HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Man 2012  / Manannan

Manannan

Velká Británie

Vytvořeno: 22.07.2012
Cesta: Man 2012
Autor: JanPodany


Ráno jsme přístaviště přívozu bez problému našli, ještě že se včera Martin zeptal! Při vjezdu do areálu stál v reflexní vestě, obleku, bílé košili a vázance zaměstnanec společnosti a ještě naváděl k terminálu jak pěší, tak automobily.

Odbavení proběhlo hladce a po bezpečnostní kontrole, kdy Tonda musel dokázat půvabné blondýnce, že nemá v batohu žádný alkohol, jsme usedli v čekárně. Za chvíli se čekárna zahalila do modravé štiplavého kouře. Třebaže obyvatelé irského ostrova kouří hodně, nešlo o cigaretový dým, neboť na britských ostrovech je zákaz kouření ve veřejných uzavřených prostorách. To si však jeden z cestujících objednal k snídani palačinky. Evidentně si na nich nemohl pochutnat. To my jsme trávili naší irskou snídani, kterou nám na cestu připravili v hotelu.

Nalodění bylo rychlé a Tonda na palubě hnedle zabral stolek a čtyři místa. Martinovi se nezdálo sedět hned u dveří, tak se šel poohlédnout po něčem lepším. A také našel! Hned na přídi byla volná místa. Manannan, jak se naše loď jmenovala, nebyl nikterak lidmi přeplněn. Jen těch skautů po palubě běhalo nějak moc.

Vyplutí z Belfastu bylo hladké a Martina překvapila nízká cestovní rychlost, zřejmě se plaví poprvé. Já zkušeně jsem zasedl a začal psát blog, abyste vy, moji věrní čtenáři, měli přes léto co číst. Když jsme se však dostali na Irské moře, hladká plavba skončila.

Manannan skákal po vlnách nahoru dolů, poté zase vpravo a vlevo se nebezpečně nakláněl. A já jsem zjistil, že za těchto podmínek se nedá psát. Začala mě bolet hlava a žaludek byl na vodě. Když si s vámi Neptun pohrává, není možné literárně tvořit. Houpání bylo tak mocné, že i neuspořádaný pohyb skautíků ustal.

Martin s Tondou však podali heroický výkon, neboť za těchto podmínek na lodi poobědvali! Najednou prudký náklon napravo, pak houpnutí dopředu, dozadu a mocná rána. To se auta v podpalubí za hrůzného skřípění plechů přeskupila. Jednomu autu se dokonce zvedl kufr. Ta auta vydrží méně než člověk. Na palubě se totiž nikomu kufr nezvedl. Při odjezdu si však majitelé dali auto do pořádku a způsobně opouštěli loď s již zavřeným kufrem.

Moře se uklidnilo, neboť jsme se dostali do pobřežních vod ostrova Man. Obeplouvali jsme ostrov tak, že byl stále po našem pravoboku. Rozeznávali jsme jednotlivá sídla a kochali se jeho zelení a členitým reliéfem. Man je britské korunní závislé území a není přímou součástí Spojeného království.

To už se přibližujeme k Douglasu, hlavnímu městu ostrova. Na přístavní kolonádě vlají pouze manské vlajky a mě zaplavuje pocit štěstí, že jsme se dostali na vytoužený ostrov.

Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 895x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Pavel
Jsem rád, že jste cestu trajektem přežili! My už za chvíli taky odletíme vstříc zeleným zítřkům! :-)
23. 07. 2012, 10:50:32
Pavle, těšíme se na vás. Jen doufám, že bude zítra moře klidné. Máte to delší z Dublinu, než jsme měli my z Belfastu.
23. 07. 2012, 22:24:18

Pavel
Já taky doufám, nemám Kinedril!!:-)
24. 07. 2012, 08:55:15

Obrázky příspěvku


Galerie příspěvku