HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Austrálie a Oceánie 2016  / Jak jsme si odskočili na jiný kontinent

Jak jsme si odskočili na jiný kontinent

Východní Timor

Vytvořeno: 04.08.2016
Autor: JanPodany


Když jsme zdárně doputovali do Darwinu, nemohli jsme si nechat ujít jediný mezinárodní let. Tak jsme nasedli do letadla, které nás přepravilo do zapadlého koutu Jihovýchodní Asie. Už když jsme přilétali, bylo vidět krásně hlavní město Dili. Tou očekávanou zemí je Východní Timor. Letiště má dlouhou ranvej a naše malé letadlo ji využije celou. Přijíždíme k letištní budově a letadlo je snad větší. Přistavují nám schůdky a my nabíráme do chřípí novou asijskou vůni. Všichni cestující se způsobně řadí do fronty k okénku Víza po příletu, jen my jdeme rovnou k pohraničníkům. Evropská unie podepsala loni bezvízovou dohodu s Východním Timorem, takže nemusíme za vstup do země platit 30 amerických dolarů jako ostatní. Kufry zahltí jediný pohyblivý pás, ale naštěstí máme všechny kufry na něm. Vyzvedneme si je a už vycházíme ven z letiště. Čeká nás tu hotelové taxi, které nás veze městem do místa ubytování. Cestou vidíme rušné živé město. Všude vlají východotimorské vlajky, což se mi líbí. Trochu z historie, abych objasnil, proč zrovna tato země se ocitla v mém plánu cesty. Ostrov Timor kolonizovaly dvě evropské země: Holandsko a Portugalsko. Ty si i zemi rozdělily. Východní Timor připadl Portugalsku a západní Holandsku, později Nizozemsku. Když Nizozemci ukončili koloniální správu Indonésie, připadl západní Timor k Indonésii. Po třiceti letech se rozhodli Portugalci udělit samostatnost Východnímu Timoru. Tak se v listopadu roku 1975 stalo. Ani ne po měsíci však nově vzniklou republiku obsadila Indonésie a začala okupace. Ta trvala 24 roky. V roce 1999 zde začala správa OSN, která uspořádala referendum o budoucnosti země. Východotimořané si zvolili nezávislost, kterou v roce 2002 získali. No a my jsme tady. Právě mi probíhá hlavou, jak to všechno vůbec funguje. Já si vymyslím v Praze, že si zaletím z Austrálie na Východní Timor. A oni mají pro mne na letišti palubní vstupenku. Dokonce to letadlo tam letí a nejvíc mě udivuje, že ta země, o které toho moc nevím, opravdu existuje. Oficiální měnou je americký dolar, který je doplněn o východotimorské centavové mince. Americké mince tu již nekolují. Nesetkáte se ani s jednodolarovou bankovkou. Protože před třemi lety si zde zavedli sto centavovou minci. Domluvíte se anglicky, třebaže oficiálními jazyky jsou portugalština a tetum. Vedle těchto jazyků se zde hovoří i indonésky. Na hotelu se dovídáme, že Dili je bezpečné město, ale neměli bychom vycházet z hotelu po setmění. To se může něco nepříjemného přihodit. Hotel je čistý, na pokoji denně pitná voda v lahvích, čokoláda a poukaz na kanapky a pití před večeří. Dobře jsem ten hotel vybral. Ve Východním Timoru jsme týden, tak je třeba si zařídit nějaké výlety. Výlety nabízené na internetu jsou předraženy, tak zkusíme štěstí v ulicích. Nacházíme potápěčské centrum, kde nás vezmou na šnorchlování za rozumnou cenu a hned vedle výbornou turistickou agenturu, kde si domluvíme hned čtyři výlety. Ale o nich až příště. Ještě se musím zmínit o systému veřejné dopravy v Dili. Nám, jako turistům, všichni nabízejí modré licencované taxíky. Jsou bezpečné a mají taxametry. Jenže na ulicích vidíte jen taxíky žluté, před kterými jsme zrazování. No a pak jsou v ulicích microlety. Jsou to asijské maršrutky. Jezdí po daných trasách, zastaví vám na požádání a je jednotná cena 25 centavos. Samozřejmě nepřestupní tarif a platí se hotově řidiči po výstupu. Je to nejlevnější a svým způsobem nejzábavnější možnost cestování po hlavním městě. Pro nás je nejdůležitější linka číslo 10, která má microlety bílé barvy. Pokud chcete nastoupit mimo zastávku, mávnete si na microlet a hned vám zastaví. Pokud chcete vystoupit, mincí dvakrát ťuknete do kovového madla, což je pokyn pro řidiče k okamžitému zastavení. S podobným systémem jsem se setkal v Thajsku. Pro Moniku a Pavla je to novinka, třebaže Pavel již sběrné taxíky zažil. Východotimořané jsou malého vzrůstu, takže i přepravní prostor je pro nás stísněný. Někdo by mohl namítnout, že Dili je špinavé město. Já jsem si již párkrát přivstal a viděl jsem zástupy metačů, jak zametají ulice i chodníky. Každý po ránu zametá před vlastním prahem. Zděné ohrádky, kam se sypou odpadky, jsou denně vyvážené. Přesto město trpí plastovým odpadem a ulice je pořád ještě nejlepší místo, kde se přes den odhazují odpadky. Ale cítím v kostech, že se mi tu bude líbit. Když jdu ráno poloprázdnými ulicemi, tak se často přistihnu, že se raduji. Tak snad mi to vydrží až do konce pobytu.Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 310x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Tonca

To se mi libi :-).

04. 08. 2016, 20:47:19
jan_podany
Jan

A mně se líbí Východní Timor.

05. 08. 2016, 03:24:02

Zuza

Hezky napsané, jen pozor na setmění.

05. 08. 2016, 07:27:36
jan_podany
Jan

Zuzi, jsme obezřetní a Dili je klidné, ale stejně v noci spíme.

06. 08. 2016, 20:25:28

Jarmila

Hodně zajímavé. Tak nadšeně o tom píšeš, že člověk by chtěl vše vidět a zažít.

A něco soukromého: děkuji moc za pohled k narozeninám. Je pěkný a já se s ním chlubím. Na všechny vzpomínám a zdravím.

05. 08. 2016, 08:45:40
jan_podany
Jan

Já jsem nadšený!

Nemáš vůbec zač! Jsem rád, že tě potěšil.

06. 08. 2016, 20:26:24