HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Tichomoří 2011  / Jak jsme si užili na Tanně

Jak jsme si užili na Tanně

Vanuatu

Vytvořeno: 29.07.2011
Autor: JanPodany


V úvodu tohoto příspěvku musím uvést věci na pravou míru. Tanna je jedním z ostrovů Vanuatu, tudíž se nejedná o žádný překlep v názvu. Na Tanně jsme 48 hodin ubytováni v turistickém resortu, tak se ze tří cestovatelů na chvíli stávají tři turisté. Volíme si obědy i večeře, dáváme si vyprat prádlo a hlavně si volíme fakultativní výlety. Být pouze v resortu, zešíleli bychom, neboť se tu dá jen jíst a spát.

Na čtvrtek si volíme dva výlety. První, dopolední, je výlet lodičkou k Modré jeskyni spojený se šnorchlováním. Druhý, odpolední, je turistickým lákadlem Tanny. Abychom toho neměli málo, na pátek dopoledne ještě vybíráme půldenní výlet k vodopádům.

Ráno nás loďka vyzvedla po deváté hodině. Člun je určen pro 6 cestujících, nás jede devět, inu racionalizace služeb. Loď kotví za korálovým útesem. Naštěstí je odliv, tak přejdeme po útesu téměř suchou nohou. V jedné louži přečkává odliv nádherná modrá hvězdice. Jelikož jsme vybaveni na šnorchlování, a to včetně Milana, kterého se nám podařilo přesvědčit, aby si vzal aspoň masku a ploutve, můžeme se nalodit. Počasí je zatím chladné a nebe zatažené. Cestou Milan sedí na nástřikové hraně, takže je ihned mokrý od hlavy k patě. Ukazuje se, že jednou spolucestující je Ruska, v tu chvíli procvičuji ruštinu, abychom se v Koreji domluvili. Tam totiž budeme mít průvodkyni po demilitarizované zóně v ruštině.

Dopluli jsme k Modré jeskyni, což je skalní jeskyně zatopená vodou a přístup je pouze z moře. Nikomu se do vody prvnímu nechce a všichni pod nějakou záminkou zůstávají v lodi. Právě vylezlo sluníčko, tak jsem na sebe funkci otvíráka vzal já. Voda je poměrně chladná, ale křišťálově průzračná. Sem tam zahlédnu nějakou rybku a začínám se orientovat v podmořském korálovém útesu. Vplouvám do jeskyně. Jeskyně je poměrně velká a horním otvorem do ní padá světelný kužel. Přesto se nejvíce světla do ní dostává mořským obloukem. Od toho také dostala svoje jméno.

V jeskyni samotné toho k vidění moc není. U hladiny se drží hejno malých rybek a u dna je hejno velkých ryb. Pavel v jeskyni zkouší opět fotit podmořský život. Už se to naučil a na tři dobré fotky připadá už pouze jedna špatná.

Vyplouváme z jeskyně na otevřený oceán, neboť barevné hluboké členité korálové útesy se hemží mnoha rybami. Jsou tu silné proudy, tak si s námi voda pohupuje, jak jí dovolíme. Naštěstí nás na skály či koráli nehodí, protože stačí dvojí máchnutí ploutvemi a jsme daleko. Akorát Pavel zaujatý focením korálů si nevšimne, že se přiblížil moc blízko a bere kolenem jeden korál. V tu chvíli se z něj stává potrava pro žraloky. Ti tu však nejsou, tak vše dobře dopadne.

Po hodince šnorchlování a kochání se barevnou podmořskou zahradou s množstvím korálových ryb a rybek se opět naloďujeme. Nic víc, než zmíněné koráli a ryby jsme neviděli. Cestou zpět potkáváme rybáře na typické kanoi s vahadlem.

Po návratu do resortu se přesunujeme do jídelny, abychom pojedli před náročnou túrou k činné sopce. Měl bych spíš psát o vulkánu, neboť tento korunovaný král Tanny se jmenuje Mt. Yasur. Odjezd je naplánovaný na 14.30. Přesně na tuto hodinu tu jsou přistavená tři auta, vybavená náhonem na všechny čtyři. Do toho však přijel nový turnus, tak se čeká, až se ubytují, aby mohli vyrazit s námi. Dostáváme do skupinky Japonku, která má dnes za sebou již tři lety a je neskutečně pomalá.

Nás hodně tlačí čas, protože chceme navštívit místní poštu a koupit si známky s místním vulkánem. Sice se na zakoupené pohlednice známka lepit nemusí, neboť poštovné je v ceně pohledu, ale uznejte sami, copak se dá poslat pohled bez známky? A lepit na vulkánový pohled známku s motivem vanuatské flóry je naprosto nepřípustné. Pošta zavírá v 15.30. Nám se nedaří dostat Japonku do auta, je snad ještě pomalejší než pověstný zpomalený film.

S úsilím nás všech jsme ji před třetí do auta natlačili a vyrážíme. Cesta k letišti je poměrně dobrá, ale pak už je to autokros, i když na mapě je značená jako hlavní tah. Poskakujeme v autě, protože cesta je plná výmolů, ale ani nedutáme a doufám, že poštu stihneme. Podařilo se, na poště však už sérii vulkánových známek nemají. Všechen ten spěch nebyl korunován úspěchem.

Nabereme plnou nádrž benzínu a vyrážíme přes ostrov k vulkánu. Cesta je čím dál horší, ale my máme zkušeného a dobrého řidiče. Japonka musí být hodně unavená, neboť na cestě plné výmolů usíná. Občas kus cesty chybí, neboť nedávné deště ji odplavily. Řidič náhon na všechny čtyři poctivě využívá a my ukrajujeme metr po metru. Vnitřek ostrova je zarostlý pralesem, ale i v něm žijí lidé. Děti nám radostně mávají a dospělí tomuto jedinému vzruchu dávají potřebnou pozornost též. Z auta vidíme vesnice a pověstné domy umístěné v korunách stromů.

Po dvou hodinách dorážíme na lávové pole. Mt. Yasur poklidně dýmá. Děláme první fotky, aby vynikl jeho ladný kuželový tvar. Pak se autem šplháme ke kráteru. Nějakých sto metrů pod okrajem je zřízeno parkoviště. A u cesty vedoucí k okraji sopky je jedinečná poštovní schránka na světě. Nikde jinde nemá pošta na vulkánu pravidelně vybíranou schránku. Schránka se denně vybírá, což místnímu pošťákovi vůbec nezávidím, přesto této služby využíváme.

Vzduch je prosycen sírou, ale není to tak hrozné, protože pozorovací místa jsou situována tak, aby sopečné plyny vanuly od nás. Na okraji kráteru je už dost lidí. Nacházíme si relativně klidné místo a fotíme se. Jícen sopky co chvíli zaburácí a vplivne vysoko do vzduchu žhavou lávu. Intenzita erupcí je dnes vyšší. Udává se 10 až 20 do hodiny. Já napočítal průměrných 18 erupcí. Po chvíli si přivykáme, přesto se mě zmocňuje strach.

Nejdříve se země zachvěje, následuje hlomozné zaburácení, pak kráterem sopky proběhne tlaková vlna, nato dojde k erupci žhavého magmatu a nakonec se zdvihne sloupec tu šedého, tu černého dýmu. A toto se opakuje každou chvíli. Pomalu se smráká a toto přírodní dívadlo nabírá na dramatičnosti. Lidí je tu dost. Tak se potichu vytrácím, no ono v tom hluku bych mohl i nahlas, a nacházím si naprosto osamělé pozorovací místo. Sice nevidím přímo do rozžhaveného jícnu Mt. Yasuru, přesto pocit osamění a bohaté výstřiky mi atmosféru nadcházející noci nádherně umocňují. Přes mračna dýmu a popelu nejsou vidět hvězdy, ale to mi vůbec nevadí.

Nastal čas odjezdu a já děkuji Mt. Yasuru, že nám dovolil se k němu tak blízko podívat a že jsme mohli bezpečně pozorovat zemské síly, které skrze něho promlouvají.

Obávali jsme se, že cesta zpátky do resortu bude trvat déle, kvůli špatné viditelnosti a stavu cest. Jenže náš řidič slíbil manželce, že bude na večeři včas doma, tak to po těch výmolech bere stejnou rychlostí jako za dne. Dokonce i rychleji. Cestou potkáváme blikající světlušky, když se k nim přiblížíme, vidíme, že to jsou Vanuaťané s baterkami, kteří míří domů.

V resortu jsme dokonce za hodinu a tři čtvrtě a usedáme k prostřenému stolu k dobré večeři. Jsem utrmácený, záda přerážená vejpůl, ale dám si dvě místní piva a pocit blaženosti se ve mně opět rozlévá, a když zavřu oči, vidím stále erupce dominantního a majestátního Mt. Yasuru. 

Ráno nás vyzvedává opět terénní auto s náhonem na všechny čtyři a jedeme k vodopádu. Máme auto pouze pro sebe a mladého průvodce. Cestou do jeho vesnice, kde je vodopád, nezávazně konverzujeme a dozvídám se o jeho třináctileté dceři, která je na studiích na Nové Kaledonii. Ještě má dva syny, kteří mají devět a sedm let. Ty vyzvedáváme ve vesnici a se svým taťkou a s námi jdou přes políčka a plantáže k vodopádu.

Cestou nám průvodce ukazuje plantáž kávovníků, která zajistila jeho dceři studia v zahraničí. Kávovníkům se na sopečné půdě daří a káva z Tanny je vyhlášená. Ukazuje nám i plantáž banánovníků, pole taroku a manioku a zde populární pepřovník, z jehož kořene se připravuje kava.

Kluzkou stezkou přes prales sestoupíme k říčce, na které je vodopád. Říčka má malý průtok, ale vodopád je celkem slušný. Děcka ihned naskáčou do vody a i náš průvodce se stranou převleče a hop do vody. Na omak je voda příšerně studená a nám se do ledové koupele nechce.

Koukáme se, jak se místní cachtají. Na děti je však voda studená a brzo lezou z vody. Ještě nám ukážou, jak loví malé říční krevetky a nosí mi je do dlaní. Nechápu, že syrová krevetka je pochoutka a první pouštím zpět do vody. Další mi jen ukážou a slupnou je samy.

Hrdý otec nám ukáže čerstvě obřezaného staršího syna. A můžeme se vrátit zpět. Rozloučíme se a s řidičem se domlouváme na změně plánu. Počasí stále není na koupání, tak pláž s černým pískem vynecháváme. Řidič je sám rád, protože cesta tam není po nočním dešti dobrá.

Místo toho nám nabídne projížďku zarostlou planinou za divokými koňmi. Planina je zarostlá zavlečenou rostlinou z Austrálie, která má olejnaté plody, ze kterých se dělají motorové oleje. Jenže nekontrolovaný způsob pěstby způsobil zaplevelení. Proto jsou na planině koně, aby vegetaci zkrotily. Zatím však vyhrává flóra nad faunou.

Jedeme cestou necestou, spíš tedy tou necestou, a hledáme divoké koně. Ve vysoké buši je to celkem oříšek, ale řidič nepodniká tuto divokou jízdu poprvé. Za chvíli stádo koní objevujeme. Řidič najede blízko, ale tak, aby koně neplašil. Pozorují nás bedlivě, hlavně vůdčí hřebec, a přitom se popásají. Zas tak divocí nejsou. Ale tím si zážitek kazit nebudu.

Pak už jen projet zarostlou buší velmi rychle zpět na hlavní cestu. Cestou nabereme do auta všechen možný hmyz a pavouky. Na cestě si pak řidič zkontroluje svého plechového oře, čistí od trávy a vrátí nás zpět do resortu, abychom si vychutnali páteční oběd.

Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 1178x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



zuza
Pěkné, pěkné...
29. 07. 2011, 13:49:46

Tonča
Moc hezky napsané a pěkné fotky.
29. 07. 2011, 13:50:45
Zuza: děkujeme, děkujeme. Tončo: to je fajn, že se ti to líbí.
29. 07. 2011, 22:46:05