HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Malé Antily 2012/2013  / Na Grenadiny!

Na Grenadiny!

Svatý Vincent a Grenadiny

Vytvořeno: 05.01.2013
Autor: JanPodany


Z grenadinských ostrovů jsme si vybrali Bequiu proto, že je Svatému Vincencovi nejblíže a je z Grenadin největší. Ráno nás AJ odvezl do přístavu k trajektu a po zakoupení jízdenek jsme se nalodili. Trajekt je i pro automobily, tak jsme z paluby sledovali, jak auta nacouvávají do podpalubí, neboť trajekt není průjezdný.

Téměř přesně jsme vypluli. Panorama hlavního města jsme nechali za sebou a před námi se rýsoval skalnatý ostrov Bequia. Trajekt nebyl prázdný, ale naštěstí nebyl ani přeplněný. Mnoho domorodců si udělalo stejný sobotní výlet jako my.

Po opuštění klidného zálivu jsme se ocitli v průlivu mezi Svatým Vincencem a Bequií, kde moře již bylo neklidné a trajektem bez problému pohupovalo ze strany na stranu. Dokonce je tu moře tak hluboké, že tudy táhnou velryby a delfíni. Naší loď však doprovázely pouze fregatky, které mrštně chytaly neopatrné ryby. Po hodině plutí jsme se ocitli v klidném zálivu plném jachet a velkých plachetnic, to už míříme do přístavu Port Elizabeth. Toto nevelké městečko je správním střediskem celého nevelkého ostrova.

Když připluje trajekt, je vždy v přístavu živo. Nejinak tomu je i zde. Když se rozkoukáme po vstupu na pevninu, volíme první cíl naší návštěvy ostrova. Tím cílem je chovná a záchranná stanice želv. Na mapě to vypadá kousek, zhruba tři kilometry, ale v tom tropickém vedru dáváme přednost odvozu taxíkem.

Když dorazíme do stanice, dozvídáme se, že je v sobotu zavřeno. Majitel a ochránce želv mi však vysvětluje, že pokud znám kouzelné slovíčko, můžu dnes želvy vidět. Přemýšlím, zda to bude čárymáryfuk nebo abrakadabra, ale nakonec zkusím to nejjednodušší, a to prosím. Jenže stařec česky neumí, tak přecházím do angličtiny a soukám ze sebe plís!

To je to správné slovo. Zámek na petlici padá a my můžeme vstoupit dovnitř. Nejdříve však zaplatíme vstupné. Po upozornění, že na malé želvičky nesmíme sahat, se vrhneme k první kádi, které plavou malé karety pravé. Je radost na ně pohledět. Ve vedlejší kádi jsou již odrostlá mimina, taky mají káď větší. A ve velkém bazénu se již prohánějí dospělí jedinci, které čeká vypuštění do Atlantského oceánu. Stanice se nespecializuje pouze na karety, ale jsou tu i vzácné suchozemské želvy z Amazonie, které z nedaleké Jižní Ameriky doputovaly až na Bequii.

Vracíme se taxíkem do Port Elizabeth a připravujeme se na šnorchlování. Nejlepší pláž je vzdálená asi dva kilometry a je v zátoce Lower Bay. Po nepříliš nízké ceně za taxi k želvám se rozhodujeme pro pěší přesun podél pobřeží. Kocháme se přitom pohledem na kotvící lodě. Na jednou u mola zastaví člun, a ono to vodní taxi. Ceny má přijatelné, tak se necháváme na pláž zavést.

Okamžitě jsme v plavkách, nasazujeme masky a dýchací trubice a hup do vody. Nutno podotknout, že písečná pláž je lemovaná skalisky a útesy. Ihned intuitivně zamířím mezi útesy. Na útesech jsou černí a bílí ježci přichyceni a nejeví známky života. Ale stoupnout na ně bych nechtěl. Moře je tu méně klidné, a tak na skaliska narážejí vlnky. Proplouvám mezi skalisky a pozoruji pod sebou úchvatný život. S barvami tady nešetřili a i koráli jsou rozmanitější. Mezi nimi proplouvají korálové rybky, zahlédnu i sasanku se žahavými chapadélky.

Mezi útesy proplouvám opatrně, abych nezranil sebe a nezničil korály. Dostávám se nakonec skály, která kolmo padá do hloubky. Tady už pluji s velkými rybami. Sice ještě pořád jsem větší ale ne už o moc. Občas se mnou zalaškují trubkovité ryby, které jsou štíhlé jako jehla a plují při hladině. Najednou mne zaujme divná rybka. Je zajímavě skvrnitá, a když se přiblížím, připadá mi, že se zvětšuje. Sice na mne neútočí, to si naštěstí žádná ryba ještě tady nedovolila, ale ani se mě nebojí. A pak mi to dojde. Mně se nezdá, že se zvětšuje, ona se totiž zvětšuje. Je to ta ryba, která se nafoukne jako balón, jen ty postranní ploutvičky najednou vypadají velmi komicky.

Pluji dál a opájím se tou nádherou. Skály pode mnou s rybkami a korály vypadají naprosto přirozeně. Jako když procházím lesem a hledám houby. Tu výstupky, tu prohlubně a rokliny. Najednou moře začne být neklidné a vlnky přecházejí v malé vlny a mně se dostavuje nádherný pocit. A to pocit letu. Já nad tou podmořskou krajinou létám, stačí jen mírně kormidlovat rukama a nohama a pohyb vody mi dává křídla. Jsem naprosto šťastný. Létání pod vodou je bezkonkurenční. To je ohromný zážitek.

Vylézám z vody a užívám si ten báječný pocit. Přecházím celou pláž tam a zpátky, abych oschnul a prohřál se na sluníčku. S Didi, to je naše řidička vodního taxi, jsme se domluvili, že nás po třech hodinách vyzvedne, abychom stihli oběd a návrat zpět na Svatého Vincence.

Karibský oběd je jednoduchý a lehký. Většinou se jedná jen o jeden chod, a to buď sendvič, nebo salát. Až večeře jsou bohaté, někdy se skládají až z pěti chodů.

Je na čase malebnou Bequii opustit. Začínají se nad Bequií stahovat černá mračna a hned po našem vyplutí přívaly deště bičují její pobřeží. Loď nás kolíbá tak vehementně, že se nám všem chce spát. Ještě že v Kingstownu na nás čekají s autem naši domácí a odvážejí nás na kutě. Však těch zážitků na Bequii bylo požehnaně.

Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 781x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Braddy
Vidím, že na dovolenou na ostrově Man nemůžeš stále zapomenout! Jak jinak si vysvětlit milý překlep s Port Erinem :-)
11. 01. 2013, 12:44:56
Braddy: No jo, vidíš, dík! Už to opravuji.
12. 01. 2013, 02:08:01