HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Kazachstán a Kyrgyzstán 2013  / Burana

Burana

Kyrgyzstan

Vytvořeno: 19.07.2013
Autor: JanPodany


Kyrgyzstán neoplývá právě řadou historických památek. Přece jenom turisté, když už se sem vypraví, si vybírají tuto zemi pro její přírodní krásy, hlavně hory a jezera. Architektonických skvostů je tu poskrovnu a drtivou většinou je tu zastoupený sovětský socialistický realismus s asijskými prvky. Vedle tradičních ruských dřevěnic nesměle vyrůstají stavby podnikatelského baroka a novotou se skví i mešity.

Burana je vesnice nedaleko severokyrgyzského města Tokmok. A u této vesnice se nachází středověké karachanidské hradiště Balasagun. Z celého hradiště zbylo torzo minaretu, které je vděčným námětem pro jinak fádní kyrgyzské pohledy.

Je rozhodnuto, vydáváme se na výlet. Na západním biškeckém autobusovém nádraží se dovídáme, že musíme jet maršrutkou (malý sběrný autobus) do města Tokmok a odtamtud 12 kilometrů pěšky, nebo si pronajmout taxi.

Maršrutka příchodem nás čtyř se úplně zaplnila a vyrážíme na východ. Kličkujeme ulicemi Biškeku, kde stavíme na každém rohu a do již plného vozidla stále přistupují pasažéři. Konečně míjíme i východní biškecké autobusové nádraží a vyrážíme v hustém provozu do Tokmoku. Jsem rád, že sedíme vzadu, neboť styl jízdy maršrutských řidičů není zrovna v souladu s evropskými pravidly silničního provozu. Zřejmě není v souladu ani s kyrgyzskými.

Zákaz předjíždění je jen značka s doporučujícím účinkem a silnice jsou široké, že na normální dvouproudovce se bezproblémově vyhnou až čtyři auta, o čemž máme dostatek možností se přesvědčit. Stav silnic v okolí hlavního města je celkem ucházející, tak se ve stísněném prostoru ani nemlátíme. Po hodince a půl jízdy řidič zastavuje a hlásí pro nás v ruštině: „Tokmok, přestup na taxi směr Burana!“

Hned se nás ujme chlápek, který i s botami váží tak odhadem 50 kg. A nabízí svoje taxi. Vypadá celkem solidně a jeho Audi též. Dokonce nemá prasklé čelní sklo! Ptáme se ho na cenu za odvoz a praví 200 somů. Když se ho ptáme na zpáteční cestu, přikývne a praví dvě stě somů. Pod řídké fousky si brblá: „200 + 200, to máme 400.“ Je to tak na hranici, co nám říkal řidič autobusu. Ale teď už vím, že musíme smlouvat, však jsme v Asii.

Cestou do vzdálené Burany mírně zabloudil, ale místní zemědělci ho navedli správným směrem. Konečně jsme na místě a my si můžeme narovnat naše skrčená těla. Pavel s Tondou zmizí ihned v nedalekém křovisku, protože se tam nachází jedna z nečetných kyrgyzských kešek. Já s Milanem a naším řidičem podnikáme výstup na kdysi 45 metrový minaret. Po četných zemětřeseních, která sužují tento kout Země, však z výstavního minaretu zbylo pouhých 25 metrů. Díky sovětské konzervátorské pomoci v 70. letech minulého století se podařilo věž zachránit a přebudovat na rozhlednu.

Stoupáme temným úzkým schodištěm s malými vysokými stupni. Úspěšně jsme zdolali záludné schodiště a kocháme se pohledem na archeologický park, ve který je bývalé hradiště přeměněno. Pod námi vidíme Tondu, který míří za námi. Pavel stále hledá kešku. Jakmile se otočí vítr, tak Pavel natáčením těla hledá správný bezpečný směr a je naprosto evidentní, že kešku už nehledá.

Sestupujeme opatrně z věže a zrovna nás přepadá přeprška. Ukryti v jurtě zjišťujeme, že se do parku platí vstupné. Paní na mou ruštinu vytahuje vstupenky za 10 somů, ale taxikář, liška jedna podšitá, na nás práskne, že nejsme místní, že jsme turisti. V tu chvíli paní vytahuje bločky se vstupenkami za 40 somů. Po mírných dohadech platíme turistickou cenu, ale tvrdošíjně žádáme vydání vstupenek. Ještě se mrkneme z jurty do vedlejšího domku, kde je muzeum s věcmi najitých při vykopávkových pracích. Ve starověkých džbánech nacházím zanechané peníze od turistů a pojímám nápad, že bychom si mohli turistické vstupné vynahradit. Shoduji se s kluky, že by to bylo nečestné a nesportovní. Déšť konečně ustal a my pomýšlíme na návrat do Tokmoku.

Cestou zpět se řidiče ptáme, zda by nás odvezl někam na dobrý oběd. Nechal si řádně vysvětlit, co si představujeme pod pojmem dobrý oběd.  Jediné, čemu rozuměl, bylo šašlik a beš barmak, kyrgyzské to speciality. Zavezl nás ke stanovému městečku podél hlavní silnice na Biškek a našel stan, kde bylo otevřeno. Jelikož jsme ujeli o 200 metrů více, než jsme si domluvili, stanovil jednomyslně cenu na 500 somů. Bohužel jsme neměli drobné, tak jsme vrácení somů na pěti stovkovou bankovku nedosáhli.

Oběd v přírodě nebyl špatný, alespoň jsem nemusel použít připravený záchod. No záchodem to nazývala paní stanů, já to viděl jako díru v zemi ohraničenou ze tří stran prkny. Podle záchodu bych si v této restauraci nic nedal. Ještě že mám z letadla vlhčené ubrousky, protože vodovod do lesa ještě nezavedli. Šašliky nakonec nebyly tak špatné.

Zpět do Biškeku jsme se vypravili maršrutkou. Ta však končila na východním nádraží, tak jsme si ještě prošli celý Biškek, abychom večer zaslouženě padli do postelí.

Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 1735x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse


Tak jsem se polekala, co to hoši vyvádíte. Po přečtení titulku jsem se domnívala, že jste padli opilí. No - to jsou věci. Držím palce, ať dojedete alespoň zpět v pořádku, do Kazachstánu. Tam je to snad civilizovanější.Moc zdravím.
19. 07. 2013, 09:35:34
jan_podany
Jan
Naštěstí vše dobře dopadlo, s úsměvy na obou stranách. Milicionáři vykázali činnost a já měl o čem psát. Koukám, že se to nějak pomotalo a zadržení máme u Burany. To nevadí. Určitě dojedeme zpět v pořádku i do Prahy!
19. 07. 2013, 13:43:22
Nazdar Pánové! Vidím, že se Vám, jako vždy, skvěle daří! Přeju zdar vaší cestě, ať už vás vpichy nikde nezdržují a přijeďte ve zdraví, ať můžeme někdy zase jít darovat krev společně! :-)
19. 07. 2013, 12:59:46
jan_podany
Jan
Martine, zatím se daří a je to zase jiný pohled na svět, než jsme měli loni na Manu. Už se těším, až se ke konci září sejdeme všichni v Krči na odběru.
19. 07. 2013, 13:46:03
Já si říkala - s téměř železnou pravidelností přidáváte denně postřehy z cest a včera nic... No jak se říká, i negativní zážitek je zážitek. Jsem zvědavá až budete svoje zkušenosti tlumočit osobně. Jste ale dobrý, že jste to ustáli. Stát se to mě...museli by mě v pivním baru nejdřív umožnit návštěvu jakéhosi zařízení... Míla vysvětlí. Zdravím.
19. 07. 2013, 13:12:22
jan_podany
Jan
Zuzi, taky musíme něco zažít, a pak mít hlavně čas to sepsat. To víš, i já musím spát. Na další rodinnou historku se těším, jsem zvědav, zda se shodne s tím, nad čím dumám?!
19. 07. 2013, 13:48:31
Zdravím Vás všechny do Biškerku. Pozor na jídlo. Jste hrdinové neboť - i když bych pila jen destilovanou vodu a jedla tvrdé dietní suchary - jenom při pohledu na jejich stanovou restauraci bych byla nucena používat "pamprsky". Fotografie jsou pěkné - Milan chodil kanálama ? Asi utíkal před nevěstou. Tak znovu - držím palce. Cestě zdar.
19. 07. 2013, 14:00:17
jan_podany
Jan
Jídlo je tu dobré a naše střeva mi dávají za pravdu! Vodu pijeme zatím balenou, ale v přírodě zřejmě dojde i na tablety. To není kanál, ale výlez na věž Burana. Ale je fakt, že včera zrovna Milan zahučel do kanálu na neosvětlené ulici. Naštstí pouze jednou nohou a obešlo se to bez krve!
19. 07. 2013, 14:07:17

Tonča
Pájo, Pájo kešku jsi zavrhl pro jiné volání:-)?
20. 07. 2013, 11:43:24

Pavel
Tončo, nezavrhl :-). Ale po jejím odlovení se priority změnily ...
20. 07. 2013, 17:14:12

Tonca
Tak to jo:)
20. 07. 2013, 18:04:36