HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Austrálie a Oceánie 2016  / Jak se nám odhalil Králův kaňon

Jak se nám odhalil Králův kaňon

Austrálie

Vytvořeno: 12.08.2016
Autor: JanPodany


V Alici Springs nás zdržel příjezd legendárního vlaku Ghan. Ten křižuje Austrálii od severu k jihu. Není to tak dávno, co železnice spojila Darwin a Adelaide. A to ještě předělávali trať na normální rozchod. Ghan do města přijíždí dvakrát týdně: v pondělí a ve čtvrtek. V pondělí přijíždí z Adelaide. Po obědě tu zastaví, pasažéři se rozjedou po fakultativních výletech a večer se zase usadí ve svých kupé a pokračují na sever. Ve čtvrtek je to v opačném gardu. Na nádraží je vše připravené, jen vlak nikde. V čas příjezdu se ozve amplión, že vlak má zpoždění. Po 45 minutách se dočkáme. Ze zatáčky se líně sune dlouhý had. Vpředu dvě červené motorové lokomotivy a za nimi víc než čtyřicet vagónů. Předpokládám, že ve vlaku bude málo lidí, neboť jízdenky jsou velmi drahé. Vlak je však k mému překvapení úplně plný. Naštěstí vlakušky jsou milé a dovolují nám vyfotit si interiér. Musíme však rychle, neboť je čas na pořádný úklid vlaku. Kupé jsou většinou pro jednoho a nepůsobí moc komfortně. Některé vagóny mají kupé pro tři. Je na čase se vydat k přírodním skvostům, od kterých nás ještě dělí stovky kilometrů. Nejdříve míříme do Kings Canyonu. Líbí se mi, že všude je dostupná možnost se připojit k internetu, a to zdarma. Zaparkujeme bydlík mezi autobusy a rozhodujeme se, jak postupovat dál. Monika miluje přírodu a chce si kaňon obejít. Je sice vedro, píší, že stezka je středně náročná, ale v dobrých pohorkách, s kloboukem, zásobou vody a opalovacím krémem se to dá zvládat. Monika v sandálech vyráží. Sejdeme se u auta. My s Pavlem volíme velmi nenáročnou cestu dnem kaňonu. Bereme s sebou zásoby potravin, abychom poobědvali. Bohužel nikde není vhodné místo k poobědvání. Cesta má trvat hodinu a my za 15 minut jsme na konci. Naštěstí cesty a ne našich sil. Otáčíme a volíme mastňáckou východoněmeckou variantu. Ve stínu bydlíku rozděláváme naší kempovací sadu a obědváme. Kaňon zespoda je pěkný, ale z okraje by mohl být ještě pěknější. Je rozhodnuto, sandály na nohách, čepice na hlavách, na kůži opalovací krém a s sebou lahev vody a doklady. Vyrážíme ve stopách Monči. Vidíme ji již na hraně rokle. To nejhorší má za sebou. Čeká nás strmý výstup ze dna kráteru k jeho okraji. No nemám kondičku zrovna nejlepší, ale vyškrábu se s funěním a jednou zastávkou nahoru. Pohled dolů do kaňonu mi bere dech i slova. Dech přičítám tomu hroznému výšlapu. Opravdu je kaňon nádherně barevný a odpolední slunce mu dodává velmi zajímavé tóny a příjemnou atmosféru. Třebaže tu proudí davy turistů, připadáte si tu sami. Cesta už vede převážně po rovině, ale pořád je potřeba se koukat pod nohy, neboť jdete po skále. Jsme s Pavlem opravdu nadšení a pořád si říkáme, že ještě pár metrů a pak už se otočíme. Vedro je znatelné a my předpisově upíjíme po douškách zásoby vody. Tu jsme si bez problému načepovali z hydrantu na začátku výšlapu. To se mi také líbí. A k tomu plně vybavené čisté záchody i s papírem. No to je jen odbočka. Raději se vrátím ke krásám rokle. Občas nás značená cesta zavede na samotný okraj, kde je jen upozornění, že okraje jsou nestabilní. Nikde však ploty či ohrádky. Po hodině cesty opět vidíme Moniku. Je na protějším břehu rokle. Vzdálenost je velká, tak si nás ani nevšimne. Dostáváme se na vyhlídku, kam vedou mostky a je to náročnější. Naše kroky v sandálech jsou ale naprosto jisté. Vidíme, že kaňon se zužuje a na dně je i voda. Krásný pohled. Vůbec nevadí, že k vodě nedopadají sluneční paprsky. Pavel zjišťuje, že ještě asi 100 metrů a dojde k místu, kde by mohla být schovaná keška. Tak je rozhodnuto, dojdeme tam a nalezneme poklad. Po pár metrech však vidíme dřevěnou konstrukci schodů dolů, mostu a schodů nahoru, aby návštěvníci se mohli podívat do rokle i z druhé strany. To nás odrazuje. Naše strana je stinná, takže po přechodu na druhou stranu bychom neměli nádherné výhledy. A přijít o ta panoramata prostě nelze. Otáčíme to a stejnou cestou se vracíme. Zpět cesta vždy utíká rychleji. Za chvilku jsme nad strmým přírodním schodištěm. I cesta dolů mi dává zabrat, ale naštěstí mám v sobě celou zásobu vody, tak se jde lépe. Dole se setkáme s Mončou a vyměňujeme si dojmy. Monča nás ubezpečuje, že jsme mohli okruh dokončit, že jsme byli v půlce. Jenže druhá strana už nevedla po okraji a neměla ty malebné výhledy. Dokonce větší část vede loukami. Takže nemáme čeho litovat. Na cestu si zase čepuji plnou lahev dobré vody a opouštíme Králův kaňon, který se nám odhalil v celé své kráse.Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 349x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Frankie

Máš z lokality asi více, my jsme bohužel tenkrát neměli moc času, takže jsme vzali zavděk helikoptéřím přeletem nad kaňonem. Až budete na Uluru a budete chtít jít nahoru, nezapomeň, že výšlap je možný jen ráno v době cca 06-08:00 a nebude-li vítr, pokud se samozřejmě něco nezměnilo. Užívej si, co to jde, v CK už budeme jenom vzpomínat P.S. A pohlednice neber, tady z té oblasti jich mám dosti. Ahoj všem - F.

12. 08. 2016, 17:07:11
jan_podany
Jan

Vrtulník jsme zavrhli, to jsme zase my neměli čas. Uluru bylo zavřené a nahoru nikdo z nás nechtěl, respektujeme přání místních. Pohlednice jsem ti nekupoval.

12. 08. 2016, 22:48:31

Zuza

To je nádhera ty fotky!!! Těším se až uvidím další doma. A ani ještěrka nebyla nikde?

12. 08. 2016, 17:23:29
jan_podany
Jan

Ještěrky byly dvě. Myslím si, že tady by se ti líbilo.

12. 08. 2016, 22:49:39