HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Austrálie a Oceánie 2016  / Jak jsme se zanořili do Bandského moře

Jak jsme se zanořili do Bandského moře

Východní Timor

Vytvořeno: 05.08.2016
Autor: JanPodany


Východní Timor je jedním z cípů zlatého trojúhelníku potápěčů. Spolu s Indonésií a Papuou vytvářejí prostor, kde jsou nejživější korálové útesy. Toho musíme využít, když s sebou v kufrech vláčíme dýchací trubice a masky. Při návštěvě jedné firmy, která se specializuje na podmořský život, si domlouváme výlet na zítřek. Zkoušíme si ploutve i boty do nich. Třebaže Bandské moře je teplé, teplota se pohybuje kolem 28 °C, Monika si ještě vyžádá neoprén. Já a Pavel půjdeme do vody jen v plavkách. Chtějí po nás zálohu ve výši 25 amerických dolarů za osobu, ale potvrzení žádné. I když je naplánovaná trasa kolem našeho hotelu, musíme přes celé město ráno přijet do kanceláře. Dostaneme ale dobrou radu, abychom přijeli microletem za 25 centavos. Tak jsem zvědavý, jak to zítra zvládneme. Ráno jsme se na hotelu nasnídali a vyrazili na předpokládanou zastávku microletu. Ty naštěstí jezdí pořád. Mávneme a už do zastavujícího vozidla můžeme nastoupit. Atmosféra je stísněná, ale i veselá. Přece jenom vnitřní prostor je uzpůsoben na asijské rozměry. Projíždíme vstávajícím městem a za půl hodiny ťukám na madlo mincí, aby řidič zastavil. Čeká nás ještě asi půl kilometru chůze boční ulicí. Zřejmě procházíme minoritní muslimskou částí města, neboť se před námi tyčí zelená mešita a ženy mají na hlavách šátky. Do kanceláře vcházíme právě včas, abychom se dozvěděli, že se na jednoho opozdilce čeká ještě 15 minut. Nakonec nás jede 9: my tři šnorchlisté a šest potápěčů. Vedoucím výpravy je zkušený potápěč Francesco, ale mně moc sympatický není. Má ještě svéráznější humor než já, a to je co říci! Jedeme na východ od Dili. Silnice je klikatá a úzká, sleduje pobřeží. Projíždíme kolem staveniště a vypadá to, že za pár let tu bude nový plážový resort a nový pivovar Heinekenu. Cesta ubíhá, otevřenými okny proudí do auta čerstvý vzduch. Naše místo ponoru se jmenuje Lone Tree. Najednou zastavujeme na okraji silnice pod jedním stromem, zřejmě je to ten Lone. Možná by to mohli přejmenovat na Alone Tree. Převlékneme se do plavek, vklouzneme do výbavy a hurá do moře. Francesco nám udělí cenné rady a popřeje krásné setkání s kapustňáky, které mám slíbené. Dokonce ukazuje do moře, že tam jeden kapustňák je. Nemám už brýle, tak přesně nevidím, ale když pořádně zaostřím, vidím, že jsem oběť jeho vtipu, neboť oním kapustňákem je Monika, která na nikoho nečekala a hupla rovnou do moře. Přístup do vody je kamenitý, ale v botách to lze. Jsou tu silnější proudy, takže je celkem akrobatický výkon nazout si ploutve. Už se zanořujeme do teplých vod Bandského moře a rozkoukáváme se. Nikde tu neroste tráva, takže je mi jasné, že můj třetí pokus setkat se s kapustňáky opět nevyjde. Korálové tu jsou různobarevní a mnoha tvarů. Jen pověstné vějířovité mi tady chybí. Na dně se povalují modré pěticípé hvězdice a jednou zahlédnu i šestiramennou hnědou. Mezi korály se prohánějí drobné a menší rybky. Poprvé vidím pověstného klauna očkatého. Tak konečně jsem i já našel svého Nema. Plujeme podél pobřeží a pořád stejná scenérie. Nevidím důvod, proč bych měl plavat déle než hodinu. Vylezu na břeh jako první a za pár minut vyleze i Pavel. Asi za deset minut vylezou potápěči. Francesco se ptá po Monice, ale nevíme, kde je, neboť je zdatná plavkyně, inu učitelka tělesné výchovy, a plavala z nás nejrychleji. Naštěstí se za půl hodiny vynořuje i Monika. Je ráda, že viděla barakudu. Potápěči měli nejsilnější zážitek z elektrické mušle, viděli její červené a modré jiskření. Nasedáme do auta a přesunujeme se na další lokalitu, tentokrát je to K41. Pod stromy, které poskytují blahodárný stín, poobědváme. Potápěči jdou na druhý ponor a Monika se těší na další korálový útes. Pavel a ani já už do vody nechceme. Kde se vzala, tu se vzala pohublá psice s vytahanými cecky. Zřejmě ještě nedávno kojila štěňata. Mlsně a bázlivě obchází naše auto. Házím jí kosti od kuřete, které si obezřetně bere. Nepohrdne ani vařenou rýží. Takže naše nedojedené obědy poslouží jednomu východotimorskému psisku. Po hodině se všichni vynoří a po převlečení nasedáme do aut a vyrážíme zpět do Dili. Cestou Francesco zahlédne na stromě velkého hroznýše, ale není čas na zastávku a na případné focení. Cesta probíhá klidně a my za hodinu jsme opět v kanceláři. Ze slušnosti se rozloučíme. Den je za námi a nás čeká cesta domů. Zastavujeme se ještě u Carlose, abychom si domluvili další výlety. Už se na ně těšíme a snad budou zajímavější než tento. Ale za 45 dolarů to nebyl ztracený den.Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 337x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Zuza

Cítím lehké zklamání? Ale Nemo byl objeven!!!

05. 08. 2016, 07:33:07
jan_podany
Jan

Tak asi jsem byl trochu zklamán, ale nemůže být vše na 100%!

06. 08. 2016, 20:22:28

Jarmila

Myslím ovšem, že to bylo zajímavé. Hlavně, že jsi potkal Nema. Držím palce pro další dobrodružství celé tříčlenné výpravy.

05. 08. 2016, 08:53:34
jan_podany
Jan

Jarmilko, děkuji. Vždy je důležité najít něco pozitivního!

06. 08. 2016, 20:23:19

Dalsi vylety budou urcite lepsi :-). Ale i spatny vylet ma neco do sebe. Nechci vyznet blbe, ale zalohu vam vratili:-)?

05. 08. 2016, 22:09:07
jan_podany
Jan

Další výlety byly lepší. Zálohu nám nevrátili, nebyl důvod. Akce se uskutečnila.

06. 08. 2016, 20:24:14