HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Austrálie a Oceánie 2016  / Jak si s námi hraje počasí na Slunečním pobřeží

Jak si s námi hraje počasí na Slunečním pobřeží

Austrálie

Vytvořeno: 18.07.2016
Autor: JanPodany


Při příletu zpět do Brisbane nás přivítalo deštivé počasí. Půjčovna aut není na letišti, tak nám z informací zjišťují, kde naše půjčovna je. Ve tmě a v dešti přicházíme na místo, které je nám určené a vidíme, že právě sběrný autobus naší půjčovny odjíždí. Monika neohroženě se mu postaví před kola a po vysvětlení, že my jsme ti tři, na které má čekat, můžeme nastoupit. Řidič ví, že má čekat na tři lidi a klidně by odjel. Přijedeme do autopůjčovny a mladíček, který vyřizuje naší rezervaci, se podivuje nad mezinárodním řidičským průkazem. A raději by australský řidičák. Po sáhodlouhém vysvětlování, přijme můj řidičák a hodně patlanou australštinou, které rozumím dost špatně, se mi snaží vnutit pojištění. Já ho ujišťuji, že celou rezervaci mám zaplacenou včetně pojištění. Tak se domluvíme na kauci 1000 AUD, což je citelný zásah do rozpočtu. Za úplné tmy a nepřetržitého deště konečně vyjíždíme. Auto má manuální převodovku, tak si musíme opětovně zvykat na spojku a řadicí páku. Ihned najíždíme na dálnici a frčíme na sever. Ukazatele směru jsou na volantu přehozené se stěrači, tak místo stěračů občas zablikám. Auto si samo říká, kdy mám přeřadit na vyšší rychlostní stupeň. Na dálnici je živo, ale naštěstí to jede. Zařazuji šestku a svištím po dálnici 110 km/h. Dokonce se mi daří v té slotě i předjíždět. V hlavě mám trasu cesty uloženou, ale nejsem si moc jistý. Pavel v roli navigátora se snaží. Oba víme, že musíme hlídat sjezd na silnici číslo 70. Po hodině jízdy se sjezd objeví. Dál si pamatujeme, že ze 70 máme sjet na 6. Naštěstí tu jsou všechny silnice pojmenované. 6 nacházíme, ale jméno mi nic neříká. Pavel však trvá na svém, třebaže vyjadřuji pochybnosti. Je navigátor a já jen řidič, takže poslechnu a jedu. Pavel má u sebe počítač i navigaci. Po čtvrt hodině si posune mapu v počítači a suše oznámí, že jedem špatně a ať to otočím. Atmosféra v autě natolik zhoustne, že ani Monča vzadu nemůže si vyťukávat sms na svém mobilu. Pavel se snaží mě opět špatně navigovat, ale to už se nedám a velmi příkře mu odseknu, že najedu až ten další nájezd. Jméno silnice číslo 6 už je správné a my v poklidu projíždíme plážovými letovisky. Pavel se snaží vylepšit svou reputaci tím, že vytváří teorie, jak jinak bychom se mohli dostat k cíli. Na to nereaguji a jen lakonicky konstatuji, že pojedeme přímou cestou. Pavel ještě zkouší ospravedlnit své navigátorské schopnosti tím, že téměř na každé druhé křižovatce hlásí, že bychom odtud přijeli, kdybychom na předchozí odbočili atp. Déšť chvílemi polevuje, tma je čím dál větší. Je děsné, jak se tu už v půl šesté odpoledne setmí. Inu, vím, že jim tu právě začala zima, ale je to překvapivé, když to zažívám. Konečně jsme v cíli. Pavel nachází na recepci obálku s popisem našeho ubytování. Odemykáme a tu strastiplnou jízdu okamžitě zapomínáme, protože apartmán je nádherný. Máme pračku i sušičku, tak hned zkoušíme vyprat a usušit. Za deště usínáme, abychom za deště vstávali. Poryvy větru a vodorovný déšť mi na náladě nepřidají. Toto je Sluneční pobřeží, v originále Sunshine Coast? Ne, je tu zima a déšť. Neděle ráno a my nemáme nic k jídlu. Odhodláváme se k návštěvě nedělního trhu v Peregian Beach. Pavel bezchybně naviguje, což kvituji. No a na trhu přestává pršet a ukazují se nám první sluneční paprsky. My jsme nabalení do teplého oblečení a procházíme se po pláži, kde je již pár otužilců, kteří zkoušejí místní oceánské vody. Po obědě vyrážíme do Noosy, která je střediskem pobřeží. Odpoledne je již zalité sluncem, třebaže na obzoru jsou bouřkové mraky. Teplota vzrostla na příjemných 22 °C a my pozorujeme ruch na pláži i v oceánu. V Noose je mnoho surfařů a rozdělil jsem si je na dvě kategorie. První jsou pohodáři, mají úsměv na tváři, zdraví kolemjdoucí a v poklidu jdou se svým prknem do vody. Pak jsou tu druzí, většinou mladí, ti nevidí nic jiného než vlnu a pořád běhají do vody, rychle se svezou na vlně a utíkají rychle na další. Je příjemné vidět mezi surfaři sem tam i surfařku. My nemáme prkno a procházka po pláži nám stačila. Proto zamíříme do NP Noosa, který nabízí řadu chodníčků v blahodárném voňavém stínu blahovičníku. Na některém by mohl být i koala. Pátráme po stromech. Monča se rozhodne, že zkusí zajít víc do lesa, neboť cesta podél mořského pobřeží nebude pro koaly nejlepší. Jen se rozdělíme, upozorňuji Pavla na nedaleký strom. V koruně se na sluníčku vyhřívá koala. Naše první koala v přírodě! Třebaže se jedná o divokou koalu, je velmi mírná. Monču po setkání, odvádíme pod strom, aby i ona viděla divokou koalu. Při cestě lesem totiž Monika na žádnou koalu nenarazila. Počasí nám vyloženě ukazuje svou přívětivou tvář a my nastavujeme své tváře zimním slunečním paprskům.Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 391x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Zuza

Vše se v dobré obrátilo, Pája je výborný navigátor, ale jak se říká i mistr tesař se někdy utne... Jistě si své vybral do konce vašeho putování. Monča ať se raději drží s vámi tak vás bude přesila proti případným predátorům. Jinak jako vždy krásně napsané. Moc zdravím.

18. 07. 2016, 09:31:58
jan_podany
Jan

Zuzanko, radši Pavla moc nechval. Ale je fakt, že půjčovnu aut jsme v Brisbane trefili napoprvé. Monča má své zájmy, ale každý jsme velice obezřetný, abyste se o nás tolik nebáli.

20. 07. 2016, 01:16:19