HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Austrálie a Oceánie 2016  / Jak nás vzal proud

Jak nás vzal proud

Austrálie

Vytvořeno: 19.08.2016
Autor: JanPodany


Čtvrtek je jedním ze dvou dnů, kdy přívoz pluje i na Direction Island. Toho musíme využít, protože pokud máme šnorchlovat, tak jedině na tomto ostrově. Ráno vyjíždí autobus již v 7.10, tak časně vstáváme. Stojíme na zastávce a autobus v 7.13 přijíždí. Trochu jsme se obávali, zda vůbec přijede. Na takovéto zpoždění tady nejsme zvyklí. Je pravda, že ranní počasí je všelijaké. Mraky se honí nad hlavou velmi nízko, sem tam spadne dešťová kapka. Při příjezdu autobusu na molo vidíme, že připlouvá trajekt. Tak to vypadá, že se k dnešnímu cíli dostaneme. Na trajektu si rovnou kupujeme zpáteční plavenku. Přestože bude plavba dvojnásobná z hlediska času, stále platíme jednotné plavné 2,50. Plujeme nejdříve na Home Island. Jenže tam nevystoupíme a čekáme 5 minut, než loď opět odrazí. Pak už nás čeká další plavba lagunou, tentokrát k Direction Islandu. Monika stále vyhlíží slibované delfíny. Musím ji však na delfíny upozornit, jak nám ladně skáčou před přídí i za člunem. Krásný uvítací výbor v počtu dvou kusů, zřejmě pár. Přirážíme na neobydleném ostrově. Laguna hraje všemi možnými odstíny modré. Po celé zátoce se táhne písečná pláž. Tady se nám bude líbit. Ostrov je uzpůsoben kepmování. Je tu naučná stezka z historie Kokosových ostrovů, přístřešky se stoly a lavicemi, dokonce je tu i zděný gril a záchody. Míříme na samo špici ostrova, neboť mezi Direction Islandem a Prison Islandem je Rip. Místo, kudy přirozenou cestou proudí vody Indického oceánu do laguny. Ostrov je porostlý kokosovými palmami. Pod nimi je mnoho kokosových ořechů, které zřejmě od roku 1987 nikdo nesbírá, neboť zde byla ukončena výroba kopry. A mezi ořechy se to hemží kraby poustevníky. Ti využívají vyplavené prázdné ulity, do kterých si zalezou a táhnou si tak svůj úkryt. Někteří jsou plaší a hned se schovávají, jiní jsou na kroky turistů již přivyklí. Dorazíme na okraj ostrova, abychom viděli, že proud je opravdu silný, oceánské vlny vysoké a místo nehostinné. Nikde není možné spočinout. A silně tu obtěžují komáři. Pokorně se vrátíme pár metrů zpět, kde na pláži je příjemný přístřešek. Nasazujeme masky a dýchací trubice a hurá do vody. I když je pod mrakem, mažeme se opalovacím krémem, neboť včera na Home Islandu bylo sluníčko silné. Dno je písčité a hned u břehu nás vítají bílé ryby, které téměř splývají s pískem. Koráli tu jsou ostrůvkovitě a kolem nich řada korálových rybek. Některé již znám z minulých potápění, některé jsou pro mne novinkou. Na dně se povaluje velké množství sumýšů. U jednoho korálového útesu se pase želva. Monika tvrdila, že tu jsou velmi plaché. Zklidním se a pozoruji ji při snídani. Ví o mne, ale nezajímám ji. Jen si asi myslí, že jsem nevychovaný, když jí pohlížím do zobáku. Najednou želva zneklidní, ukončí pastvu na korálu a mohutnými tempy zmizí. Otočím se, abych zjistil, co ji vyplašilo. To Monika připlula a hned se za ní hnala, aby si ji pořádně prohlédla. Rychlé pohyby a kopance nohou do vody způsobily, že želva změnila místo. Já jsem na mokré vysvědčení dostal želvu, neboť jsem jen tak tak uplaval stanovených 25 metrů. Teď vidím, že se želvám velmi křivdí. Jsou to zdatní a rychlí plavci. Pluji dál a najednou vidím hejno velkých ryb, které líně plavou. Mám z nich respekt a snažím se plout hodně daleko. Jenže ryby mají jiný názor. Líně a v kruzích mě obeplouvají a stále blíž. Jsou čtyři a už jsou tak blízko, že vidím jejich nazelenalá těla a výrůstky na hlavě. Plavou s hubou otevřenou, ve kterých se blýskají velké ostré zuby. Nemůžu tvrdit, že mé první setkání s napoleony je mi příjemné. Zřejmě abych viděl, proč mají tak velké zuby, připluje jeden napoleon těsné do mé blízkosti a na vzdálenost ruky přede mnou ukousne velkou část tvrdého ostrého korálu, za kterým se marně snažím ukrýt. Jedno sevření čelistí a korál je rozdrcen na prach. Když porovnám mou ruku s ukousnutým korálem, nabývám dojmu, že korál byl tenčí. Naštěstí je můj strach nezajímá, a když nestojím o kontakt, líně mizí do dáli. Nejvyšší čas vylézt z laguny a ohřát se na sluníčku. Vítr stále silně vane, sem tam spadne dešťová kapka, ale aspoň na suchu komáři neobtěžují. Je čas oběda. Vzali jsme si s sebou kempovací sadu v šikovném batůžku a otvírák na konzervy. K obědu jsme si totiž přichystali velkou plechovku tuňáka a chléb, který jsme si přivezli ještě z Flying Fish Cove. Jak se ukáže, otvírák na konzervy je tupý. Podaří se mi udělat do plechovky dva otvory. Hnán silou a chutí plechovku zdeformuji tak, že se mi daří nožem vyškrábat její obsah na talíře. Tuňák je zřejmě silně aromatický, neboť pod stolem je najednou velký zástup nebojácných krabů, kteří očividně žebrají. Házím malý kousek tuňáka na zem a než se stačím zorientovat, je sněden. Sami máme hlad, tak už žádné dělení. Oběd zapíjíme přivezenou vodou. Najednou se na nebi objeví draci. To z jihu laguny až sem přivál vítr kitesurfery. Je to nový sport, kdy máme surfové prkno a nad sebou křídlo, které pohání vzduch. Sportovci jsou zkušení, neboť jim to krásně jezdí, někteří zvládnou i vysoké výskoky. Zřejmě jsou unavení, tak přistávají u našeho přístřešku. Začíná odliv a oni si nasazují masky a jdou do Ripu. Proud je pořád silný. Naskáčou do vody a vidím, že se dostávají na druhou stranu, kde se zřejmě drží korálů. Pak se pouští a proud je rychle žene do laguny. Když vylezou na břeh, dávám se do řeči s jedním z nich. Potvrzuje mi, že je to nádhera, mnoho ryb a živých korálů. Proud tam sice je, ale není tak děsivý. Pokud umím aspoň trochu plavat, měl bych to vyzkoušet. Osměluji se a beru si boty, neboť přístup do Ripu je po ostrých korálech. Monika mě v tom nechce nechat samotného a jde se mnou. Sice už do kanálu nahlédla, ale z naší strany neviděla nic než skalisko a na dně spící žraloky. Obávala se proudu. Společně si dodáváme kuráž a noříme se do proudu. Je to silný teplý proud, ale kanál je úzký, dostáváme se hned na druhou stranu. Koráli jsou živí a barevní. Tolik druhů a barev. Jsem u vytržení. A těch ryb. Jsou tu i obrovské třímetrové ryby, které nás míjí bez povšimnutí. Nevím, kam dřív natočit hlavu. Naštěstí nad korály není silný proud, tak se tu dá v klidu a pohodlně plavat. Najednou se kolem nás mihnul žralok. Zřejmě ho předchozí návštěvníci vyrušili ze spánku a on hledá nové nocležiště. Aby se žralok neutopil, musí si najít místo, kde proudí voda, která mu přes žábry okysličuje tělo. Tak nějak si to pamatuji z naučných filmů, které sleduji na ČT2. Je s podivem, že mě druhé setkání se žralokem nechalo klidným. Je tu doma a já jsem host. A nebyl to zrovna nějaký chcípáček, mohl mít ke dvěma metrům. Zkouším trénovat a plavat proti proudu. S vypětím svých sil se nedostanu z místa, ale aspoň jsem udržel pozici. Je to velmi vyčerpávající, tak toho nechám a prohlížím si pod útesy spící žraloky. Síly mě pomalu opouští a vidím, že se i Pavel osmělil a skočil do proudu. Jsme tu tedy všichni. Snažím se Pavlovi ukázat žraloka. A daří se mi to. Jenže jsou tu i další dívčiny, které mají podvodní foťák a selfie tyč. Nerozpakují se zanořit do hloubky a bleskem si fotit žraloky. Těm se to nelíbí a zacouvávají hlouběji pod skály. Sděluji Monice i Pavlovi, že se musím vrátit. Je na čase se naposledy nechat unést proudem a pokusit se dostat na druhou stranu. Ta je opravdu bez korálů, za to se hemží velkým hejnem napoleonů. Z posledních sil jsem překonal kanál a jsem v mělkých vodách laguny. Pavel a Monika tu jsou též. Tak musím potvrdit, že toto místo mě vzalo za srdce. Nádherné šnorchlování, až mi skoro přijde, že to tu bylo lepší než na Velkém bariérovém útesu. Rozmanitostí podmořského života bych to přirovnal k Maledivám, a to jen proto, že jsem v Rudém moři nikdy nebyl. Čas se pomalu naplňuje a na obzoru se již objevila naše loď. Vše po sobě uklidíme, zabalíme se a jdeme k molu. Na rozloučenou se zase nebe rozpláče, ale my jsme šťastní. Dnešní vyjížďka opravdu stála za to. Z člunu vystupuje jeden člověk, zřejmě robinson, který tu bude tábořit do soboty, než znovu připluje loď. Snad má dostatek repelentu a vody. Naskakujeme do lodě a necháme se zase se zastávkou na Home Islandu dovézt na West Island. Loď nás ukolébá a já s Pavlem se přistihneme, že dřímeme. Vše dobře dopadlo a já jsem rád, že jsem plul s proudem. Bylo to jak na tobogánu, kde všude kolem pouštějí panoramatický fantastický barevný film.Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 380x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Zuza

Nádherné pláže, bez dalších elementů v podobě organizovaných výletů několika autobusů turistů. Krásná voda. Naprosto uklidňující. Podmořský život jsi prásně popsal.

19. 08. 2016, 08:48:30
jan_podany
Jan

Ano. Úplný skvost.

19. 08. 2016, 09:01:47