HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Karibik 2014/2015  / O dveřích a okně

O dveřích a okně

Velká Británie

Vytvořeno: 10.01.2015
Autor: JanPodany


Věrní čtenáři vědí, že jsem se pokoušel dobýt území Britských Panenských ostrovů již před lety a pronikl jsem tehdy pouze na dva kroky za čáru a pak jsem byl potupně nevpuštěn. Ale české pořekadlo praví: „Vyhodíš-li ho dveřmi, vrátí se oknem.“

Když se mi nepodařilo proniknout na toto malé karibské území přes letiště, které tehdy hlídala ostražitá Penny D., zkusím to tedy tentokrát přes přístav. Snad to bude bez komplikací. Jemné mravenčení v žaludku však po ránu, kdy kráčíme, cítím.

Marcela se nakonec rozhoduje, že území SSA neopustí a pojede si podle svého itineráře. Jenže co s nakoupenou jízdenkou? Holky se dohodly, že ji zkusí přepsat. Milan razí teorii, pokud bude volno, pojedu, pokud volno nebude, nepojedu. Já jsem si už lístek na trajekt zařídil před dvěma měsíci, protože já věděl, že se o tu cestu pokusím.

První problém byl v tom, že nám na přepážce v přístavu nechtějí lístek prodat. Ukážu, že už lístek mám a že tedy pluji. Marcela ukazuj svůj lístek a ptá se na možnou změnu. Slečna kategoricky odmítá a tvrdí, že to není možné. Já mezitím obdržím lístek od vedlejší společnosti na cestu do hlavního města Britských Panenských ostrovů, ale lístek na zpět mám z jiného přístavu a pozdě odpoledne. Ten však mám od této společnosti.

Milana rovnou posílá si koupit lístek k vedlejší společnosti. Zřejmě tu konkurenční prostředí vytváří ducha pomoci než volné soutěže.

Marcela tedy nekompromisně trvá na zrušení jízdenky a vrácení peněz. To je tak silný argument a tak složitá papírová operace, že raději souhlasí s návrhem, že místo Marcely popluje Zuza. Za příplatek deseti dolarů je možné konat zázraky.

Tak to vypadá, že tedy opravdu za půl hodiny poplujeme na Tortolu do Road Townu tři. My se Zuzkou se vracíme ale večer z jiného přístavu než Milan. Ten má lístek na brzké odpoledne z Road Townu. Vysvětluji slečně, že jsme jedna skupina a že to není dobré nás na cizím území takto rozdělit. Ona jen bezmocně vzdychne a poradí nám, ať si u Britů koupíme jízdenku na stejnou plavbu, co má Milan a že po připlutí zpět na Svatý Tomáš nám to večer proplatí.

Mezitím připlul trajekt a my se můžeme nalodit, neboť jsme každý zaplatili deset dolarů odjezdovou daň. Loď vyplouvá ze Svatého Tomáše a proplouvá mezi Panenskými ostrovy. Mírné pohupování nám nevadí a cesta rychle ubíhá. Před přídí se objevuje silueta jachetních stěžňů a panorama hlavního města. Po vylodění zjišťujeme, že nemáme vyplněné potřebné papíry ke vstupu. Frontu k imigračnímu obhospodařuje prostorově výraznější lady tmavé pleti. Že by opět hrozilo nevpuštění? Nedá mi to a říkám si o lejstra.

Paní se podiví, že nám papír nedali na lodi, ale nevysvětluji jí, že Zuza je tu inkognito a že já pluji s jinou společností. Papíry nám opatří a my můžeme začít vyplňovat odpovědi na všetečné otázky. Ještě nejsme u konce a už jsme na řadě. Dotyčná nám nadiktuje, co máme dovyplnit, opraví nám nějaké údaje a už jsme před imigračním. Naštěstí na mne vychází muž tmavé pleti, který se mnou provede povinný pohovor a kýžené razítko Britských Panenských ostrovů mi pomalu zasychá v pase.

Stejně jsou na tom sourozenci Kovaříkovi. Dáma na celnici se ptá, jak se mám, ale já po stresovém úleku nejsem schopen kloudně odpovědět. Po chvilce se chytám a plynule odpovídám. Hlavní důvod neuvádím ztrátu ukřivdění, ale filatelii. I celnicí jsem prošel a můžu se svobodně nadechnout britského vzduchu.

Všichni tři jsme prošli, ale ještě nám zpestří vstup dáma, která nám pomohla se vstupem. Neboť i ona je zvídavá, proč jsme vlastně tady. Pojímám podezření, že je to mladší sestra Penny D.

Zamíříme k okénkům trajektových společností, abychom si zakoupili lístek zpět. Milan ale správně upozorňuje, že možná ona dotyčná Američanka už večer bude mít zavřeno. Zkouším si vymoci lístek u mé předplacené společnosti. Opět dostanu informaci, že lístek na dnešek nemají. Ukazuji, že jízdenku mám zaplacenou. To dámy za přepážkou překvapí. Zřejmě jsem jediný, kdo si lístek kupuje přes internet dopředu. Minuty ubíhají, dámy někam telefonují a vše řeší s příslovečným karibským spěchem.

Mladší sestra Penny D. nás zaměří a přijde zjišťovat, proč tady otálíme a nehledáme filatelistickou přepážku pošty. Je velmi překvapená, že nemáme zpáteční lístek. Není mi vůbec dobře! Copak nemůžu navštívit tyto britské ostrovy bez problému?

Nakonec to tedy vyřeší po domluvě s vedlejší kanceláří, že mi vystaví lístek zdarma, který si opět zdarma vyměním u konkurence. Konkurenční přepážka o mně ví (Je tu vůbec někdo, kdo nepostřehl, že jsem připlul?), ale lístek mi vystaví až před odplutím.

Výborně, systém výměny pasažérů jsem pochopil, teď je ještě zapotřebí protáhnout stejnou procedurou Zuzu, která je tu ale na Marcelin lístek. Trochu ve mně zatrne, jak vysvětlit ten rozdíl. Naštěstí nechtějí dámy se dále v tomto parnu zatěžovat a automaticky vyplní trajektěnku i pro Zuzu.

Tak snad konečně se svobodně můžeme nadechnout. Abychom nevzbuzovali další rozruch, zamíříme na poštu. Naše mapy nejsou zcela přesné a místo na poště se ocitáme na policejní stanici. To už je i na mne hodně a vzdávám se.

Ne tedy přímo orgánům Britských Panenských ostrovů ale osudu. Žádám o pomoc první ženu, kterou vidím. Dovídáme se, že nalézt poštu není jen tak. Resp. bílí to nepochopí. Snažíme se držet směr v přehledném a urbanisticky chaotickém městě. Až třetí domorodec pochopí, že jsme úplní ztracenci a na poštu nás odvede. Čas líně avšak neúprosně plyne. Máme známky, nemáme pohledy.

Další úmorné kolečko Road Townem. Nakonec po radě místní turistické kanceláře nacházíme jeden zastrčený obchod s pár pohledy. Ten nejkrásnější mají pouze jeden a Milan má smůlu, byl jsem rychlejší. Jelikož je čas oběda, neměli jsme ani snídani, usedáme do restaurace, objednáváme si jídlo a začínáme psát pohledy.

Po dobrém obědě nám zbývá už jen pár chvil na to, abychom si prohlédli sídlo vlády, přístav jachet a originální karibskou architekturu. To už však trajekt v přístavu houká a je čas se nalodit. Lístky nám platí, sestra Penny D. si nás hlídá a nevěří, že odplujeme. Po zaplacení dvaceti dolarů daně můžeme opustit toto britské území. Už jen cesta bezpečnostním rámem a bude to za námi.

Zavazadla se neskenují, jen se protáhnou mimo rám. Jak se blížím k rámu, krev mi tuhne v žilách. U rámu slouží Penny D. Tak to, čím mě všichni strašili, je skutečností. Po mé stížnosti na Penny D. ji přeložili z letiště do přístavu. Přemýšlím, čím nám může ublížit. Procházím rámem a doufám, že nepípnu. Naštěstí je to tak a já se můžu Penny ztratit z očí v davu turistů.

Pokradmu ji po očku sleduji a docházím k názoru, že každá tlustá černá žena pracující pro imigrační nemusí být Penny.

Plavba zpět na Svatého Tomáše je ještě klidnější než ráno, třebaže nás zastihuje po vyplutí z Road Townu prudký tropický liják. Kotvíme v přístavišti a čekáme na americké odbavení. Jde to velmi pomalu. Po hodině se dostáváme na řadu. Velmi komisní úředníci se cíleně ptají. Jsou zmatení, neboť nemůžou pochopit, jak se vracíme zpět, když jsme tu ještě nebyli.

To jsme zase zmatení my. Pak ale najdou vstupní razítka z Aruby a podivují se, proč si jejich kolegové nedoplní razítkovací barvu, aby razítko bylo čitelné. Naskenují nám všechny prsty, oči a vyhodnotí, že to jsme my. A to je definitivní tečka za návštěvou Britských Panenských ostrovů.

Americké Panny a američtí Panicové (myšleno obyvatele Panenských ostrovů) jsou mnohem otevřenější a přátelštější k cizincům než jejich britští protějšci z vedlejších ostrovů.

Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 1073x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Pavel
No sláva, Honzo ... konečně na území BPO jinak než s hlavní samopalu u krku :-D Já to české pořekadlo znám trošku jinak ;-)
10. 01. 2015, 14:07:57
jan_podany
Jan
Jojo, Pavle. Bylo to fous, ale je to tam. Máš pravdu, už jsem to opravil! ;)
10. 01. 2015, 20:15:06
gratuluju!!! tak jsi to přece jen zvládnul
10. 01. 2015, 19:33:48
jan_podany
Jan
Díky, Zdeni.
10. 01. 2015, 20:16:02
Ahoj Zuzko a všichni!Konečně se ozývám nějak jsem neměla čas,ale ted jsem vše přečetla a tak piši.Tady je pěkný vítr a docela se oteplili,ale než to dopíši tak se zase ochlazuje.Doufám,že se aspoň Marcela za mne vykoupala.užívej te si zbytek dovolené!!Mejte moc krásně!!!pa pa
10. 01. 2015, 19:53:10
Děkujeme za příspěvek Janinko, my se máme náramně, slunko pálí, voda je dle sdělení Marcelky teplá a plná života, koupe se seč to jde i za celý náš cestovatelský team. Velmi se nám to krátí - bohužel. Moc zdravím i ostatní holčičky.
10. 01. 2015, 22:15:56

Tonca
Moc gratuluju. Chvilema mi pri cteni zatrnulo. Ale zmakls to, jupiii:-).
10. 01. 2015, 22:00:41
jan_podany
Jan
Toni, dík.
11. 01. 2015, 00:52:25