenu a Antigui třetím maloantilským ostrovem se semafory. Padne zelená a klimatizovaná limuzína nás unáší na západní pobřeží. Projíždíme kolem slaniska Cove a řidič zastavuje před Cap Juluca - luxusním resortem. Než se stačíme zorientovat, otvírá nám olivrejovaný slouha dveře od limuzíny a my pomalu vstupujeme téměř na červený koberec. No, ani se nedivím, přijela "honorace z Evropy".

Projdeme vstupní branou a ocitneme se na kouzelné pláži s bělostným jemňounkatým pískem. Hodíme na sebe plavky a já se u vrátného ujistím, že až budeme chtít odjet, zavolá nám naši limuzínu.

Chvíli zápasím se slunečníkem, než přiběhne beach boy a jemně mi naznačí, že slunečník a lehátka nám připraví, až na recepci zaplatíme mírný poplatek. S nohama obalenýma pískem vstupuji v recepci na koberec s dlouhým huňatým vlasem s úmyslem zaplatit poplatek. V duchu přepočítávám jednodolarovky v peněžence, abych nemusel rozměňovat stodolarovku. Recepční je velmi milá a ihned zpracovává můj požadavek na dvě lehátka a jeden slunečník.

Po nějaké minutce mi oznámí, že to dělá rovných padesát amerických dolarů, neboť v takovém resortu, jako je Cap Juluca, opravdu oficiální měnu Anguilly - východokaribské dolary - nepřijímají. Samou nervozitou si podupávám a písek z nohou se neslyšně přesouvá mezi chlupy koberce. Však to půjde vyklepat.

Když se cenu dozví Zdenička, málem se v moři utopí, jak se směje. V tu chvíli je jasné, že zde nepobudeme pouhých 30 minut, ale vychutnáme si tu hodinky dvě! Naložíme se všichni do moře, až na Toníka, který si s sebou nevzal plavky a dá se na průzkum pláže a přilehlého okolí.

Co vám mám psát, lehátka a slunečník jsme téměř neužili, zato snobárna nás obklopila pořádně. Toník nás nalákal na vedlejší pláž. Ta však nebyla udržovaná, byly tam vlny, výhled na Svatého Martina v oparu, foukal tam vítr a vůbec tam nebylo hezky. Pokorně jsme se vrátili tam, kam opravdu patříme! Nevýhodou placené pláže bylo ovšem to, že jakmile jste se vrhli do moře, přiběhl beach boy a hrabičkami upravil písek. Stejně tak při cestě z moře. No, co toto je? Pod lehátkem nacházíme nedopalek cigarety a pohozený kelímek. Tak to hochu ne, na toto nejsme zvyklí. Pobouřilo nás to natolik, že jsme okamžitě ukončili naše koupání a slunění a nechali si zavolat limuzíny.

Když si Tonda odskočil na toaletu, vrátil se s dojemným rozněžnělým pohledem v očích. Vybavení toalety mu připomnělo obývák v jeho rodném panelovém domě. Opravdu nejvyšší čas zvednout kotvy.

Řidič nás beze slova odváží do hlavního města na poštu. Nezapomněl, chlapák! Když míjíme místní hřbitov, vykřikne Zdenička STOP! Řidič naprosto zmateně zastavuje a podivuje se vrtochům naší skupinky. Míjeli jsme akorát Road Bay a Zdeničce z auta přišlo, že by si to měla zvěčnit na svůj magnetický pásek.

Na poštu dorážíme už v poklidu. Anguillské známky jsou nádherné, pohledy jsou nicneříkající, ale to nám nemůže zabránit v tom, abychom se začali zbavovat východokaribských centů, pěticentů a deseťáků. Prodávající dámy sice nadšené nejsou, ale mince přijímají. My jsme také spokojení, že se nám povedlo navázat poštovní styk mezi Anguillou a Českou republikou.

Řidič s nadějí v hlase se ptá, zda už chceme odjet do přístavu a opustit Anguillu. To se ale chlapec přepočítal. Zrovna jsme přišli na chuť luxusu a přece se ho nevzdáme. Ač je vnitrozemí Anguilly suché až vyprahlé a porost zachraňují pouze trnité keře, necháme se zavést do restaurace na oběd. Ještě podotýkáme řidiči, že nechceme do resortu, ale rozmařile žádáme nějakou místní.

Vystupujeme před E´s Oven. Na první pohled moc luxusně nevypadá. No snad nás uctí něčím poživatelným. Ceny jsou nechutně nízké, tak se ptám, zda to myslí vážně. Číšnice mě ubezpečí, že ceny jsou v amerických dolarech, tak v tom případě jsme ochotni se najíst.

Se Zdeničkou celou výpravu přemýšlíme, jaký je rozdíl mezi langustou a humrem (v originálu grayfish and lobster)? Obojí mají na jídelníčku, tak si objednávám humra a Zdenča langustu. David si objednal kuře a Toník vyzkouší lahodnou rybu mahi mahi, kterou známe ze Saby.

Klobouk dolů, když vidím servírované pokrmy. Zdenička má na talíři langust tři prdele - pardón šest půlek langusty. Ale já talíř s humrem nedostávám. Dostává se mi ho až za dvě tři minutky s omluvou, že humřík byl trochu větší a déle se připravoval. Je to můj třetí humr a musím říci, je to macek. Podle závěrečného účtu se dovídám, že měl 1,5 libry, asi 3/4 kg. Rozdíl je ve velikosti a langusta má jemnější masíčko.

Tonda chce platit, ale potřebujeme se zbavit východokaribských dolarů, kterých máme ještě velkou sumu. Není problém, účet v amerických dolarech je doplněn o částku ve východokaribských dolarech. Zjišťujeme, že takovou sumu už nemáme. Tak dáme téměř vše, co máme a zbytek Tonda platí kreditkou.

Jelikož nám zbyly nějaké východokaribské mince (jednodolarovky, čtvrťáky, pětníky a jedníky) ptáme se mladé číšnice, zda mají někde obligátní krabici na tipy - spropitné. Chceme tam to hliníkové smetí vsypat. Třebaže nás číšnice ujišťuje, že je rodilá Anguillanka, mince nepoznává. Pozorně si je prohlíží a pak rozeznává jednodolarovky a čtvrťáky. Nižší nominální hodnoty vůbec nezná a velice ji rozesmívají naše mince. Prý ani v obchodě tyto mince neberou. A krabici na spropitné zapírá. No nic, nasypeme si hliníkové smetí zpět do peněženek a necháváme si zavolat limuzínu.

Řidič si evidentně a hlasitě oddechl, když jsme znuděným hlasem zaveleli do přístavu. Rychle jsme se odbavili, a to už nás trajekt unáší zpět do Marigotu - hlavního města francouzského Svatého Martina.

Přečteno: 402 x.
 
Petra 8.7.2009
Nejste už náhodou tak kapku zhýčkaní cestovatelé? :-))) já hnedka běžím vybrat schránku, protože už ji asi budu mít napěchovanou nic neříkajícími pohlednicemi s krásnými známkami :-)))
JanPodany 8.7.2009
Hm, to víš. Honorace z Evropy. No předpokládám, že už by ti nějaký pohlídek dorazit mohl. ;))) Hýčkání mi dělá dobře.
Sunny 9.7.2009
Ta pláž je skoro sterilní, fuj. Také by mě to tam nebavilo. Co moře, stálo alespoň ono za to?
JanPodany 9.7.2009
Sunny: Moře bylo bezva. V Karibiku málokdy moře selže.

Reagovat



Mapa (Anguilla):