HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Tichomoří 2011  / Jak jsme si vyšli do pralesa

Jak jsme si vyšli do pralesa

Fidži

Vytvořeno: 26.06.2011
Autor: JanPodany


Za svůj pobyt na Fidži jsme zvolili Raintree Lodge u Suvy, neboť se nachází hned vedle vstupu do parku deštného pralesa Colo-I-Suva. To jsme však netušili, že toto místo je nočníkem Fidži. Není dne, kdyby tu nepršelo. A když náhodou neprší, tak alespoň mží.

Včera jsme si užili džungle velkoměsta, když jsme navštívili hlavní město Suvu. Jelikož tam bylo lidí opravdu hodně, rozhodli jsme se, že dnes si užijeme namísto džungle lidské džungli přírodní.

Počkali jsme si asi dvě hodinky, než přestalo pršet a odhodlaně jsme se přesunuli pár kroků k bráně parku, abychom zaplatili vstupné. Třebaže jsem žádal vstupenku, neobdržel jsem ji. Snad v tom deštivém počasí strážci parku nebudou důslední.

Cesta ze začátku byla široká štěrková a místy na nás po vytrvalých deštích vyjukla obnažená rudá zemina. Milan si užíval své první návštěvy deštného pralesa a byl nadšený.

Po 20 minutách chůze z kopce jsme dorazili na rozcestí, kde nás šipka nasměrovala do hustého porostu. Naštěstí se jedná o park, tak tu jsou cesty poměrně dobře značené a hlavně udržované.

Park je poměrně malý, rozlohou zaujímá 2,5 km2 a protéká jím pár kaskádových říček, které vytvářejí malebné přírodní bazény a vodopády. Po parku jsou nadělané přístřešky, kde by si návštěvník mohl udělat piknik, pokud by rád seděl na vlhkém, místy však úplně mokrém, dřevě. I stříšky z palmových listů byly děravé. Jelikož jsme vyrazili do pralesa nalehko, neměli jsme potřebu detailněji studovat zmíněné přístřešky.

Dorazili jsme k horním bazénům, kde se nachází i převlékárna. Nikomu se nám do kalné vody nechtělo, takže ani převlékárnu jsme nevyužili. Pavel našel na břehu zajímavá vajíčka. No na první pohled to tak vypadalo, ale když jsme to prostudovali podrobněji a zapojili do přemýšlení i naše šedé buňky mozkové, usoudili jsme, že se jedná o plody všude hojně rostoucí palmy.

Vyrazili jsme k dolním bazénům, abychom se ujistili, že jsou stejně malebné jako horní. Cesta nabrala na divokosti a my jsme se brodili říčkami, přeskakovali z kamene na kamen, přelézali padlé kmeny stromů, podlézali vzdušné kořeny bujné tropické vegetace, abychom nakonec stanuli u spodních bazénů.

Spodní bazény byly větší a nějaký odvážlivec dokonce vysoko ve větvích přivázal houpačku, aby příchozím usnadnil vstup do vody. I tomuto lákadlu jsme odolali a vyškrábali se od dolních bazénů vzhůru na štěrkovou cestu.

Pavel objevil, že po pralese jsou rozmístěné záchody. Milan nelenil a se slovy vyzkoušet se má vše v jedné z budek zmizel. Když se po půl hodině vrátil, málem jsme ho s Pavlem nepoznali. Holt byl o další zkušenost bohatší. Popravdě napsáno, ani jsme mu ji s Pavlem nezáviděli.

Vydali jsme se po cestě zpět na rozcestí, abychom znovu prošli kolem horních bazénů a pak odbočili po vodopádové stezce, kterou jsme chtěli vystoupat zpět do civilizace.

Na rozcestí však stál autobus a u něj strážce parku. A začal výslech. Kdo jste? Proč tu jste? Odkud jste přišli? Kam máte namířeno? A pak to nejdůležitější! Zaplatili jste vstup? Když jsme mu vše podle pravdy řekli, propustil nás, aniž bych chtěl vidět vstupenky. Ulevilo se mi.

Když jsme míjeli horní bazény, slyšeli jsme řev a křik. Byli jsme moc rádi, že návštěvu parku nemáme organizovanou a jdeme si na vlastní pěst.

Na vodopádové stezce nás potkal druhý strážce parku, o poznání vlídnější, se kterým jsme prohodili pár vět a pak nerušeně jsme podél říčky pokračovali vzhůru.

Najednou se ozval štěkot. Hluboké temné poštěkávání. Zatrnulo mi. Utíkat není kam, po obou stranách neprostupný hustý porost deštného pralesa. Že by si na nás strážci parku vzali psa? Ničím jsme se přece neprovinili?! Až když se nám hrozivý štěkot ozval nad hlavami, pochopil jsem, že se jedná o vzácného fidžijského papouška, který se nám sice neukázal, ale svou přítomnost nám alespoň hlasem naznačil.

Začalo drobně mrholit, tak naše trička nasáklá potem, nabývala na váze i nacucanou dešťovou vodou. Kdo jste někdy v deštném pralese byl, víte, o čem píšu. Vám ostatním poradím, skočte si do prádelny, kde se právě vyvařuje prádlo, a máte dokonalou iluzi.

Z posledních sil se drápeme po vlhkých kluzkých vytesaných kamenných schůdcích okolo vodopádů. Voda je pod námi, nad námi, vedle nás, prostě všude. Kdyby to nebyl přírodní nesmysl, napsal bych, že relativní vlhkost byla alespoň 120%.

Po dvou a půl hodinách vylézáme z přítmí pralesa a dostáváme plný zásah dešťových kapek. Naštěstí to do sprchy a suchého oblečení nemáme daleko. Doufám, že si opět vyjdeme do pralesa, třeba na Samoi, kde budeme příští týden!

Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 895x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů