HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Austrálie a Oceánie 2016  / Jak jsem potkal želvy

Jak jsem potkal želvy

Austrálie

Vytvořeno: 25.07.2016
Autor: JanPodany


Když jste v Cairns, nutně musíte navštívit Velký bariérový útes. Od přístaviště bydlíme asi 3,5 kilometru a máme tam být brzo ráno. Monika, učitelka tělesné výchovy, vyráží pěšky o deset minut dříve. My s Pavlem jedeme autobusem. Monika je rychlejší než autobus, a podle jejích slov šla pomalu a fotila si východ slunce. V přístavišti jsme první a vypadá to, že nás víc nepojede. Nakonec se nás na lodi sešlo 19 a čtyři členové posádky. Odevzdávám za nás voucher, který jsem si z úsporných důvodů vytiskl na nějaký již použitý papír. Jak se ukázalo, z druhé strany je rozvrh. Výběrčí se mě ptá, zda opravdu hodlám vyučovat během plavby matematiku. Ubezpečuji ho, že o prázdninách matematiku neučím a pro sebe dodávám, že matematiku vůbec neučím. Vyplouváme z maríny a zamíříme na otevřený oceán. S námi vyplouvají i další lodě. Naštěstí se brzo oddělíme a plujeme osamoceně. Během plavby dostaneme instrukce, kterým vůbec nerozumíme. Vzpomněl jsem si, jak jsem při nástupu na loď byl dotázán, zda budu Pavlovi a Monice tlumočit. Odvětil jsem, že nikoliv, neboť anglicky neumím. Odpověď nedala na sebe dlouho čekat. „Že neumíš anglicky, nevadí, neboť průvodce stejně mluví australsky!“ A taky že ano. Jediný signál, který jsem pochopil, byl znak pro želvu. Ale takové štěstí nemám. Po teoretické přípravě přichází praxe. Nejdříve zkoušíme ploutve. Pavlovi a Monice sednou napodruhé, mně napoprvé. S neoprenem je to obráceně. Pavel je úspěšný napoprvé, my s Monikou se nasoukáme až do druhých přinesených. Ale ve vodě jsem je docenil, neboť oceán je poměrně chladný a v neoprenu je příjemně. Naskáčeme do vody a hurá na útes. Korálů je pod vodou hodně, a když na ně zasvítí slunce, hrají všemi barvami. Nejpůsobivější jsou oranžové a modré. Ale i reflexní zelená není k zahození. Kolem korálů se prohánějí menší i větší ryby. Z těch větších poznávám napoleony a papouščí ryby. Z těch menších vidím téměř všechny (některé jsou jako z akvária), jen na toho klauna nemám štěstí. Prostě dál se hledá Nemo. Krásou Velkého bariérového útesu se nechám unášet a kochám se. Unášejí mě však i proudy, které jsou silné. Nad hladinou zjišťuji, že skupina je ode mne vzdálená už asi 100 metrů, tak se snažím plavat jejich směrem. Pak to ale přišlo. Vlastně nepřišlo, ale připlavalo. Najednou se mi na pravém boku zjevila želva. Vůbec jsem ji nečekal. Jsem tak zmatený, že ihned jí znakuji želvu. Moudře se na mne podívá a najednou cítím, že ona ví, že je želva a nepotřebuje to ode mne sdělovat. Ve vodě se pohybuje elegantně a přísahal bych, že létá. Začal jsem ji zajímat. Musím neskromně napsat, že má vkus. Připlavala ke mně čelně a nastavovala zobák. Třebaže pokušení bylo velké, odolal jsem polibku a vysvětlil jí, že i když jsem prsten na potápění sundal, jsem stále šťastně ženatý a nespustím se při první příležitosti. Želva to přijala a začala si se mnou hrát. Vynořila se nad hladinu a počkala, až se vynořím také. V masce a s dýchací trubicí musím nad hladinou vypadat hůř než ve vodě. Zanořuji se. Želva též. Opět mě však láká nad hladinu a já se zlákat k vynoření nechám. Vyfrkne vodu z nozder a já konečně pochopím, sundám masku i trubici a vyfrknu též. Pak se společně zanoříme a plujeme dalších deset minut společně. Já se snažím dohnat mou skupinu, ale cítím se ve vodě uvolněně a nepociťuji, že by mě mohlo něco ohrožovat. Dech mám klidný a vyrovnaný. Nebe se na chvíli zatáhlo a mně přeběhl mráz po zádech. Z temnoty hlubin se vynořil velký stín a zamířil si to rovnou ke mně. Byla to mnohem větší želva a opět stála o čelní kontakt a pusu. Jelikož jsem jí náklonnost neopětoval, ponořila se na dno a ostentativně okusovala korály. Zkoušel jsem navázat kontakt, ale zřejmě to byla životem protřelá želva a já ji nepřišel atraktivní. Jinými slovy, neměla vkus. Mezi korály se povalovaly modré hvězdice a zahlédl jsem pár hodně vypasených sumýšů. Velice mě potěšilo, když jsem objevil kolonii zév obrovských. Ty znám již z Palau, ale tady byly v mělčině. Krásně jsem viděl do jejich vrubovaných lastur, kde se skrývají jejich otvory, kterými filtrují vodu. A jak jsou nádherně vybarvené. To už však moje skupina zamířila k lodi a já s nimi. Na lodi nás čekal bohatý oběd. Svlékání z neoprenu je mnohem horší, než se do neoprenu soukat. Musíme si vzájemně pomáhat. Naštěstí jsme se sešli samí Evropani a jedna Australanka ze Sydney. Jsme tu Češi, Dánové, Finové, Němec a Francouzi. Žádní Rusové, žádní Asiati. To není projev rasismu, je to jen konstatování faktu, abyste věděli, že nebyl problém s jídlem, hlučností, předbíháním a jinými negativními jevy. Po obědě jsme se na jiném místě opět zanořili. Už jsme nemuseli hromadně, poprvé se mi to stejně nepovedlo. Máme vymezený prostor, kde se můžeme pohybovat. Na korály je to chudší, ale i tak se dají nalézt pěkná místa. Želvami se to tu jen hemží. Během chvilky jsem jich napočítal šest či pět. A najednou se mnou pluly i dvě. Plavu osamoceně, jen občas zahlédnu Pavla. Jeho červená lebka je jak námořní bóje, doufám, že se namazal. Najednou mnou projede nepopsatelný pocit. Kolem boku se mihne stín. Znejistím. To není stín. Je to regulérní žralok. Na délku tak 1,75 metru, strach mu přidává další dva metry. Uklidním se, nepanikařím. Strnu na hladině a snad ani nedýchám. Je to dobré, krve by se ve mně nedořezal, takže po mně nepůjde. A taky že ano. Jen kolem mě hbitě projede a opět zmizí v hlubině. V tu chvíli mám jasno. Želvy jsou nádherné, koráli jsou nádherní, ale sdílet prostor se žralokem nechci. Zamířím hbitě k lodi. Už vidím loď před sebou, když proti mně vyjede velká ryba. Ta je delší než žralok a hlavně ji zajímám. V tu chvíli netoužím být atraktivní. Ryba nebo paryba. Nevím a k lodi se přes ni dostat nemohu. Vypadá jako obrovská štika. Trochu mě uklidňuje, že to není žralok. Je to barakuda. V Thajsku mi chutnala, ale ve vodě mě chuť rychle přešla. Nakonec se kolem ní protáhnu a snažím se vydrápat na loď. Nejde mi to, jsem tak vyplašený, že mi musí poradit z lodi, že schůdky jsou vedle. Naštěstí se na loď dostanu a jsem celý. Barakuda však kolem lodi pořád krouží. Ale pozorování z paluby mi nevadí. Za chvíli se vynoří Pavel a sděluje mi, že i on se setkal se žralokem. Asi jiným, neboť ho spíš popisuje jako kladivouna, když to ten můj byl klasický stříbrno-šedý. Pavel měl žraloka asi pět metrů pod sebou a viděl dokonce, že se kolem hřbetní ploutve drží malý žralok. Takže tu je žraloků více. Barakuda se s Pavlem nesetkala. Jako poslední se vynoří Monika, která je otrávená, neboť její milovaný Egypt toho nabízí víc a tady ani nejsou želvy nebo žraloci. S Pavlem na ni vytřeštíme zrak a sdělujeme jí své prožitky. Ani tomu nechce věřit, neboť viděla jen a pouze mrtvé korály. Na palubě nás čeká přípitek bílým vínem australského původu. Víno a houpání lodi způsobují, že se mi paluba pěkně houpe. Ihned vypité víno ředí chladná voda. Čekají nás tři hodiny plavby zpět. K motoru posádka vytahuje plachty, abychom byli rychlejší. Ještě se nám dostává bohaté svačiny v podobě chlazeného ovoce a mnoha druhů sýru. V pozdním odpoledni kotvíme v přístavišti a loučíme se s posádkou. Pro mne to byl velmi úspěšný den, protože jsem potkal želvy.Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 664x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Frankie

Želvy jsem tam viděl také, žraloka ani barakudu bohužel ne, ti na mě číhali na Palau. Co kanic a žahavé medúzy ?

25. 07. 2016, 14:31:12
jan_podany
Jan

Kanice jsem možná zahlédl, ale nevím. Přece jenom s těmi mými dioptriemi. Co do mně nenarazí, to nevidím. Velké ryby tam byly, ale jestli zrovna kanic? Po medúzách ani vidu, ani slechu. Měly by být od dubna pryč.

26. 07. 2016, 00:10:01

Jarmila

Tedy Honzíku, to jsi hrdina. Já na Kapverdách viděla žraloka citronového z uctivé

vzdálenosti. Stačilo to. Tak na sebe dávej pozor . Všechny zdravím.

25. 07. 2016, 17:24:53
jan_podany
Jan

Opravdu jsme opatrní.

26. 07. 2016, 00:11:02

Zuza

KRÁSA!!!

25. 07. 2016, 20:00:06
jan_podany
Jan

Opět s tebou, ženo moje, souhlasím.

26. 07. 2016, 00:12:07

Květa

To je adrenalin. Úžasné.

27. 07. 2016, 09:51:28
jan_podany
Jan

Aby ho nebylo moc! ;)

27. 07. 2016, 11:32:33

Tonca

Honziku, Ty bys mel psat "hororove" knihy:-). Bomba

27. 07. 2016, 16:57:29
jan_podany
Jan

S těmi bombami opatrně! Snad se nebojíš při čtení mých příspěvků.

28. 07. 2016, 01:41:09

Tonca

Musim priznat, ze tento prispevek jsem cetla se zatajenym dechem a I se trochu bala:-).

28. 07. 2016, 12:21:43
jan_podany
Jan

Toničko, děkuji.

31. 07. 2016, 08:13:46