HEDVABNASTEZKA.CZ KLUB HEDVÁBNÁ STEZKA VELEHORY EXPEDIČNÍ KAMERA FESTIVAL ZIMNÍCH SPORTŮ KLUB CESTOVATELŮ Praha/Brno KARAVANA ESHOP (mapy, průvodci)

Barbuda

Antigua a Barbuda - 21.6.2009

Pavel Bobek v jedné své písni zpívá o tom, že by chtěl být nedělním ránem. Já bych teda v 5.08, kdy mi pípal budík, nedělním ránem nechtěl být. Vůbec se mi na Barbudu nechtělo. Antigua skýtá vše, co člověk potřebuje. Tak proč proboha letět tak brzo na 45 kilometrů vzdálený ostrov?

Přesto jsme všichni po ránu na odbavovací přepážce. Všichni máme s sebou pouze batůžky a v nich nezbytnou výbavu: opalovací krém, osušku, plavky a doklady s penězi. Jenže ouha, opalovací krémy by přes kontrolu neprošly, i když se jedná o vnitrostátní let. Nabízím svůj batoh jako zavazadlo a všechny krémy putují do něj.

Po rutinní a celkem příjemné kontrole (pouze nás jedna "důležitá" u dveří upozorňuje, že si máme zaplatit odletovou taxu, říkám jí, že nikoliv, neboť letíme pouze vnitrostátně) nás přivítá velmi studená odletová hala. Děvčátka si dávají na zahřátí ranní kávičku a k ní se vejde i malinký čokoládový dortík.

Konečně jsme ve vzduchu a po 20 minutách uděláme sestupové kolečko nad vyhlášenou lagunou a přistáváme na letišti. No snad tomu krátkému úseku asfaltu a malou budkou, která slouží jako odbavovací hala, můžu říkat letiště.

Po odbavení, které se skládalo z vystoupení na ranvej a průchodem budkou, si počkám na svoje zavazadlo. V tu chvíli jsme poslední na letišti, neboť pro ostatní si někdo přijel. Jen my sami sledujeme mizející letadlo ve vzduchu. Snažíme se ponořit do codringtonských ulic, ale je to zbytečná práce. Třebaže Codrington je hlavním městem Barbudy, de facto jedinou osadou na celém ostrově, třebaže má i označníky ulic, ulice v pravém slova smyslu tu nejsou. Sem tam domek, sem tam plot, sem tam asfalt, sem tam stádo ovcí. Ale kudy k přístavišti? Vždyť první, co chceme na Barbudě podniknout, je pozorování hnízdících fregatek.

Fregatkami je Barbuda proslulá, neboť laguna jim skýtá výborné podmínky k životu. Konečně dorážíme na nábřeží, slovo nábřeží, si, prosím, dejte do uvozovek, a rozhlížíme se po nějaké bárce, která by nás vzala na lagunu za fregatkami. Nabízí se milá paní, že nám tedy někoho zavolá. Dojímá mě, jak tu jsou k turistům vstřícní. Po chvilce přijde s tím, že by na zítřek pro nás loď měla. Vysvětlujeme, že tu loďku potřebujeme teď.

Povedlo se a přijíždí Džala, vysoký štíhlý Barbuďan se svým menším pomocníkem. Nahazuje motor na své lodi a přiráží k molu. V tu chvíli se z té paní vyklube zaměstnankyně vlády, která má za úkol organizovat provoz na laguně a hlavně vybírat dolary.

Džala nás celkem rychle přepraví z Codringtonu na sever laguny, kde hnízdí fregatky. Dává k dobru i informace o jejich pohlavním životě, o snůšce vajec, o tom, jak fregatky loví. Mimoděk a s humorem jemu vlastním se zmiňuje o výborných humrech z laguny. Ti mají daleko křehčí masíčko, než humři z oceánu. Správný Barbuďan by humra z oceánu nedal do pusy. Dokonce i Fidel Castro, přes blokádu, si je nechával vozit. Zmíním se, zda bychom mohli okusit výtečného lagunového humra. Džala jen pokrčí rameny, a odpoví vyhýbavě, že někde v Codringtonu v restauraci možná...

Vyptává se, co chceme na Barbudě dělat a zda odlétáme večerním letadlem. Popravdě řečeno, jsou tu jen dva spoje denně. Prozrazujeme mu, že chceme vidět hlavně dostihy, neboť neděle na Barbudě bez dostihů je nemyslitelná věc! A také bychom rádi smočili svá těla v Karibiku či Atlantiku a Pavel trvá na tom, že chce do jeskyní.

Džala nám odpoví, že o koních nic neví, ale s potutelným úsměvem nám sděluje, že jeho pomocník je jeden z hlavních žokejů dnešních dostihů. A nabízí se, že nám ještě před vrácením se do přístavu ukáže své zamilované místo. Jelikož jsme již nasyceni pohledy i pachy fregatek, vyrážíme. Tentokrát však na západní břeh laguny, kde se nachází jeden ze dvou luxusních komplexů. No to snad nemyslí vážně?! Naštěstí ne. Jen nám chce ukázat nadutost architektů a investorů. Však až přijde hurikán, on jim ukáže, jaké stavby na Barbudě přežijí.

Zastavuje svou bárku u maličkého mola a ukazuje nám snovou karibskou pláž. Bílý jemňounký písek, pár dřevěných slunečníků, sem tam pohozené lehátko a jemný příboj vytvářejí takovou karibskou kompozici, kterou známe pouze z reklamních letáků cestovních kanceláří. Jsme ohromeni. A to Džala otvírá svůj plážový stánek a nabízí vychlazené nápoje a dokonce přihazuje, že by nám udělal k obědu humry, teda pokud chceme! No to je jasné, že my chceme!

Honem do plavek a užít si liduprázdné pláže. Jo, to je Karibik! Ještěže je po sezóně, i když vlastně na Barbudě je celoročně po sezóně, neboť turistický ruch se tu nerozvíjí. Mezitím odjel Džala s pomocníkem na lagunu.

Máme se báječně, u všech propuká tropické šílenství, které se naštěstí projevuje pouze bezmeznou euforií. Z dospělého Davida se stává malý Davídek a ve vzpomínce se navrací na Rujánu a začíná si stavět z písku hrad. Až po dlouhé chvíli poznáváme v hradu Hrad a z Davida se rázem v našich očích stává patriot, který na svou milovanou vlast nezapomíná ani na vzdálené Barbudě.

To však nás už volá Džala k obědu. Servíruje zeleninový salát, teplou zeleninu a rýži. Copak to bude v té poslední nádobě přikryté alobalem? Že by očekávaní humři? Nedočkavě poodhaluji cíp a juká na mne toust potřený česnekem. Hm, tak humři nejsou.

Džala vidí mé zklamání a žádá si ode mne talíř. V tu chvíli mi srdce, nebo že by žaludek a chuťové pohárky?, poskočí radostí. Na talíři se objeví nejdříve jedna půlka udělaného humra a vzápětí druhá. Výskám radostí, a to ještě nevím, že dostanu i třetí půlku. No tak toto si necháme líbit úplně všichni. K tomu místní pivo Wadadli a výhled na nádhernou pláž. Jako zákusek dostáváme papáju.

Nikomu se nechce z tak kouzelného místa, které se jmenuje Outback. Ale čas dostihů se přibližuje. Džala nás odváží do Codringtonu a má pro nás další nabídku. Už jste z Barbudy viděli skoro vše, až na ty jeskyně a dostihy, co kdybych s vámi zůstal po celý den až do odletu? Jste taková fajn parta a udělali jste mi nádhernou neděli. A požadovaná suma za celý den je tak neuvěřitelně přijatelná, že souhlasíme.

Vydáváme se k Atlantiku, kde si prohlížíme jeskyni a debatujeme o místní zvířeně, politické situaci, atp. Dokonce poblíž jeskyně si Codringtonští zřídili kemp, kam na víkedny jezdí na piknik. Ostrov je opravdu vyprahlý a pustý. Cestou tam i zpět míjíme pouze osly, kozy, psy. Na dostihy dorážíme po 15. hodině, ale teprve se místní scházejí. Zato zvuková aparatura už duní na celé závodiště nefalšovanými karibskými rytmy. Zabíráme místa na horní tribuně a zkoušíme si fandění. Všichni jsme na dostizích poprvé. Vybavuje se mi scéna z My Fair Lady.

90 minut se nic neděje a my popíjíme, stejně jako místní. To se však na dráze už představují dva koně i se žokeji. Cvičně vyklusávají a najednou tryskem se rozbíhají a první dostih začal. Běží se jen na půl okruhu, ale v tomto vedru se nedivím. Poražený kůň nejde do buřtů, ale žokej mu otvírá ohradu a kůň jankovitými skoky mizí v pustině. Že by za prohru svoboda?

Uběhla další půlhodina a vypadá to, že začne hlavní dostih. Dokonce jsou připraveni i pánové s vlaječkami. Koňům se roztahuje chřípí, podkovy buší do prašné vyprahlé země, nervozitou se jim křečovitě stahují šíje a je to tady, koně vyráží. Běží sice opět jenom dva, ale je to závod nervů a vypadá to, že tento dostih je naplánovaný na celý ovál. Už se přibližuje cílová rovinka a vyhrává pouze jeden. Ten druhý je asi o deset koňských stop za vítězem.

Čas se nachýlil a my se musíme odebrat k odbavení. A jak Džala slíbil, odváží nás ze závodiště na nedaleké letiště. Žádná kontrola zavazadel či osobní prohlídka. Poslušně usedáme v odletové hale na sedačky a celkem s pobavením sledujeme dvě děvy v modrém, jak si vjíždějí do vlasů. Inu alkohol v tomto vedru nikomu nepřidá. Místní zástupce britské královny, vyšvihne pro Zdeniččinu kameru ukázkový krok i se salutováním a dokonce upozorní Pavla, aby si na vojensky strategickém letišti zdokumentoval na svůj fotoaparát přistání letadla.

Nalodíme se, vlastně naletadlíme se a mně se podaří zaujmout místo hned za kokpitem a celou dobu letu můžu sledovat, jak se vlastně s tím letadlem létá. To už však pod námi září barevná světla letiště na Antigui a my přistáváme.

Jojo, chtěl bych být nedělním ránem, aspoň na Barbudě.  

 

 

 

 

 

Přečteno: 367 x.
 
Petra 23.6.2009
To je jako číst lodní deník :-)) vidím, že to tam je opravdu překrásné, panorama za společnou fotkou připomíná Madeiru :-) tady v Prgu je asi 13 stupňů, prší, je úplně zataženo a je opravdu překrásně:-) prostě to tady stojí úplně za... takže užívejte letní horké počasí, koupačky a humry :-)
M.Š. 23.6.2009
Ty zvíře, jak to, že jsi mě neukecal k odjezdu :-). A já v Praze pořád řeším přechody přes tramvajové tratě :-). Jsem blb :-).
Jan Podaný 23.6.2009
Petra: Je mi líto, že v Praze není pěkně, snad po našem příletu se to zlepší! ;) M.Š.: Já se snažil, ale rozhodnutí bylo na tobě. Třeba v únoru už budeš po přechodu a vyrazíš objevovat zbytek Malých Antil či jižní Pacifik. Nejsi blb, jen potřebuješ důslednější vedení. ;)
Sunny 25.6.2009
Také jsem si vzpomněla na My Fair Lady, též jsi hovořil pouze o počasí a fandil? Tribuna byla jistě pohodlná ;O)) Koníci krásní, prostě pohoda.
Jan Podaný 25.6.2009
Počasí jsme zvládli a fandění šlo na 100 %. ;)))
Petra Greifová 3.7.2009
Honzo, opravdu výtečné povídání a pěkné fotky. Mohla bych poprosit o větší množství ukázkových fotek s popisky pro fotogalerii on-line průvodce z Antiguy a Barbudy pro Hedvábnou Stezku? A kdybyste měl chuť napsat nějaký ucelený (a honorovaný) článeček o cestování po tomto souostroví, ráda bych Vám ho zveřejnila na titulní straně. Každopádně zdravím a přeju hodně dalších skvělých zážitků. petra.greifova@hedvabnastezka.cz
JanPodany 4.7.2009
Petra Greifová: Petro, díky za chválu. Fotek máme hodně, však 7 fotoaparátů nezahálelo ani chvíli. Ucelený článek určitě vznikne a ne jeden, ale přece jenom závazek psát blog na cestě byl hodně závazný, protože sednout si a věnovat se počítači zabírá drahocenný cestovatelův čas. Takže určitě po 7. 7. se ozvu s nabídkou a budu tlumočit tuto nabídku i mým skvělým spolucestovatelům, aby byl výběr.
Milan 13.7.2009
Honzo, tvoje texty drží tradičně vysokou a originální autorskou kvalitu a s velkou chutí je čtu i dodatečně po skončení vaší výpravy. ALE tradiční gramatická korektura .. když někdo víská radostí, tak vlastně VÝSKÁ ...
JanPodany 13.7.2009
Milan: Máš pravdu, děkuji, již opraveno.

Reagovat



Mapa (Barbuda):