HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Malé Antily 2012/2013  / Novoroční vycházka

Novoroční vycházka

Svatá Lucie

Vytvořeno: 01.01.2013
Autor: JanPodany


Na Nový rok jsme si naplánovali pěknou vycházku. Novoroční procházka patří ke zdárnému začátku nového roku. Jelikož silvestrovské oslavy nebyly bouřlivé, poměrně bezproblémově jsme vstali v šest ráno. V sedm hodin jsme měli připravený odvoz na jih ostrova. Řidič byl přesný, my také, a tak jsme vyrazili.

Denny, tak se náš řidič jmenoval, nám líčil, jak celou silvestrovskou noc projezdil po Gros Isletu, aby našel Italian Guesthouse. Až nakonec zjistil, že se jmenuje I Mari. To jsme však zjistili také až po příletu, neboť Italian Guesthouse neznali ani příslušníci pasové kontroly. Nakonec jsme se shodli, že je dobře, že nás našel a že můžeme společně vyrazit za městečko Soufriere.

Hlavní třída (také jediná) v Castries byla kvůli novoročním slavnostem uzavřená, tak jsme alespoň viděli jiná zákoutí hlavního města. Na jih od hlavního města se ráz ostrova proměnil. Přibylo více kopců, a tím i serpentin a stoupání. Denny však jel naprosto jistě a my se za hodinku a půl mohli kochat pohledem na dva majestátní Pitony. Malý a Velký Piton jsou dominantou Svaté Lucie. My jsme si pro svou novoroční vycházku vybrali výšlap na Gros Piton (Velký).

Denny byl oblečen do džín a slušivé polokošile a z toho jsme usoudili, že výšlap bude opravdu procházkou. Když jsme však zastavili na úpatí kopce, možná bych měl psát hory, neboť Gros Piton se tyčí do výšky 794 metry nad moře, museli jsme pořádně zaklonit hlavu. Ze všech stran byl kuželový tvar bývalé sopky strmý.

Denny se s námi rozloučil a předal nás mladé průvodkyni, která byla oblečena velmi sportovně. Od začátku nasadila neproniknutelný obličej, zřejmě v dětství hrála poker. Nu, nastal čas, abychom vykročili k vrcholu. Hned na začátku nás uvítala hradba lávových balvanů, které jsme museli překonat, ale jinak prošlapaná cestička vedla po vrstevnici, tak nebylo proč se znepokojovat.

Průvodkyně nasadila zběsilé tempo a s mobilem na uchu si zařizovala své věci. Ať už ve francouzštině nebo v kreolštině. Čas ubíhal a z nás se začal pomalu, zato vytrvale, řinout pot. Cestička stále nenápadně stoupala a měli jsme štěstí, že jsme vyrazili po deváté, neboť slunce na nás ještě nemohlo. Prostupovali jsme pralesem krok po kroku a občas zahlédli záda naší průvodkyně.

Konečně první odpočívadlo. Průvodkyně na nás čekala a jak jsme došli, chtěla vyrazit dát. Měla smůlu, nedali jsme se a svých pět minut poctivě odseděli. Ještě že jsme od Dennyho dostali na cestu vodu! Dověděli jsme se, že průvodkyně to chodí jednou, ale spíše dvakrát denně, záleží na tom, jak má rychlou skupinu. Ubezpečoval jsem ji, že dnes půjde jen jednou. Zatím tomu moc nevěřila. Prohodila, že už máme čtvrtinu za sebou a že to jde skvěle. Zatnuli jsme zuby a stoupali výš.

Cesta se zhoršila, k obrovským kamenům přibyly kořeny stromů. Ale stále se jednalo o mírné stoupání. Už jsem se smířil s tím, že na vrchol budeme stoupat po vrstevnici a horu obejdeme minimálně šestnáctkrát. Za těchto myšlenek jsme po hodině došli k druhému odpočinkovému místu. Odtud je krásný pohled na Malý Piton. Dověděli jsme se od naší zarputile mlčící průvodkyně, že už jsme v polovině cesty. Před námi je kratší, zato o hodně horší cesta.

Měla pravdu. Cesta se najednou změnila z vrstevnicové na vrcholovou. Už jsme šplhali přímo k vrcholu. Naštěstí stromy svými kořeny tvořily přirozené stupně schodů, kde kořeny nebyly, udělali lidé stupně se zábradlím sami. Některé balvany se nám dařilo vyšplhat jen s vypětím všech sil. Když jsme se opět shledali s naší průvodkyní, byli jsme již ve třech čtvrtinách a na posledním odpočívadle. Pohledem dolů jsme si zkontrolovali, že cesta vede opravdu kolmo a že naše nohy to poznaly neomylně. Poslední kus cesty jsme vyšplhali, ani nevíme jak. Najednou se objevilo sluníčko nad naší hlavou a my byli na vrcholu. Slovy největšího Čecha, když to srovnám s tím výletem na Kokořín ...

Rozhled z vrcholu nebyl panoramatický, neboť rozhledu bránily stromy. Na vrcholu se sešly tři skupinky. Skupinka žen ve středním věku pořád mluvila, pořád mluvila a snad se ani nenadechovala, aby mohla pořád žvatlat. Slovy velkého anglického dramatika, slova, slova, slova ...

Sestupu jsme se obávali daleko více než výstupu. Když jsme na horu šplhali, trvalo nám to dvě hodiny. Jak asi dlouho budeme scházet dolů? Zdenča si prozíravě nasadila na koleno ortézu. Průvodkyně se nám začala trochu věnovat, zvláště když zjistila, že se naprosto obejdeme bez jejich služeb. Snažila se nám vysvětlit, že můžeme mezi sebou hovořit česky a stejně nám rozumí, neboť hovoří plynule sedmi jazyky. Českého slova jsme z ní nedostali.

Cesta zpět byla nekonečná. Gros Piton popřel všechny přírodní zákony, neboť všichni víme, že zpáteční cesta je kratší. Sestup se protahoval našimi zástavkami, kdy jsme se kochali pohledem dolů. Zastávky se stále prodlužovaly a jejich interval zkracoval.

Když jsme sestoupili zpátky do základního tábora, pohledem na hodinky jsme zjistili, že i sestup trval dvě hodiny. Prostě jsme dobří!

Novoroční procházka se vydařila, neboť ještě teď mě pálí chodidla a cítím znovu probuzené nožní svalstvo. Výlez (opravdu nemůžu psát výstup) na Gros Piton byl dobrý nápad, nádherná zkušenost, ale vím naprosto jasně, že jednou za život to stačí. Jak se říká, dobrého pomálu.

Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 854x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Martin
Nazdar výletníci! :-) To jste si to tedy pěkně užili. Já na nový rok běhal po zahradě v pyžamu. V Nové vsi nad Popelkou. Bylo tak mínus pět, ale svítilo sluníčko. Na mě mohlo :-). Takže jak na Nový rok přeju sobě i po celý rok ráno v pyžamu na zahrádce, tak i Vám všem přeji každý den výstup na nějakou pěknou horu! :-D
03. 01. 2013, 11:20:14

Milan
Hlavně doufám, že jste na horu (Hora je výrazná vyvýšenina kupovitého, kuželovitého nebo tabulovitého tvaru s relativní výškou nad okolním terénem 300–600 m. viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Hora) nelezli jen v sandálech, jak se to sem tam taky při procházkách stává. 8-D
03. 01. 2013, 15:35:19
Martin: Nová Ves nad Popelkou je skvělá, kdysi na Tři krále jsem tam hrál dívadlo. A pyžamo na zahradě? Skvělý nápad! Milan: Kdepak, pod horhou jsme se přezuli do uzavřených bot a bylo to dobře!
04. 01. 2013, 13:07:47