HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Malé Antily 2012/2013  / Do průmyslu!

Do průmyslu!

Grenada

Vytvořeno: 14.01.2013
Autor: JanPodany


Nebojte se, žádná kola socialismu či kapitalismu roztáčet nebudeme. Naštěstí jsme se v pořádku vrátili z výletu do Jižní Ameriky zpět do Karibiku. Tentokrát na ostrov Grenada. Je pravdou, že nám na Trinidadu ještě chtěli trochu zavařit, a to když na mne vytáhli argument, že na Grenadu potřebujeme víza. A jelikož letištní personál důkladně prolistoval naše pasy a grenadské turistické vízum nenašel, vypadalo to, že se hned tak z jihoamerického kontinentu nedostaneme.

Byl jsem na tuto možnost připravený, neboť začátkem loňského roku vydávala Grenada všelijaké nerozhodné signály ohledně vstupu na své území. Ministerstvo zahraničních věcí obdrželo od Grenady diplomatickou nótu, že občané ČR musí žádat o vízum bruselské velvyslanectví Grenady. Ambasáda Grenady v New Yorku měla na svých stránkách totéž. Zato Vysoká komise v Londýně a konzulát v Torontu tvrdily, že Češi můžou na Grenadu cestovat za účelem turistiky bez víz.

Nelenil jsem a už v dubnu jsem napsat na grenadské ministerstvo zahraničních věcí, jak to s vízy pro Čechy je. Dostal jsem odpověď, že mám přijet, neboť vízová povinnost neexistuje. Tento dopis jsem si vytiskl a na Trinidadu ukázal. Letištní personál v tu chvíli oznámil, že musí jít zavolat na imigrační, jestli je to pravda. Byla u telefonu ne déle než 20 vteřin a výsledek zněl: „Dobrá, tak si tam teda leťte!“

Při vstupu na Grenadu jsem měl trochu obavy, ale imigrační kontrola proběhla v pořádku. Zato na celnici se tvořila fronta. První nepříjemností bylo, že mě oddělili od Zdenči a Davida. Druhým překvapením bylo, že chtějí znát identifikační čísla laptopů. Tak jsem vybalil laptop a poslušně čekal ve frontě. Když jsem byl celníkem vyzván, abych přistoupil. Obrátil se na mne s otázkou, zda jsem americký student.

Ukázal jsem mu český pas a odvětil, že americkým studentem nejsem. Laptop tedy vidět nechtěl. Ani obvyklé otázky na pašování rostlin, semen, zvířat a zbraní jsem nedostal. Ale překvapil mě otázkou, jaké povolání vykonávám. Odpověděl jsem, že jsme vysokoškolský učitel, což nebyla nejlepší odpověď. V tu chvíli začalo vyptávání, co učím, jak tu budu dlouho a kolik amerických studentů budu učit a opět, co je budu učit, atd.?

Podařilo se mi vysvětlit, že s Američany nemám nic společného a že na Grenadu jedu na dovolenou a ne pracovat. To byla správná odpověď a já se konečně dostal ven z letištní haly. Však spojování s americkými studenty není na Grenadě u starších lidí zrovna populární, neboť to byl oficiální důvod k americkému výsadku na ostrov v roce 1983.

Ale zpátky k průmyslu. Jaký průmysl může na ostrově být, když Grenada patří k nejmenším samostatným zemím na západní polokouli? Kupodivu to není průmysl turistický, neboť Grenada nepatří k vyhlášeným destinacím. Je snad ještě méně navštěvovaná než sousední Svatý Vincenc a Grenadiny.

Strojírenský průmysl tu také nevzkvétá, nerostné bohatství Grenada nemá. Ale Grenada má v Karibiku přezdívku ostrov koření. A za zpracováním koření jsme se vydali. První továrnu, kterou jsme navštívili, zpracovávala muškátové oříšky. Továrna se nachází v přímořském městečku Gouyave. V zešeřelé hale pracují ženy, které na závěrečné výstupní kontrole třídí muškátové oříšky podle kvality. Je to voňavá práce, třebaže je monotónní. Opojná vůně koření prostupuje celou továrnou. Sledujeme zpracování muškátového oříšku úplně od začátku.

Farmáři přivezou zralé plody do továrny. Tam se z ořechu sloupne měkká nažloutlá dužnina, ze které se vaří džem. Z každé dužniny vykoukne tmavý oříšek v červené síťce. I ta se oddělí od oříšku a suší se stranou. Usušená červená košilka se u nás prodává pod označením muškátový květ, třebaže se o květ v pravém slova smyslu nejedná. A nakonec se vyloupnutý oříšek na velkých platech suší. Denně se musí pomocí hrabla oříšky převracet, aby došlo k rovnoměrnému sesychání. Když jsou po měsíci oříšky uschlé, čeká je třídění a balení do žoků. A pak si můžete v obchodě koupit balení tří muškátových oříšků v pytlíku, abyste svým jídlům dodali trochu té opojné karibské vůně.

Výklad byl v rušné hale natolik zajímavý, že kdyby bylo jen o trošku více času, rádi bychom si to poslechli ještě jednou. Stejně na tom byli i ostatní návštěvníci.

Nejen kořením je ostrov živ. Dalším zajímavým průmyslovým odvětvím je zpracování cukrové třtiny. Ani tak nejde o výrobu cukru, toho je z řepy více a je sladší, jako jde o výrobu rumu. Rum zde je barvy karamelové, bílé, či oranžové. Nejsilnější rumy mívají zpravidla přes 75 % alkoholu a jsou barvy tmavě zlatavé. Bílé rumy se pohybují s alkoholem v rozmezí 25 – 50 % a ty oranžové jsou většinou ovocné punče, které mají do 20 % alkoholu.

Destilérka River Antoine mi připomíná neslavně proslulou likérku Drak, přesto jsem na exkurzi zvědavý. Začátek je stejný jako ve třtinovaru. Cukrová třtina se naseká a na lisu se z ní vytlačí sladká cukrová šťáva. Ta se nechá posléze ve velkých kádích zkvasit. Kdo byl na prohlídce pivovaru, vybaví se mu hned spilka. I to aróma je podobné. Po zkvašení se tekutina dopraví ke kotlům, kde dochází k destilaci. Pod kotli se topí dřevem a usušenými zbytky třtiny. A když je vypáleno, stáčí se do skleněných lahví a expeduje do obchodů.

Poslední továrnu, kterou společně navštívíme, je podnik na zpracování kakaových bobů. Ze všech třech provozů to tu nejvíc zavání. Dokonce se nebojím napsat, že zpracování kakaových bobů děsně zapáchá. Je to vlezlý nakyslý smrad. Kakaový plod se rozsekne a vydolují se z něho boby, které jsou v bílé hmotě, která chutná a voní jako citrónový jogurt. Boby se očistí a uloží se do kójí k fermentaci. Ta probíhá ve tmě a teple. Boby se zakryjí prázdnými žoky. Když položíme na žoky ruku, cítíme proces fermentace na vlastní kůži, neboť se uvolňuje teplo.

Dalším krokem je zpracování fermentovaných bobů. Nejdříve probíhá sušení, které se děje ve zvláštních roštech, a čas od času je třeba, aby nohy domorodé ženy se jimi prošly. Pak boby čeká tancování. To ve speciální nádobě v usušených bobech tancuje mladý karibský pár. Po těchto lidských dotecích opět nastupuje strojní zpracování. Boby se nasypou do bubnu, kam se přivádí horký vzduch a horká pára. V bubnu se omílají po nějaký čas. Když jsou boby připravené, začnou se pražit. Po pražení se kakaové boby dají do zvláštního přístroje, ve kterém se z bobů stanou kakaové koule, které jsou již polotovarem pro výrobu čokolády a kakaa.

Naštěstí na konci exkurze se nachází čokoládou provoněný krámek, kde se prodává čistá čokoláda. Panečku, taková chuť se snad ani v Evropě nesežene. Čokoláda je samozřejmě hořká, ale dosahuje spíše chuti až nakyslé. Přesto malé množství považuji za delikatesu. Podnik se nachází v Belmont Estate.

Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 805x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Tonča
Ahojky, moc děkuju za pohled ze Sv. Vincence, včera dorazil. Jsem ráda, že jste nepotkali podobnou pipi jako na Britských Panenských ostrovech:-). Závidím obchůdek s čokoládou, ale i tu továrnu s oříškem:-).
16. 01. 2013, 09:50:37

mamča
To jsi si zase užil s úřady. Hlavně že to dobře dopadlo a mohl jsi všechno pěkné vidět. To je fajn.
16. 01. 2013, 11:41:34
Toni, jsem rád, že dorazil. Čokoláda by ti dozajista chutnala. Mamčo, hlavně že mě pustil!
16. 01. 2013, 12:57:27