HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Karibik 2014/2015  / Christoffel Park

Christoffel Park

Nizozemské Antily

Vytvořeno: 30.12.2014
Autor: JanPodany


Curaçao je největším ostrovem Nizozemska v Karibiku. Naším dnešním dílčím cílem je prozkoumat severozápadní cíp ostrova, kde se nachází přírodní park Christoffel a západní pobřeží je vyhlášené svými plážemi. Jelikož je neděle, celý ostrov přechází z poklidného koloběhu života do naprosté strnulosti. Velkým problémem je sehnat si ráno snídani. Naštěstí plovoucí trh nabízí ovoce a zeleninu i v neděli dopoledne.

Jak se ukazuje, největším problémem je opustit hlavní město. Systém úzkých jednosměrných uliček mi dává zabrat a Milan v pozici navigátora na tom není o nic lépe. Zkoušením jednotlivých uliček se stále dostáváme na stejné místo. Frustrace dosahuje vrcholu v momentě, kdy vidíme výpadovku z města, ale po naší zkušenosti k ní nevede žádná ulice. Korunu tomu nasazuje milý domorodec, který nám živou gestikulací naznačuje, že jsme v protisměru a přes most, který by nás z bludiště Willemstadu vysvobodil, nemůžeme. Naštěstí je provoz minimální, tak svým počínáním nezpůsobuji žádné větší pozdvižní.

Nakonec se dostáváme vysoko nad město a po mostě, který se klene nad hlavním městem a nese jméno jedné z nizozemských panovnic, opouštíme labyrint spletitých uliček a uháníme vstříc přírodě. Park je od města vzdálen přes 40 kilometrů a jízda po místních komunikacích není nikterak záludná.

Jiný názor má na průběh cesty Marcela. Jízda v autě jí nedělá dobře a já doufám, že ten pocit nevolnosti v ní nevyvolává styl mé jízdy. Když jsem se v autopůjčovně ptal na rychlostní limity, odpověděli mi, že normální je jezdit šedesátkou. Jak zjišťuji, někteří řidiči si troufají i na osmdesátikilometrovou rychlost. Nakonec i já přizpůsobuji jízdu svým schopnostem a stavu vozovky a mimo obce jedu standardních devadesát. Je pravda, že z kopce se dá jet i 110, ale to pro Marcelu není zrovna optimální rychlost.

Park nás přivítal obrovskou betonovou sochou leguána. V kanceláři se dozvídáme, že v parku jsou dvě trasy: horská a přímořská. Obě se dají projet autem a máme se prý na co těšit. Úzká klikatá cesta napříč parkem je v celé své délce vyasfaltovaná. Na rozpáleném asfaltu se vyhřívají různé druhy ještěrek a já pomalou ohleduplnou jízdou se snažím žádnou z nich nepřejet.

Na dvanáctikilometrovém okruhu je několik možností zastavení, kde se nabízí pěkné výhledy či poznání historie ostrova. První zastávka je v bývalé plantážnické usedlosti, která je již téměř pohlcená bujnou vegetací. Ta se hlavně skládá z kaktusů a jiných trnitých rostlin. Veškerá dřina ležela na bedrech otroků. Polední žár se blíží svému vrcholu, naštěstí se dnes nad ostrovem honí mraky, které přinášejí četné krátké dešťové přeháňky.

Flora i fauna je po chvíli již monotónní a jen občas Zuza s Marcelou se zatetelí blahem nad nějakou rozkvetlou rostlinou. Z ptačí říše se nám představuje dravec podivný hadilovu písaři, který neohroženě se nám ukazuje v celé své kráse. Zřejmě i proto mají zdejší ještěři tak hbité nohy.

Cesta vede nahoru a hned zase dolů, kličkujeme velkým počtem serpentin. Jízda připomíná jízdu na lochnesce v lunaparku, což je pro nás určitě zpestření, ale jeden účastník výpravy to nepřijímá s nadšením. Naštěstí jsme již na konci horského okruhu a při výjezdu se nám naskytlo zajímavé přírodní divadlo. Dva krásní velcí leguáni vybarveni do zářivých palet nám ukazují souboj na život a na smrt. Je obdivuhodné, jak dokáží mnohonásobně nafouknout svá těla, vztyčit se na všech čtyřech a rozvinout krční laloky tak, aby zahnali soka.

Druhá část parku je rovinatá a vede při mořském pobřeží oblastí salin. Hned za závorou nám pózuje krásný velký leguán, zřejmě je v ceně. Když vyhodnotí situaci, že za cenu vstupného pózoval již dost, klidí se rychle z cesty. Jelikož už na nás útočí hlad, projíždíme parkem s minimem zastávek. Velká zátoka s burácejícím přílivem za zastavení stojí. Stejně tak zastávka u jeskyně s indiánskými motivy. Ač se snažíme sebevíce, malby nenalézáme. Nakonec zapojuji fantazii, ne nadarmo jsem vystudoval uměleckou školu, a v jedné rezavé skvrně vidím postavu muže, a to vyhodnocuji jako prastaré indiánské umění.

Posledním přibrzdění je u solitérního stromu, který má jedovatou šťávu, kterou domorodci úspěšně využívali při lovu ryb. Jelikož už dávno odzvonilo poledne, vydáváme se na odchyt ryby v podobě lehkého oběda i my.

Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 656x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Pavel
Zuzko, to nemáš pro Marcelu kinedryl? :-o :-D
30. 12. 2014, 09:35:06
Pavlíku, nemám, nemám. Na tuhle pilulku jsem zapomněla. Rdím se rdím.
31. 12. 2014, 01:49:02