HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Austrálie a Oceánie 2016  / Jak jsme prošlápli australské sklo

Jak jsme prošlápli australské sklo

Austrálie

Vytvořeno: 20.07.2016
Autor: JanPodany


Sluneční pobřeží nabízí hlavně nekonečné písečné pláže a divoké vlny pro surfování. Ale tím jeho turistické možnosti jsou téměř vyčerpané. Jenže píšu téměř. Monča objevila, že nedaleko (na australské poměry) je otevřená zoologická zahrada Steva Irwina, který se proslavil jako neohrožený krotitel krokodýlů. Jelikož je Monča jeho obdivovatelkou a v televizi viděla všechny jeho pořady, chtěla přirozeně tuto ZOO navštívit. My s Pavlem jsme nebyli ochotni platit tak vysoké vstupné a našli jsme si náhradní program. Moniku jsme tedy vysadili u zvířátek a vyrazili dál na jih. Naším cílem se staly Skleněné hory. Je to několik osamocených hor, které tvoří jeden národní park. Ve stejnojmenném městečku jsme se zastavili v návštěvnickém středisku, kde jsme si nechali vypracovat zdarma plán cesty a vyrazili jsme. Velice jsem se na návštěvu hor těšil, neboť byly první, co jsem z Austrálie viděl. Naše cesta vedla na vyhlídku, odkud je většina hor, lépe asi psáno kopců, dobře vidět. Porozhlédli jsme se po okolí a vyrazili na první kopec. Cestou u silnice jsme zahlédli zajímavé značky, které z domova neznáme. Třeba upozornění na výskyt klokanů, či koal a v neposlední řadě i ježur. Bohužel jsme u silnice jednoho sraženého klokana viděli a překvapil mě, jak je obrovský. Srážka s ním musí zákonitě hodně poškodit i auto. To když trávou kolíbavě cupitala ježura, byl to mnohem krásnější pohled z jedoucího auta. Zastavili jsme pod kopcem Ngungun a jali se zdolat 283 metry vysoký vrchol. Cesta vedla blahovičníkovým lesem, ale tentokrát jsme koalu nezahlédli. Na stezce bylo rušno, někteří nadšenci zdolávali vrchol během. My jsme si vyšlapovali přiměřeným tempem k naší fyzičce. Alespoň jsme se mohli kochat občasnými vyhlídkami. Zaujalo mě, že správa parku vytvořila schody tam, kde si lidé zkracovali cestu v serpentinách. To je rozumné; velice rozumné je zalesňovat vyšlapané zkratky, aby se zabránilo erozi. Cesta lesem najednou končila a před námi se tyčila kolmá stěna. Je pravda, že dole na ceduli bylo napsáno, že výšlap si žádá pevnou kotníkovou obuv, pohledem na naše sandály a strmou kamenitou stezku jsme odhadli, že to nebude žádný problém. A nebyl! Na vrcholu jsme se řádně vydýchali a kochali se pohledem po ostatních kopcích, které čekaly na naše pokoření. Cesta dolů byla oproti cestě na vrchol rychlá. Naše sandály i nohy nedoznaly újmy a my jsme v klidu poobědvali. Kde se vzal, tu se vzal černobílý pták a začal žebrat. Marně jsem mu ukazoval ceduli, že ho nesmíme krmit. Byl tak drzý, že si z cedule nic nedělal! Dokonce když Pavlovi odpadl kus lososa od úst, sezobl ho. Ne Pavel, ale ten černobílý pták. Vrchol Ngungunu byl zdolán, tak jsme se vypravili k o poznání vyššímu Tibrogarganu. Na parkovišti jsme si přečetli, že cesta na vrchol je strmá a vyžaduje již jistou kondičku a hlavně helmy, pohorky a základní horolezeckou výbavu. Tak jsme vyrazili opět v sandálech, bez helem a maček. Cesta byla nenáročná a my dorazili do základního tábora bez zadýchání. Jenže pak už cesta pro nás byla opravdu neschůdná. Nezbývalo nic jiného, než se otočit a vrátit se k autu. Navrhl jsem, abychom zajeli ke kopci s názvem Divoký Kůň (Wild Horse). Ten mi připadal ze všech kopců nejpřívětivější, neboť jeho nadmořská výška 123 metry mi byla velice sympatická. Na kopec vedla přímá cesta a nakonec jsme si i zde užili příkrosti. Na vrcholu je zbudovaná rozhledna, ze které jsou vidět nejen Skleněné hory, ale i nedaleká východo-pobřežní dálnice M1. Druhý vrchol je zdolán. Ještě jsme zajeli pod horu Beerwah, abychom zjistili, že i tu je nutno vyšlápnout s horolezeckou výbavou. Čas pokročil a my se museli vrátit do ZOO pro Moniku. Když jsme se shledali, zjistili jsme, že všichni tři jsme si ten dnešní den parádně užili. Jen Pavel nedošel naplnění, neboť neodlovil ani jednu kešku, a to si jich do navigace uložil dost. Jenže bez nápověd, a tam, kde je očekával, vůbec nebyly. Tak takto jsme prošlápli australské sklo. Proč se hory jmenují Skleněné, jsem nezjistil. Možná je to tím, že jsou sopečného původu a jejich základem je ztuhlé sklo. Já se však domnívám, že tomu, kdo je pojmenoval, mohly svými prudkými svahy připomínat skleněné střepy, které jsou ostré. Nevím, ale jsem rád, že jsem den v nich strávil. Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 326x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Zuza

moc hezké

20. 07. 2016, 10:08:42
jan_podany
Jan

dík

22. 07. 2016, 08:09:23