HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Austrálie a Oceánie 2016  / Jak jsme pobyli v exklávě

Jak jsme pobyli v exklávě

Východní Timor

Vytvořeno: 07.08.2016
Autor: JanPodany


K Východnímu Timoru náleží dva ostrovy a jedna exkláva. Ta se nachází na severní straně ostrova a od republiky je oddělená indonéským územím. Když se naskytla příležitost Ocussi, tak se ta exkláva jmenuje, navštívit, nerozpakoval jsem se ani minutu. Pavel se přidal, protože také ještě žádnou exklávu nenavštívil. Do Ocussi létá denně malé letadlo pro 19 cestujících. Letecká společnost je státní, tak snad nebudou problémy. Letenky se nemůžou rezervovat dopředu, pouze 24 hodiny předem. Ve čtvrtek se nelétá, tak jsme návštěvu naplánovali na pátek. Jenže letadlo tam létá na otočku. Znamená to, že tam musíme strávit noc. Ochotní pánové z agentury nám slíbili vše zařídit. Stačí si jen vyzvednout letenky, dojet na letiště a odletět. V Ocussi na nás bude čekat Mark, který nám bude průvodcem i hoteliérem v jedné osobě. Na letiště microlety nejezdí, ale zjistili jsme, že ze zastávky je to na letiště kousek. Vystupujeme u velké fontány, která je ozdobená nadživotní sochou prvního prezidenta. Ten byl prezidentem pouze devět dní. Když jsme dorazili na letiště, nemohli jsme najít vnitrostátní lety. Velikost letiště v Dili je malá, takže jsme se nakonec doptali. Vnitrostátní či mezinárodní lety procházejí jedinou branou. Na ploše je malé letadlo a v odletové hale asi 150 lidí. Přemýšlím, jak se do letadla poskládáme. Naštěstí přistálo letadlo z Bali a většina cestujících odchází se odbavit na Bali. Nás zbylých 15 se z letištní plochy rovnou nasouká do malého letounku. Ten se odpíchne od země a ani nezasune podvozek. Po 45 minutách letu podél pobřeží se chystá na přistání. Místo travnaté plochy, kterou jsme očekávali, vidíme ohromnou štěrkovou dráhu. Jenže pilot na ni vůbec nesměřuje. Vedle velké dráhy je ještě jedna kratší a na té přistáváme. Jedná se o provizorní letiště. Vláda Východního Timoru se rozhodla vybudovat z Ocussi exkluzivní ekonomickou zónu. Před dvěma lety vyhlásila program a vypadá to, že se plány naplňují. Nejvyšší čas navštívit toto rušné staveniště. Za 5 let už to nepoznáme. Budou tu dosedat obrovská letadla plná lukrativních cestujících a bohatých obchodníků. Miniautobusem nás odvezou k letištní budově, což je oplocená betonová deska s přístřeškem. Po počátečním tápání se k nám připojí Mark. Musíme si koupit letenky na zítra. Však je máme zamluvené, tak aby nepropadly. Jenže zrada, na zítřek je letadlo úplně plné a my jsme zařazeni na let v neděli. A to ještě se v neděli odlétá odpoledne. Jenže to my už snad budeme v letadle do Darwinu. Nepanikaříme a necháme Marka a paní od letadel konat svou práci. Obvolává všech 18 pasažérů a zkouší je přemluvit na nedělní let. Po hodině telefonátů vše marné. Mark nás tedy bere na okružní jízdu staveništěm, neboť správní město Pante Macassar nelze pojmenovat jinde. U památníku portugalských kolonizátorů (asi byli lepší než indonéští okupanti) se ozve Markovi mobil. Prý se máme zastavit na letišti pro letenky. To je radosti! Na letišti studená sprcha, stále nejsou dvě místa k dispozici. Navrhuji, aby nás Mark vzal do přístavu, neboť přes noc pluje do Dili přívoz. Nebo bych nejraději autem přes Indonésii. Trajekt právě odplouvá a silnice na hranice není v nejlepším stavu. Nakonec to vše dobře dopadlo a my máme za příplatek dvě letenky. Pavel poletí první třídou, to znamená, že si může sednout do první řady. Když máme letenky, hned je pohled na exklávu lepší. Mark nás vezme na tržiště, ale nakupovat nic nechceme. Pak, k velké radosti Pavla, vyjedeme nad město k bývalé portugalské pevnosti. Zde čeká na odlovení keška. Pavel ji bez problému nachází a nám nezbývá nic jiného než jet k Markovi do hotelu. Mark má hotel přímo na pláži. Je to tedy spíš jen ubikace, ale pokoje je dobře vybavený a máme i záchod a sprchu. Jen klíče chybí. Mark mi vysvětluje, že se v Ocussi nic nezamyká. A to má ještě Kapitána, hlídacího psa. Bereme si na sebe plavky a jdeme vyzkoušet moře. Průvodkyní je Markova dcera Nadia. Ve vodě trávíme hodinu a pozorujeme skákací ryby. Sluníčko zapadá, je nejvyšší čas se vrátit na hotel. S Markem si dáváme pivo, Pavel pije Coca-Colu. Po čtyřech pivech jsem v náladě, Pavel po dvou kolách ještě víc. Pozorujeme nádhernou jižní noční oblohu. Povečeříme a jdeme spát. Ráno se probouzíme a opravdu nám nic nechybí. Jediné co nám chybí, jsou peníze. Ne že by je někdo vzal, ale nemáme tolik na hotovosti. Rozpočet jsme překročili o 10 dolarů, to jsou ty zvýšené náklady za letenku. Mark mávne rukou a domluvíme se, že mu těch 5 dolarů necháme v Dili u Carlose. Mark souhlasí. Až potom mi dojde, že mu dlužíme deset. Tak mu to jdu říct a Mark kýve hlavou, že to tak je. Odváží nás na letiště, kde čekáme s dalšími lidmi na přílet letadla. Naštěstí letadlo přistálo a my se hrneme dovnitř. Všechny sedačky jsou plné. A my letíme zpět do Dili.Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 429x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Zuza

Tedy se zádrhelem zpátečního letu by to pro moje nervy nebylo. Vy jste dobrodruzi. Hlavně že vše dopadlo dobře.

07. 08. 2016, 08:09:36
jan_podany
Jan

Cestování je dobrodružství. Byly v záloze evakuační plány, naštěstí jsme je nepoužili.

07. 08. 2016, 13:27:24

Frankie

... a disponuje již Ocussi pohlednicí ?

11. 08. 2016, 10:29:29
jan_podany
Jan

Ne. Ani poštou.

12. 08. 2016, 01:55:39

Tonca

Neni nouze o adrenalinove chvilky :-). Je fajn, ze vse dopadlo dobre a cola s pivem navodila dobrou naladu pred spanim :-).

11. 08. 2016, 20:52:49
jan_podany
Jan

To ano, ale ty následky. ;)

12. 08. 2016, 01:56:50