HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Austrálie a Oceánie 2016  / Jak jsme potkali australskou faunu

Jak jsme potkali australskou faunu

Austrálie

Vytvořeno: 10.07.2016
Autor: JanPodany


V Brisbane jsme se všichni šťastně setkali, tudíž už můžeme podnikat společné akce. Dnes jsme se vypravili do vyhlášené záchranné stanice pro koaly, která vznikla v roce 1927 a nachází se na předměstí Brisbane. První ranní autobus z města odjíždí v 8.30, ale tento čas jsme zavrhli. Jelikož autobus má hodinový interval, tak nám odjezd v 9.30 přišel mnohem lepší. Vypravili jsme se z hotelu včas a pár minut před odjezdem jsme byli na zastávce. Překvapilo mě, že je zastávka téměř prázdná. Jen pár Asiatek je očividně natěšených. Jdu se podívat na jízdní řád a polije mě horko. Autobus v neděli nejede. Dojde nám, že v neděli jezdí jiná linka z jiné zastávky. Ani svižnou chůzí spoj nechytáme a máme další hodinu. V 10.30 je zastávka již plná a autobus přijíždí. Nastoupíme a jedeme asi tři čtvrtě hodiny. Ze začátku máme obavy, zda vystoupíme na správné zastávce. Obavy se rozptýlily, neboť zastávka je řádně označená a vystupují tu všichni. Včera v informačním centru nám milá Angličanka sdělila, že předplacené vstupné je o tři australské dolary levnější. Toho jsme využili. Druhá výhoda tkvěla v tom, že nemusíme stát frontu u pokladny a rovnou vcházíme ke koalám. Nutno podotknout, že z původního počtu dvou koal, se stanice rozrostla na 130 chovaných koal a řadu dalších australských zvířat. Ze začátku jsou umístěné voliéry s ptactvem a kaloni. Vůbec jsem netušil, že kakadu může být i černý nebo růžový. A ten černý ani na chvilku nezavře zobák. Oproti tomu jeho soused v bílém provedení způsobně zdraví hello a popřeje i bye-bye. Na koaly se samozřejmě těším, však neznám nikoho, komu by se nelíbily. Australská fauna však je zastoupená podivnějšími tvory. Třeba takový ptakopysk podivný! Chovají tu dva exempláře a mně spíš přijdou malí a roztomilí, než podivní! Ano, mají huňatý kožíšek, blány na nohách, placatý ocas a kachní zobák, ale stejně jsou nádherní. Jenže jsou to noční živočichové, tak pavilón je tmavý a nesmí se fotit s bleskem. No a bez blesku se toto čiperné zvíře v přítmí fotit nedá. A nechci se chovat jako někteří návštěvníci a oslňovat je bleskem. I když pod vodou mají ptakopysci zavřené oči, uši i nozdry a pohybují se díky elektrickým vlnám, které vysílají a přijímají. Jelikož se terárium předělává, jsou dočasně u ptakopysků i hadi. Naštěstí se jen vyhřívají pod lampami. Hroznýši mi tolik nevadí, ale s taipanem se potkat nechci. A to už jsme u prvního výběhu koal. Jedná se o samice s mláďaty. Je to nádherná podívaná, ale koaly až 20 hodin denně prospí, čehož jsme právě svědci. Monika se u koal rozplývá ještě víc než já. Je tu možnost si koaly pohladit a Monča se na to těší už z Prahy. Za ten dlouhý let si to ale zasloužíme všichni. V poledne začíná přednáška o koalách. Sledujeme s napětím řadu faktů z koalího života, ale nejvíc se těšíme, že si můžeme na závěr koalu pohladit. Jsme ubezpečovaní, že koalí srst je hedvábná. Ano, je to měkoučké, ale do hedvábí to má ještě daleko. Aby si koaly na sebe vydělaly, je tu možnost si je pochovat a nechat se s nimi vyfotit. No není to zrovna levné, ale kdy jste si naposledy hladili koalu? Já dnes! Takže všichni si zaplatíme minutové blízké setkání s koalou. Tvorba fotek chvíli trvá a máme si na ně počkat v kiosku. Dobrý prodejní tah, když už čekáme na fotky, není od věci dát si něco k obědu. S Pavlem volíme anglickou klasiku, smaženou rybu s hranolky. Všiml jsem si, že prodávají i krmivo pro klokany, neboť hlazení koal není jedinou možností, jak si sáhnout na zvíře. Povídám Pavlovi: „Mají tu klokaní jídlo!“ a Pavel bezelstně odpoví: „To je dobrý, však ta ryba je sytá.“ Nejdřív nechápu, ale pak si vysvětlíme, že to jídlo je pro klokany a ne z nich. Fotky se povedly, nechali jsme si ještě přidělat k tomu pohledy a vyrazili jsme za dalšími zvířaty. Ve velkém výběhu se volně prochází emu (nevím, jak napsat množné číslo – emuové se mi nelíbí, ale Word mi to nepodtrhává). Je tak krotký, že si ho hladíme. Nejsme jediní, skupina Ukrajinců mi dokonce chválí ruštinu. Netušil jsem, že tento slovanský jazyk použiji u protinožců. Jeden výběh vypadá naprosto prázdný, ale proč by ošetřovatelka tam nesla talíř s kašovitým pokrmem. Po chvilce je nám jasno. Z díry vylézá ježura! Je to plaché zvíře a dokonce ani není uvedeno v přehledu, že ji tu mají. Také se nemusíme s nikým strkat a můžeme si dlouho vychutnávat pohled na to, jak ona si dlouhým jazykem vychutnává kaši na talíři. Austrálie bez klokanů? To je nepředstavitelné! Jenže po poledni jsou všichni klokani natažení a odpočívají, ani pobíhající uřvané děti je nevytrhnou z letargie. Pouze jeden klokaní pár je aktivní. Díky tomu už vím, jak to vypadá „na klokana“. I ženatý muž se má stále čemu učit. Z dalších lákadel nesmím zapomenout na tasmánské čerty, resp. čertice. Chovají tu tři. Sice líně spí, ale v době krmení jsou všechny na nohou a dojde i na prskání a cenění zubů, když se přetahují o mrtvé kuře. Nedaleko jsou i psi dingo, vombati, krokodýli, kasuár, ještěrky, želvy a zlatý opossum. Ten jediný prospal celý den a nepovedlo se ho rozumně vyfotit. Záchranná stanice mi připomíná svým uspořádáním ZOO Lešná ve Zlíně. Jen ten zámek chybí. Den nám tu rychle utekl a je čas pomýšlet na návrat. Můžu napsat, že všichni tři jsme si užili krásný den. Bylo to blízké setkání třetího druhu s australskou faunou.Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 542x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Zuza

Moc hezky napsané, je vidět, že tvoje lesknoucí se oči nadšením a štěstím nejsou hrané a z tvého repertoáru. Fotky jsou krásné.

10. 07. 2016, 15:16:42
jan_podany
Jan

Dík. Australská zvířátka mě opravdu chytla za srdce.

11. 07. 2016, 00:49:39

Tonca

Ahojky Po precteni prvniho clanku jsem se zalekla, ze cestujes sam, bez Paji :-). Uzivejte si :-)

11. 07. 2016, 13:03:42
jan_podany
Jan

Bez Páji cestovat umím. Ale tentokrát jede se mnou.

12. 07. 2016, 02:40:21

Jarmila

Moc krásné povídání a ještě hezčí fotky. Doufám, že ta koala moc neškrábala.

Pozdravuji Tebe i další dva cestovatele pí.Moniku a p.Pavla. Těším se na další reportáže.

11. 07. 2016, 16:04:17
jan_podany
Jan

Koala vůbec neškrábe. Musel jsem ji chytit za zadek a v tu chvíli má pocit bezpečí a nemusí se chytat nohama. Oba za pozdravy děkují a zdraví tě do Prahy.

12. 07. 2016, 02:42:29