HEDVABNASTEZKA.CZ KLUB HEDVÁBNÁ STEZKA VELEHORY EXPEDIČNÍ KAMERA FESTIVAL ZIMNÍCH SPORTŮ KLUB CESTOVATELŮ Praha/Brno KARAVANA ESHOP (mapy, průvodci)

Trinidadské střípky

Trinidad a Tobago - 11.1.2013

I Trinidad skrývá svá tajemství a překvapení, která sice nejsou na první pohled patrná, přesto dychtivý návštěvník si k nim klíč lehce získá. Na severu ostrova se nachází nejdelší a nejvyhlášenější pláž celého ostrova. Pláž obepíná celou zátoku Maracas Bay. Na jednom konci je rybářská vesnice, kde se dají pořídit levné čerstvé ryby. A zbytek je již určen milovníkům slunění a koupání se v moři.

V severozápadním cípu ostrova, odkud je již na dohled Venezuela, a tím i světadíl Jižní Amerika, se nachází přírodní rezervace s Editiným vodopádem. Vodopád má na výšku 80 metrů a za deštivého období má mohutný průtok. Cesta k vodopádu se vine od golfového hřiště nejprve pohodlnou pralesní cestou. Po pěti stech metrech se cesta zúží a zamíří do vyschlého koryta řeky. Jak se k vodopádu chodí v období dešťů, naštěstí nevím.

Překonáváme říční balvany, nad hlavou nám krouží malí netopýři, a sem tam na kamenech na nás juknou malé žabičky. A najednou se prales rozestoupí a před vámi se objeví strmá skalní stěna. Úplně nahoře se objeví nevelký proud vody, který se ve vzduchu tříští na tisíce jemných kapiček. Uprostřed skály je stupeň, na kterém se vodní tříšť opět spojí v čurky vody, které ladně dopadají na zem. Podívaná je to úchvatná, až mě mrzí, že jsme mladému páru přerušili jejich romantické odpoledne.

Cestou zpátky se nám nad hlavou v korunách stromů zdá naznačený pohyb. Máme nejasnou předtuchu, že nás kdosi pozoruje. A najedno je David spatří. Na stromech je tlupa opic. Sluníčko zapadá a tlupa hledá místo na spaní. Nejdříve přecházejí mladé opice, pak samice s mláďaty a po dvaceti minutách skupinu uzavírá statný samec. Ten se také producíruje, občas se zastaví a prohlíží si nás a připadá mi, že hledá reprezentativní pozici, aby se na našich fotografiích vzorně vyjímal. Nevšiml si, že nemáme pořádné teleobjektivy. Když naznal, že pro nás udělal maximum, vydal se za svou tlupou do nitra pralesa.

Nesmím však zapomenout na jih ostrova. Naštěstí z hlavního města vede na jih dálnice. Druhým největším městem, po Port of Spain, je San Fernando. Tam míříme hlavně kvůli Davidovi. Ten se na Trinidad důkladně připravil a zjistil, že zde Britové postavili rozsáhlou železniční síť. Jenže krátce po vyhlášení nezávislosti vláda rozhodla o preferenci autobusové dopravy a ostrov během několika málo let přišel o všechny koleje. Na památku však v San Fernandu je zachovaná poslední lokomotiva, která do funkčnosti má už hodně daleko. Inu památník je z roku 1968.

Když jsme si díky nepřehledné mapě a ztížené orientaci prohlédli všechny vesnice v okolí San Fernanda i s přilehlými poli, pokračovali jsme po rychlostní silnici, můžu-li to tak napsat, dál na jihozápad až k asfaltovému jezeru. Trinidadské Pitch Lake je nejstarší a nejvyhlášenější asfaltové jezero světa. Nacházejí se na světě ještě další dvě, a to v blízké Venezuele a pak ve Spojených státech amerických, konkrétně v Kalifornii.

Hned po zaparkování se nám nabízí průvodce. Nejdříve jsme nedůvěřiví, ale oficiální tričko a průkazka na krku nás přesvědčí. A vůbec jsme neprohloupili, že jsme si průvodce vzali. Nejdříve nám krásnou, téměř oxfordskou angličtinou vyprávěl o historii jezera a po důkladném teoretickém seznámení nás vzal na jezero. Kdo v létě chodil po rozteklém asfaltu, tak ten jemně houpavý krok zná. Jsme nabádáni k ostražitosti, neboť jeden chybný krok a nikdo nám nepomůže. Asfalt by nás nadobro pohltil. 

U jezera je vodní pumpa, která neustále odčerpává vodu, aby těžařská společnost mohla těžit čistý asfalt. Překvapuje mě, že i v asfaltovém jezeře je život. Tam, kde voda zůstává, se daří leknínům, jejichž květy jsou zbarveny do růžova a modra.

Navštívíme i přímo těžební jámu. A to tak výhodně, že se můžeme v přístřešku pro těžaře schovat před bleskovou průtrží. Pozorujeme nakládku asfaltu a dopravu asfaltu do továrny k dalšímu zpracování. Dopravu zajišťují vozíky, které jsou připojené na lano. Lano je v továrně navíjeno na buben, a tím se dávají vozíky do pohybu.

Se zkušeným průvodcem si troufáme i na cestu do středu asfaltového jezera. Opatrně našlapujeme, neboť kolem nás je již tekutý asfalt. Jeho tekutost nám průvodce názorně ukazuje. Kolem nás na povrch z nitra asfaltu probublává metan, ale nedaří se nám ho zapálit. Přeháňka vykonala své. Uprostřed jezera se po rozměklém asfaltu procházejí mrchožraví ptáci. Je to stejný druh, který nám kroužil nad hlavami v bažině. Že by čekali na nás? Nemůžu přijít na to, co to je za ptáky. Pro mne je to naprosto jasné, je to sup asfaltový.

Posledním střípkem, který chci zasadit do trinidadského rámu, je návštěva ptačí rezervace Caroni. Jelikož už i Zdenče dorazil kufr, jsme všichni na další cestu do bažiny vybaveni ochranou proti komárům. Tentokrát se však jedná o masovku. Jede nás asi patnáct na každém člunu a čluny jsou vypraveny tři. Svět je tak malý, že se na člunu setkáváme s českým párem, který trávil svou čtrnáctidenní dovolenou převážně na Tobagu a na pár zbývajících dnů přejel na Trinidad.

Mokřad je zarostlý mangrovovým porostem. Ve vodě spatříme létající rybu a sem tam se mihne Blue Bird. Hm, tak to jsme něco podobného viděli v Narivě. Najednou však zastavíme, neboť nad naší hlavou se ve větvích na noc uvelebil had. Není to sice anakonda, místní mu říkají stromový had, přesto budí respekt. Z vody na nás občas pomrkávají kajmani, ale to už jsou dospělí jedinci. Ne taková kajmaňátka, která jsme viděli.

A pak přichází vrchol. Kvůli tomuto vrcholu se tu zřídila ptačí rezervace. Na noc přilétávají mnohočetná hejna rudě zbarvených ibisů nachových. Připlouváme člunem na otevřené jezero, kde se zelený porost barví do nachova, neboť to je pravé spánkoviště. Opět schytáváme přeháňku, naštěstí jsou čluny vybavené nepromokavými plachtami, ale to by Amíci museli znát pořekadlo Táhnout za jeden provaz. Západ slunce se přestěhoval do korun stromů a my užaslí opouštíme ptačí rezervaci Caroni.

A třebaže jsem dozajista neposkládal všechny trinidadské střípky, s klidným svědomím opustím tuto nejmenší jihoamerickou zemi, neboť mi poskytla mnohem více, než jsem od ní očekával.

Přečteno: 99 x.
 
Pavel 15.1.2013
Děkuji všem za pohled, dorazil dnes :-)
JanPodany 15.1.2013
Rádo se stalo.
mamča 17.1.2013
Běhal mi mráz po zádech když jsem jenom četla o asfaltovém jezeře.
JanPodany 18.1.2013
A co ten had nad hlavou?
Sarka 21.1.2013
Ahoj bratre, dekuji za pohled, moc potesil!
JanPodany 22.1.2013
Šárko, to jsem rád, že dorazil. Nějak jdou dlouho do republiky.

Reagovat



Mapa (Trinidad):