HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Malé Antily 2012/2013  / Pod vodou

Pod vodou

Svatý Vincent a Grenadiny

Vytvořeno: 04.01.2013
Autor: JanPodany


Hlásíme se z dalšího karibského státu, a to ze Svatého Vincence a Grenadin. Ubytování je na vyšší úrovni. Přesunuli jsme se o hodně výš nad moře, než jsme měli ubytování na Svaté Lucii. Teď obýváme byt 3+kk ve vile a pana domácího máme v patře.

Konečně se dostalo na pořad dne potápění a šnorchlování. S našimi domácími sjedeme do potápěčského centra, kde se Zdenča nasouká do neoprenu a výstroje a vyrazí na potápěčské bárce na moře. Žertuji, že jsme se Zdenči dobře zbavili, aniž bych tušil, jak jsem blízko pravdě.

My zbylí odcházíme na nedalekou pláž, kde není človíčka a těšíme se na šnorchlování. Nejdříve se ve vodě osmělujeme, a když už nám nepřijde tak studená, pravda teplota vody je pouhých 28 °C, nasazujeme masky a dýchací trubice a hurá na útes.

Vždy mě nesmírně překvapí, jak v moři kypí život. Přímo na písečné pláži vidíme rybky, které hodují na kostrách ryb, které hází jachtaři po vydatných večeřích. Neboť co je z moře, patří zpátky do moře. Koráli jsou tu spíše měkké, převažují krásné žluté rourky, či komínky a pak hodně druhů, které vypadají jako mozek.

Mezi nimi se pohybují malé korálové rybky. Zaujala mě jedna menší, která je celá modrá a na sobě má světle modré flíčky, které vypadají jako flitry, popřípadě u těch bohatších by to mohly být drahé kameny. AJ, náš pan domácí, nám slibuje i mořské koníky uchycené na stonkách vodní trávy. Ale máme smůlu, v trávě se žádný mořský koník nepase.

Žene se tropická přeháňka, kterou poznáme podle toho, že najednou všechny barvy pod vodu zmizí a rozhostí se všudypřítomná šeď. Vylézáme z vody a sluníčko je opravdu schováno za mraky, z kterých se zanedlouho spustí tropický liják. Během pár minut vítr odvane dešťové mraky nad moře a my se vydáváme na prohlídku jachtařského klubu.

Jachtařský klub skýtá jachty k pronajmutí a procestovat blízké Grenadiny na jachtě by bylo příjemné, ale nikdo z nás nevlastní lodní řidičák, tak se vracíme do potápěčského centra pro Zdenču. Dověděli jsme se, že Zdenča se již před hodinou vrátila a po zaplacení odešla. Vrátili jsme se na pláž, ale po Zdenče ani vidu ani slechu. Jelikož po ponorech je Zdenča vždy hladová obrážíme místní restaurace, ale ani tam o ní nevědí. Na zastávce autobusu posedává skupinka domorodých mladíků, kteří sledují okolní cvrkot, ale ani oni Zdenču neviděli. Vracíme se domů, abychom zjistili, že Zdenča nemá u sebe mobil a že domů se taky nevrátila. Co teď?

Domácí rozhodili sítě po ostrově a nakonec se vracíme na autobusovou zastávku, kde mladíci jsou již v jiném rozpoložení. Třebaže jsou chudí tak, že musí kouřit jednu ubalenou cigaretu všichni, báječně se tomu smějí. Radostně na nás mávají a říkají, že tu byla nějaká Ruska, která je učila ruštinu a sháněla autobus na kopec. Ten jí obstarali a teď už v něm uhání nahoru.

Vyjedeme k vile a zrovna v tu chvíli tam dorazí modrý autobus a rozesmátá Zdenička z něj vystupuje. Popisuje nám, jak ponory byly skvělé, neboť viděla pět humrů, mnoho ryb a dokonce i vodního hada. Samozřejmě že si po ponoru zašla na oběd, ale do úplně nejvzdálenější restaurace, kde dávají největší porce.

Po šťastném shledání jsme už v kompletní sestavě vyrazili na druhou pláž. Sluníčko se již klonilo k obzoru a pláž byla plná lidí. Přesto jsme udělali dobře, moře bylo živější, zahlédl jsem dvě murény: leopardí a zelenou. Mezi skálami pluly větší ryby a některé z nich měly velké oči. Bohužel neznám jejich jména, ale to mi nemohlo pokazit radost ze šnorchlování. Je pro mne velice příjemné splynout s podmořským světem. Kdo mě zná odmalička, tak ví, jak jsem neměl rád vodu a koupání. A teď jsem uchvácen, když mě moře kolíbá a já můžu pozorovat život v něm.

U samého břehu jsem narazil na zajímavé rybky. Tvořily pár a byly barvy písečného dna s nenápadným žíháním. Ty rybky, když plavaly, měly tvar těla rybí. Jakmile však dosedly na dno, roztáhly boční ploutve tak, že se jim změnily v křídla. Sameček měl křídla olemovaná nádhernou modrou barvou. Dalšími ploutvemi začaly hrabat v písku a hledaly v něm drobné živočichy, které na posezení (Může se u ryb použít slovo posezení?) sluply.

Opouštěl jsem ten fascinující podmořský svět nerad, ale každý krásný zážitek musí skončit, aby se mohl začít odvíjet další. Na zítra máme naplánovaný výlet na grenadinský ostrov Bequia (čti Békvé) a šnorchly bereme s sebou. Třebaže podmořský svět na Maledivách byl barevnější a Zdenča nedá dopustit na Rudé moře, byli jsme spokojení a příjemně unavení všichni.

Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 1101x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Tonča
Chtěli se s vámi ti chudí chlapci aspoň rozdělit o tu jedinou balenou cigatetu:-)? Ale koukám, že výlet musí být obohacen o hledací bojovky:-).
06. 01. 2013, 10:38:33
Tončo, chlapci byli tak chudí, že se se Zdenčou nerozdělili. Tak Zdenča aaspoň nasávala atmosféru! ;) A když nemáme kešky, tak hledáme alespoň hledáme Zdenču.
06. 01. 2013, 13:55:57

Tonda
Život je zkrátka pořád nějaké hledání.
06. 01. 2013, 14:04:28
Tondo, to je moudro, to by se mělo tesat!
07. 01. 2013, 11:51:05

Pavel
Jéje ... kdepak je ten Honza, který se skřípáním zubů při plánování prvního Karibiku stěží akceptoval jedno koupání týdně? :-o :-D
07. 01. 2013, 16:02:48
Pavle, to víš, je to dovolená a ne expedice!
08. 01. 2013, 00:22:07