HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Malé Antily 2009  / Montserrat

Montserrat

Velká Británie

Vytvořeno: 20.06.2009
Autor: JanPodany


Tak na tento ostrov jsem se těšil ze všech nejvíce. Let devatenácti místným letadlem z Antiguy trval pouhých dvacet minut. Letiště je nové, neboť před 12 lety erupce sopky původní letiště zničila. Nové letiště se nachází na severu ostrova, a tak o vulkánu zatím „nevíme“. Odbavení probíhá podomácku, nejdříve pasová kontrola, která se mě snaží přimět, abych na ostrově zůstal o den déle, ale já se nenechám zviklat.

 

Když konečně dostanu vytoužené zelené montserratské vstupní razítko ve tvaru trojlístku do pasu, můžu se odebrat k přepážce pro kufr. Žádné pohyblivé pásy, jenom skluzna, po které se kufr sešoupnul. Beru kufr a odcházím k celnici. Celník je evidentně pobaven a začne obligátní otázkou, zda jsem tu poprvé. Potom přejde na těžší otázky, zda vezu zbraně, alkohol, drogy… Na vše odpovídám poctivě ne. Zřejmě i jemu už to nepřišlo vtipné, a tak si na mne přichystal léčku a zeptal se, zda mám v kufru nějaké oblečení. Já stereotypně ne. Za mnou hurónský smích, inu kamarádi. Hnedle se opravuji na ano a tím mám celní formality za sebou. Ostatní procházejí bez dotazů.

 

Před letištěm už na nás čeká Clover a Sun, u kterých budeme přebývat. I pro nás vypůjčený VAN je připraven. Všichni se cpou do aut, ale mě ještě čeká opět imigrační, tentokrát v roli emigračního. U něj si musím vyplnit dotazník, ukázat řidičský průkaz a zaplatit poplatek 20 amerických dolarů a na základě tohoto všeho dostávám dočasné povolení řídit auto na Montserratu. Ještě musím slíbit, že budu jezdit pomalu a hlavně vlevo.

 

Naštěstí nás do Villy odvážejí Clover a Sun a my si můžeme prohlížet nádherně zelený ostrov. Ubytování předčí naše očekávání. Máme k pronajmutí vilu, která má otevřený prostor obýváku a kuchyně a uzavřené tři ložnice. Jelikož jsem sedmý, dostávám k obývání Mango Cottage, který je nedaleko Villy, tudíž mám tři dny samotku, ale moji milí spolucestující mi udělují neomezený vstup do Villy. Vidět západ slunce za Redondou z houpačky na otevřené terase je opravdu nadstandard.

 

Když se večer vracím do své boudy, svítí mi na cestu miliardy hvězd a pod nohy svatojánští broučci.

 

Druhý den ráno si nás vyzvedává Sun a vyrážíme na prohlídku ostrova, přesněji napsáno poloviny ostrova, neboť druhá polovina je kvůli činnému vulkánu uzavřená. Zdenička se měla ráno potápět, jelikož se však v noci přehnala přes ostrov tropická bouře, potápění bylo zrušeno a my jsme vyrazili v plném počtu.

 

První zastávka je v suvenýrech, abychom nakoupili pohledy, tričko a lávu a sopečný prach. Na Montserratu se platí východokaribskými dolary, jako na většině ostrovů Malých Antil. V obchodě se pokouším platit kartou, ale dráty jsou přetížené. Na ostrově je tak nízká kriminalita, že se domy nezamykají a prodavačka mi kartu vrací a říká, abych se zastavil odpoledne a zkusíme to znovu.

 

Když už máme pohledy, musíme na poštu pro známky. Na celém ostrově je pouze jedna pošta, a to v hlavním městě, spíš v hlavní ulici Brades. Pošta se nachází v areálu montovaných unifikovaných buněk, které suplují vládní budovy, pouze guvernérův dům je zděný a vlaje před ním britská vlajka. Montserrat je jediná země Malých Antil, kde nevlají vlajky. Montserratskou vlajku jsem si musel koupit, neboť jinak by se mi ji na ostrově nepodařilo vyfotit.

Odjíždíme dál z hlavní ulice směrem na sever do zátoky Little Bay, kde se staví již deset let nové hlavní město, že by základ města Port Diana? Z Plymouthu se staly novodobé Pompeje. Z nového města stojí zatím pouze kulturní centrum, které ožilo před naším příjezdem, neboť se v něm slavily královniny narozeniny. Montserrat je totiž britským zámořským územím.

 

Další zastávkou je Jack Boy Hill, kde je vybudované turistické centrum: vyhlídka na bývalé letiště a toalety. Poprvé vidíme, co vyteklá láva a pyroklastické proudy dokáží. Je čas se vrátit z východního pobřeží přes sever ostrova na západní a prohlédnout si vulkanologickou observatoř.

 

Z observatoře je občas vidět vrchol sopky Soufrière Hills, to když se roztrhají oblaka, kterými se vršek vulkánu neustále zdobí. V observatoři nám pustili i krátké video, abychom viděli, jak se sopka probudila a jak ve třech vlnách zpustošila nádherný karibský ostrov.

 

Po návštěvě observatoře jsme se vydali do zóny, kam je vstup povolen pouze ve dne. První zastávkou v korytě řeky Belham jsme poznali, že zahrávat si se sílou podzemních pramenů není radno. Neboť koryto řeky se zaneslo bahnem a lávou až do výše dvoupatrových domů, cca 5 metrů. Jelikož je po dešti, naše autíčko s náhonem na všechny čtyři nás nezvládne převézt na druhou stranu. Zkoušíme západnější brod, kde se nám podaří dostat na druhou stranu. Před námi je celkem slušný stoupák na Garibaldi Hill. Sun vyhrožuje nechutným strmilákem, který nám dá zabrat deset minut. No, má pravdu, jsem rád, že mě v polovině dohoní a přiměje mě se rozhlédnout po ostrově. To se však nedá říci o Toníkovi, který zlomil rekord a byl na vrcholu za 7 minut.

 

Z kopce už vidíme i pozůstatky Plymouthu, celkem drastický pohled. Na přístavním molu je krásně vidět, jak ostrov zvětšil svou rozlohu, neboť vyteklá láva ve styku s mořem vytvořila novou pevninu. Zajímavé je, že střed města zmizel nenávratně a zbyla po něm pouze pustá planina. Okraje jsou sice zasypané a zalité, avšak budovy stojí a nejsou ani spálené. Dovídáme se, že poprvé se sopka ozvala v roce 1995 a popel zasypal Plymouth, který se stává městem duchů. Pak si sopka jen tak bublala a s velkou vervou se ozvala v roce 1997 a je činná doteď.

 

Se smíšenými pocity se vracíme domů.

 

Druhý den mě čeká premiéra; budu poprvé řídit automat a ještě pojedu vlevo. Dostává se mi od souputníků tolik potřebné podpory a celkem rychle si zvykám. Začínáme obligátně: pohledy, pošta. Zjišťujeme, že pošta je poměrně drahá (2,50 ECD za známku) a má zajímavý způsob doručování: na sever Ameriky jednou týdně v pátek a do Evropy dokonce dvakrát týdně: úterý a pátek.

 

Prohlížíme si vládní městečko a narážíme na věznici Jejího Veličenstva. Dovídáme se, že věznice má 80 míst a trest si v ní odpykává 9 zločinců. Nejtěžším zločinem bylo ukradení a následné znásilnění ovce.

 

Chceme vyzkoušet jedinou pořádnou pláž na ostrově – Woodlands Beach. Cesta k ní je poměrně úzká a klikatá. Na konci cesty je velké staveniště, neboť vláda uvolnila prostředky na stavbu toalet a převlékáren. Před dělníky se předvádím a s autem dělám opravdu divy, bohužel v tom horším slova smyslu. Naštěstí jsem nikoho nepřejel a ani auto nenabořil.

 

Pláž máme sami pro sebe a jelikož jde o vyhlášenou šnorchlovací lokalitu, těšíme se. Bohužel medúzky nám nedovolí podrobnější průzkum.

 

Odpoledne jedeme opět do Little Bay, neboť máme zamluvený lodní výlet k Plymouthu. Plujeme podél západního pobřeží a David si všímá, že nízké mraky valící se ze sopky jsou popelavé barvy. Ano, sopka je stále činná, naštěstí pro nás však klidná. Troy se člunem opravdu brázdí pobřeží a nám se před očima otevírá detailnější pohled na zničené město.

 

Po návratu na molo se rozhodujeme pro krátkou koupel v moři a já si všímám, že staveniště nového města je pojmenováno Festival Village.

 

Ráno musíme brzo vstávat, neboť let nám šoupli na 7.05. Jak poznamenala Clover, kdybychom tam byli předpisových 90 minut předem, byli bychom tam jediní. Procedury zvládáme jakžtakž, jen nás zaráží, že musíme otevřít kufry a podrobit je prohlídce. Vše v pořádku a pod námi se začíná čarokrásný ostrov proměňovat ve vzdálenou pevninu.

 

Pět z nás se však odpoledne nad Montserrat vrací, neboť jsme se vzdali nemalého penízu. Vrtulníkem se vracíme nad vulkán a pozorujeme pyroklastiku, vyvřelou síru, ucházející plyny ze sopky. Nad jícen se nedostáváme, ale bohatě nám stačí pohled z vnější strany sopečného kužele. Pilot je sám nadšen výbornými podmínkami pro let, proto s námi krouží kolem vulkánu, prolétává pyroklastické kaňony a dokonce nám simuluje přistání letadla na bývalé letiště Bramble. Samozřejmě že zakončí manévr průletem kolem opuštěné řídicí věže. Plymouth si prohlížíme potřetí, a nejdůkladněji. Viděli jsme zničené město z pevniny, moře i vzduchu.

 

Montserrat se silně vepsal do mého srdce a jsem vděčný za to, že jsem ho mohl navštívit. Jedná se o naprosto klidný vstřícný milý ostrov, kde opravdu není problém nechat klíče v zapalování, nezamykat domy, a to ani na noc. Jedině si dávejte pozor na své ovce!

Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 1672x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Sunny
Krása, tak jen tak dál...
21. 06. 2009, 15:15:15

petra
tak já se fakt bavím celnickou historkou...:-)lepší než říkat IGEN IGEN :-) Vidím, že si opravdu užíváte všeho i řízení :-)Těším se na pohled, na fotky a přeju krásný pobyt! A heč, v pátek jdu do Sazka Areny na závěrečné představení Tance Praha, tak se moc těším :-)Petr se uvolil, takže nemusím jít sama :-) Zdravím celou posádku :-)
22. 06. 2009, 08:41:23

Jan Podaný
Petra: díky, ubezpečuji tě, že ta anglina je pro mne někdy ve stylu finštiny ;] Tanec Praha si užijte! Sunny: díky, snažíme se, dnes máme šnorchlování.
22. 06. 2009, 12:44:19

Braddy
Ještě klika, že nemám žádné ovce! Ten let helikopterou musel být úžasný, úplně si to představuji :-)
24. 06. 2009, 22:24:51

Sunny
Mám otázku, co jsi udělal s těmi 30USD, což je rozdíl mezi potvrzením o zaplacení "temporary driver licence" na dokladu a vyprávěním? :O)))
25. 06. 2009, 08:16:36

Jan Podaný
Braddy: No asi by nebyl problém, prý ve věznici dobře vaří. Sunny: Vzali si 20 USD, ale potvrzení dali na 50 XCD (východokaribské). XCD je totiž oficiální měnou 8 východokaribských států.
25. 06. 2009, 15:05:42