HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Austrálie a Oceánie 2016  / Jak jsme si prošli národní park Norfolku

Jak jsme si prošli národní park Norfolku

Austrálie

Vytvořeno: 15.07.2016
Autor: JanPodany


Na severu ostrova se nachází jediný národní park Norfolku. Je protkán řadou stezek, a to nás lákalo k procházce. Norfolk sice má zapsané hlavní, pardon správní, město Kingston na seznamu památek UNESCO, ale jinak je na památky chudý. Přesto nabízí nádhernou nepoškozenou přírodu. Celý ostrov je upravený, tráva zelená a rovnoměrně zastřižená. Leckteré golfové hřiště by si mohlo vzít z Norfolku příklad. Tam, kde trávu nespásá dobytek, pomůžou sekačky. Nejdříve jsme se vypravili na místo, kde 10. 10. 1774 přistál novodobý objevitel ostrova James Cook. Po 200 letech totéž místo navštívila současná formální hlava státu, královna Alžběta II. Na útesu vysoko nad mořem je vztyčena skromná mohyla, která tento dějinný fakt připomíná. Místo je vybaveno sociálním zařízením, které je bezvadně udržované a hlavně vyhlídkou na okraji útesu. Z té je možno pozorovat mořské ptáky, kteří hnízdí na skupince ostrůvku, spíše skalisek, které se nacházejí při severním pobřeží a jsou omývané vodami Tichého oceánu. Zde začíná i jeden z delších treků, a to Bridle Track. Nás však lákalo vnitrozemí subtropického pralesa, které skrývá dva nejvyšší vrcholy Norfolku. Tím nejvyšším bodem ostrova je hora Bates s nadmořskou výškou 321 m a nedaleko od ní se nachází lépe dostupná hora Pitt, která je o pouhý metr nižší. Na horu Pitt se dá vyjet pohodlně autem a je z ní krásný kruhový rozhled po celém ostrově. Také tu jsou umístěné vysílače, které spojují ostrov s okolním světem. Mezi oběma kopci (hora je opravdu nadnesený výraz) je pohodlná udržovaná cesta. Tou jsme se vydali zdolat Mount Bates. Pavel cestou zjistil, že by se tam měl skrývat poklad v podobě kešky. Navigace mu zapípala akorát na pahorku, který já považoval za vrchol. Monice se to nezdálo a rozhodla se pokračovat dál, aby dobyla vrchol. Pavel po deseti minutách prolézání subtropického pralesa kýženou krabičku našel. Vydali jsme se za Mončou a musím uznat, že neučí zeměpis nadarmo. Po chvíli se před námi objevil strmý kopec a my po jeho zdolání stanuli na nejvyšším bodě Norfolku. To se však nelíbilo místním. Dávali nám velmi hlasitě najevo, že tu nejsme vítaní, dokonce došlo i na zastrašovací tanečky a neverbální vyhrožování. Museli jsme uznat, že v tak malém ptáčkovi (mnohem menší než vrabec, přirovnal bych ho ke střízlíkovi) je velká kuráž. Možná je doba hnízdění, nebo je to silně teritoriální opeřenec. V parku jsme se s nimi ještě setkali na více místech, ale vždy útočili v páru. Hlídali jsme si, kam došlapujeme, neboť ptáčci byli opravdu téměř kontaktní. Z vrcholu Pitt jsme popojeli do Palm Glenu, abychom si prohlédli i palmovou část národního parku. Roste zde norfolkská palma, jejíž plody jsou potravou pro endemického zeleného norfolkského papouška. Ten je velice vzácný a ani nám se ho nepovedlo zahlédnout, za to jsme mohli pozorovat australské červené papoušky, kterých je na ostrově mnoho. Prošli jsme si Palm Glen track a následně i Bird Rock track, který nás dovedl k Ptačí skále. Je to největší ostrůvek z výše zmiňovaných. U něj se nachází Sloní ostrov, který při troše fantazie opravdu připomíná slona. Víc než ptáky jsme mohli pozorovat pavouky. Monika sice statečně odolávala, přesto si párkrát neodpustila výkřik, zvláště po Pavlově upozornění, že má pavouka na sobě. Pavel je dobrák a vidí věci, které nejsou. Je fakt, že pavučinami jsme se neprodírali, neboť pavučiny s pavouky byly vysoko. Na Dvoukomínové vyhlídce na východním pobřeží jsme se opět kochali zpěněnými vodami Pacifiku a já si tu zahrál papouščí hru na zvědavou. Jak se to hraje? Neznáte tuto hru? Nic si z toho nedělejte, já ji také neznal, ale na místě vymyslel. Máte na suchém stromě pár červených papoušků, kteří sedí vysoko nad vámi, ale vůbec nevnímají světelné podmínky pro fotografování. Čepýří se, natřásají, ne moc hlasitě se projevují. Jenom tak lehce, aby pozorného pozorovatele na sebe upozornili. Zadívám se na ně a lituji, že se nedají dobře vyfotit. Po pár minutách si všimnu, že ne jenom já pozoruji zvědavě je, ale i já jim nejsem zcela lhostejný a po očku mě sledují. Využívám toho a nenuceně líným krokem poodejdu z jejich zorného pole a vyčkávám. Můj předpoklad pro hru byl správný. Jeden z papoušků, předpokládám, že samice, je natolik zvědavá, že nejdříve nakukuje zpoza stromu, kdeže to vlastně jsem. A když zjistí, že schovaný za stromem, kde se ledabyle poflakuji, přeskočí na větev, kam dopadají sluneční paprsky. Na nic nečekám a fotím. Samička polichocena mým zájmem, špacíruje po větvi a nastavuje mi hruď i kloaku. Tak až budete na Norfolku, zkuste si hru na zvědavou zahrát. Norfolk má dva námořní přístavy, které vypadají na první pohled opuštěně. V průvodci se Monika dočetla, že je možné tam sledovat krmení žraloků. Když připluje rybářská loď, začnou rybáři čistit úlovek, a to přiláká žraloky. Monče někdo říkal, že to není pravda, jiní zase že to pravda je. Tak jsme na Moniččino naléhání na večer zajeli ke Kaskádovému přístavu a právě přistála rybářská bárka s úlovkem. Loď si rybáři hned vytáhli na vozík, proto jsme žádné kotvící čluny neviděli, a začali čistit ryby a Monice potvrdili, že do deseti minut tu jsou žraloci. Pozorujeme plovoucí zbytky, které rybáři hází do vody a oždibují je jen malé rybičky. V přítmí a za vlnobití se najednou zpoza tmavého stínu hlubiny oceánu objeví elegantní mrštné leskle šedé tělo žraloka. Opravdu tu jsou! Jenže pověstnou ploutev nad hladinu nevysunou. Stmívá se rychle, ale Monča ještě žraloka zahlédla dvakrát. Za celý den jsme se nachodili něco málo přes pět kilometrů, lýtka pociťujeme všichni. Jenže ty zážitky, které nás během dne potkaly, nám už nikdo nevezme a my můžeme na Norfolk vzpomínat jen krásně. Takže neváhejte, pokud chcete Norfolk navštívit, vypravte se sem co nejdříve. Je to sice ukrutně daleko z České republiky, ale je to líbezný pokojný a mírumilovný ostrov.Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 372x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Zuza

Krása.

16. 07. 2016, 08:01:38

Helča

Moc krásné čtení je to úžasné kolik je na světě kouzelných míst,dík za vyprávění.

16. 07. 2016, 10:46:42

Jarmila

Díky za pěkný popis celého dne. Víš, že mám ráda zvířátka - a tak lze jenom tiše závidět zážitky - jistě nezpomenutelné. Ať se vždy v pořádku všichni vrátíte zpět.Zdravím a přeji příjemné cestování.

16. 07. 2016, 21:54:35
jan_podany
Jan

Dámy z Chodova, děkuji za čtení. Vždy se v pořádku vracíme. Teď už jsme opět na kontinentu.

16. 07. 2016, 23:25:01