HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Tichomoří 2011  / Jak jsme vstoupili na území Spojených států amerických

Jak jsme vstoupili na území Spojených států amerických

USA

Vytvořeno: 05.07.2011
Autor: JanPodany


 

Když jsem loni dodělával podrobný itinerář naší dobrodružné výpravy do Tichomoří, pořád mě lákalo navštívit i malé území nedaleko Samoy. Letecké spojení mezi dvěma Samoami je poměrně četné, až 5 letů denně, a vzdálenost je na tichomořské dálky velmi malá. A Americká Samoa by mohla být v našem poznávání velmi zajímavým územím, neboť se jedná o území závislé.

Na webových stránkách vlády Americké Samoy jsem našel, že návštěvníci jsou vítáni a do třiceti dnů mají vstupní povolení zdarma. To se mi moc nezdálo, a proto jsem kontaktoval amerického konzula v Praze s dotazem ohledně vstupu na Americkou Samou.

Ten mě ubezpečil, že Americká Samoa je nezačleněným územím SSA a že se na ni vztahují stejná pravidla jako pro ostatní území, tj. buď vyplnit dotazník ESTA pro bezvízový styk, nebo si požádat o vízum. Vyplnění dotazníku mi přišlo snazší, tak jsme to vyplnili. V kolonce zamýšlená adresa byla k výběru i Americká Samoa, tak jsem byl nad míru spokojený a Americkou Samou jsem do svého itineráře zahrnul.

Rok se s rokem sešel a letos na jaře se na stránkách vlády Americké Samoy objevilo, že občané SSA vstupují bez omezení, držitelé pasů australských, novozélandských a Spojeného království obdrží zdarma vstupní povolení po příletu a my ostatní musíme dopředu žádat o povolení, které je zpoplatněno padesáti dolary.

Obrátil jsem se na příslušný zastupitelský úřad v Praze, kde mi potvrdili, že ESTA pro vstup na Americkou Samou nestačí, neboť toto území si provádí imigrační kontrolu samo a není ve správě federálního imigračního úřadu. Jediné, v čem mi můžou pomoci, je vystavení amerického víza, které by mělo opravňovat ke vstupu i na nezačleněná území Spojených států amerických.

Tak jsem v květnu neprodleně napsal na emailovou adresu, uvedenou na webu Americké Samoy, žádost o vstupní vízum. Po měsíci žádná odpověď, a to do odletu zbývalo jen pár dní.

Letenky koupené, ubytování domluvené a nemáme vyřešený vstup. Podíval jsem se na stránky našeho poskytovatele ubytování a tam jsem našel kontakt na paní Cita Pene, která zařizuje vstupní povolení. Napsal jsem tedy promptně tam.

17. června v předvečer našeho odletu mi nepřišla žádná zpráva ohledně vstupního povolení. S celkem klidnou hlavou jsme odletěli do Pacifiku s tím, že na vyřízení je ještě dost času. Důležitější pro mne bylo získání naurského víza, ale o tom zase někdy jindy.

Při pobytu na Fidži jsem však zjistil, že za 14 dní už poletíme na Americkou Samou a stále nemáme povolení, pouze vyplněné a Milan dokonce už i zpoplatněné ESTy.

Ve vší zoufalosti jsem napsal našemu panu domácímu na Americké Samoi Royovi, zda by mi neporadil, na koho se obrátit, že se mi nikdo přes měsíc neozývá. Roy zařídil spojení mezi imigrační úřednicí a námi. Během příštího dne se ozvala Cita Pene, že musíme splnit 4 základní podmínky: poslat kopie našich pasů, přeposlat letenku, potvrzení o ubytování a slíbit, že po příletu zaplatíme vstupní poplatek.

S radostí jsem v bojových podmínkách ve fidžijském pralese vše dal do kupy a poslal jí to. Druhý den jsem nadšeně očekával vstupní povolení. Jenže v pralese byl k mání pouze jeden počítač na celou lodge. A zrovna tam nějaký Australan musel komunikovat přes Skype tři hodiny, i když limit byl 15 minut na jednotlivce denně. Nic jsem však nemohl říkat, protože včerejší vyřizování podmínek pro vstup na Americkou Samou mi zabralo také víc času než oněch 15 minut. Naštěstí se však na mne nikdo nedobýval.

Sjeli jsme tedy do internetové kavárny v Suvě. Tam jsem s hrůzou zjistil, že i když vše inicioval Roy, Cita Pene se jala ověřit, zřejmě tak to má v předpisech, zda to ubytování domluvené máme. A oni nás zapřeli, jak nám napsala. Ještě připojila doušku, že Roy je do našeho příletu mimo ostrov. A to mi sám slíbil, že nás na letišti vyzvedne s vypůjčeným vozem.

Polilo mě horko. Naštěstí další mail byl z lodge, abychom jim vyplnili přihlašovací formulář. Rychle jsme vyplnili PDF dokument, jenže ouha, v internetové kavárně se nemůžou žádné dokumenty ukládat. Tak jsme zvolili variantu, že vyplněný formulář tam vytiskneme, vyfotíme a pošleme jako dokument. I to nefungovalo a mezi tím nám vypršel limit. Rychle jsme zakoupili další čas a naštěstí si počítač pamatoval, co jsme na něm pracně vytvářeli.

Nakonec se nám podařilo vytvořit pseudotiskový soubor xps, který jsme odeslali. S napětím jsem očekával další den.

Jenže v lodgi ten protivný uživatel Skypu zavařil internetové připojení tak, že nefungovalo. Takže jsme odletěli na Samou, aniž bychom věděli, jak to dopadne se Samou americkou.

Na fidžijském letišti při odbavení se nás paní ptala, kam letíme ze Samoy a zda máme navazující letenky. Popravdě jsem řekl, že letíme na Americkou Samou, tak to totiž máme v itineráři. A paní chtěla vidět povolení ESTA. To jsme bez problémů ukázali a měli jsme tedy zajištěný let na Samou. Trochu jsme se uklidňovali, že na Fidži ESTA stačí. Jak to však bude na Samoi a pak hlavně na Americké Samoi?

 V hotelu na Samoi jsme měli poměrně slušné placené připojení a zjistili jsme, že Cita Pene na přeposlaný mail o potvrzení ubytování vůbec nezareagovala. Napsal jsem tedy do lodge, zda obdrželi vyplněný přihlašovací formulář. Obratem mi přišla zpráva, že ano, ale v souboru, který nedokážou otevřít. Už jsme naštěstí měli vlastní počítač, tak Pavel poměrně složitě přes počítač v Praze nainstaloval PDF tiskárnu a my jsme formulář mohli vyplnit a odeslat jako PDF soubor. Připojil jsem ještě doušku o tom, že by bylo velmi vhodné a žádoucí informovat paní Pene o našem potvrzeném ubytování.

V dalším mailu se mi dostalo ujištění, že Cita Pene je informovaná, že povolení se vyřizuje a že ho obdržíme. To byl pátek. Do večera už nic nedorazilo. O víkendu se ve slušných zemích, což Americká Samoa je, nepracuje, tak jsme dychtivě čekali na pondělí, protože v úterý dopoledne nám to letí.

Jenže v pondělí bylo 4. července, a to je velký americký svátek. Slaví totiž Den nezávislosti. Sice ve výčtu svátků Americké Samoy není, ale spojení s mateřskou zemí je velmi silné, skoro bych to připodobnil pupeční šňůře.

V úterý ráno zeje má emailová schránka prázdnotou. Začínám propadat panice, žaludek mám na vodě a zároveň v jednom ohni. Na letišti musíme být v 9.30, abychom vrátili vypůjčené auto. Naštěstí jsme na letišti za deset minut. K převzetí auta se dostavili s desetiminutovým zpožděním. Aspoň že auta jsem se bez problému zbavil. Přesto nervozita stoupá. Do odletu chybí 90 minut.

V odletové hale, spíš čekárničce, letiště je velmi malé, zařízené je jen pro domácí lety, jak hlásá nápis, nacházíme formuláře pro vstup na Americkou Samou. Pro celníky je celkem jednoduchý, ale imigrační v sobě skrývá bod 16, kde je číslo vstupního povolení.

Třeba se ani k vyplnění formulářů nedostaneme, protože nás neodbaví, když máme jen ESTu a chybí nám povolení od Americké Samoy. Na letišti není žádná možnost připojení se k internetu, takže fakt nevím, zda nám bylo povolení uděleno či nikoliv.

Začíná odbavení, které se ukazuje velmi přátelským. Místo rentgenu stačí úředníka ujistit, že nic zakázaného nevezeme. Tak nechce vidět ani kufry. Má radost, když s ním prohodím pár slov samojsky. Další úředník si nás zváží a podle toho nám přidělí místo v letadélku. Ani nevím jak, ale mám v ruce palubní vstupenku a tři papíry: modrý – výstupní formulář ze Samoy, bílý – celní prohlášení pro Americkou Samou a to žluté – imigrační formulář Americké Samoy.

Výstupní razítko Samoy už máme v pase a vyplňujeme bílý a žlutý papír. Nakonec se shodneme, že políčko číslo 16 necháme prázdné. Nebudeme si vymýšlet žádné číslo a ani tam nebudeme psát ESTA.

Sedíme v letadle a mně pomalu dochází, že letím na Americkou Samou, i když nemám oprávnění ke vstupu. Snažím se uklidnit tím, že Polynésané jsou opravdu milí a vstřícní lidé, na druhou stranu ve mně hlodá známý americký smysl pro právo a spravedlnost. No nestačím si v hlavě sesumírovat všechna anglická slova, kterými zahrnu imigračního úředníka, abych mu vysvětlil všechna úskalí získání povolení ke vstupu, a přistáváme.

Nervy pracují natolik, že ještě před přepážkou musím uvolnit močový měchýř. V letadle pro 19 pasažérů nás bylo osm a všichni už jsou za přepážkou. Teď se k ní pomalým krokem blíží tři běloši ze středu Evropy, jak se většinou prezentujeme.

Za přepážkou sedí typická polynéská žena, na nose úřednické brýle a za uchem květ, jak je tady zvykem. První k ní přistupuje Pavel. Úřednice se usmívá a plynulou angličtinou zasypává otázkami Pavla. Nemůžu to vydržet a jdu k přepážce taky, následován Milanem.

Začínám paní vysvětlovat celou anabázi a ta mě s pobavením poslouchá. Když se dostanu až ke jménu Cita Pene, souhlasně zakývá hlavou. Paní Cita Pene, neposlala vstupní povolení nám, jelikož tušila naše problémy s připojením, ale rovnou na letiště. Úřednice se ještě třikrát ujistí, zda jsme ochotni zaplatit poplatek a když vidí, jak radostně přisvědčujeme, vezme do ruky razítko a třikrát zazní kýžené sladké buch, buch, buch. Naštěstí nerazítkuje s mezidechem a naše pasy zdobí vstupní razítko Americké Samoy.

Odebíráme se do kanceláře k platbě za vstup. Mezitím si mě sympatická vstřícná milá úřednice odchytne a ptá se, zda Roy Hall, náš domácí, si nás vyzvedne a odveze. Odpovídám, že v to doufám, protože jsme se tak emailem domluvili.

Paní nelení a vytáčí na svém mobilu Roye. Oznamuje mu, že tu má tři Čechy a že jsme v pořádku odbaveni. Roy potvrzuje, že tu je a že na nás čeká. V tu chvíli je však už v uzavřeném prostoru přímo u nás.

Rozloučíme se s imigrační úřednicí, přes celnici procházíme, ani nevíme jak a jsme na nezačleněném území Spojených států amerických, které se jmenuje Americká Samoa. Nad hlavou nám vlaje vlajka Americké Samoy doplněná větší vlajkou z pruhů a hvězd.

Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 1810x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Zdena
no gratuluju, jste pašáci! Vidím že letos se daří, když to nekazí Milan se svou angličtinou. Nevezmete to zpátky přes Britské Panenské?
08. 07. 2011, 08:38:56
Zdeni, zaplaťbůh. Nemyslíš náhodou Martina? Nejsem si vědom, že by Milan svou anglinou tady něco kazil :D Obě Samoy jsou nádherné!
08. 07. 2011, 09:07:50
Zpátky ne, spíš to vypadá, že v lednu uděláme Portoriko a Americké Panenské ostrovy, abychom využili ESTu a v rámci toho jednodenní výlet na BPO! ;)
08. 07. 2011, 09:09:07

Tonda
Taktéž zasílám gratulace ze středu Evropy ;-)
09. 07. 2011, 00:17:56
Tondo, díky. Zdravíme už opět s jedenáctihodinovým předstihem z Tongy.
09. 07. 2011, 11:46:22

tlumočník Martin
Jsou tam na vás nějak moc milí, Penny Donovanovou na vás...:-D
20. 07. 2011, 21:44:12
Martine, ty nam prejes pekne veci. Ted jsem v roli tlumocnika ja a je to peklo. Ale plaz uz nenachazim, neboj! ;D
22. 07. 2011, 22:51:09

Tonca
Koukam, ze delate pokroky:). Ale nalezani plaze bylo pekne:)
25. 07. 2011, 12:29:25
Tončo, kdybychom nedělali pokroky, bylo by to smutné, že? ;)
29. 07. 2011, 09:09:00