HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Kazachstán a Kyrgyzstán 2013  / PKOG

PKOG

Kazachstán

Vytvořeno: 27.07.2013
Autor: JanPodany


Na začátek tohoto příspěvku jen malé vysvětlení. Pokud zjistíte jiný formát psaní, je to tím, že využívám i Tondův notebook a ten má pochopitelně jiné nastavení. Teď už k tomu zajímavému názvu.

Poslední den v Almaty jsme se rozhodli pro odpočinkový den. Pavel s Milanem si dají volný režim na pokoji, Tonda si potřebuje nafotit prostředky městské hromadné dopravy a já jsem v kyrgyzských horách dostal parádní tip na fantastický aquapark. Jelikož jsem nikdy v takovém nápravném zařízení nebyl, pojala mě zvědavost a touha nepoznané poznat.

Jak se ukázalo, spojit můj plán s Pavlovým či Milanovým nešlo, tak jsem se připojil k Tondovi, neboť naše spojení zájmů zaručovalo naplnění obojího.

Vyrazili jsme po naší třídě Tole-By směrem na východ. Cestou jsem si koupil ke svačině velké a šťavnaté ostružiny, na které mám uloženou vzpomínku na svém žlutém tričku. Tonda cestou mačkal spoušť svého fotoaparátu a pomalu jsme se blížili k tajemnému názvu АЭРОВОКЗАЛ.

Označení letiště to být nemohlo, neboť přesně víme, kde letiště v Almaty leží. A název vzdušné nádraží nám nic neevokoval. Ještě než jsme tam dorazili, prošli jsme kolem tramvajové vozovny. Děžurnyj nám nedovolil udělat si fotky ve vozovně a odkázal nás fotit tramvaje na ulici. Jenže ve vozovně mají odhadem sedmkrát více vozů než v ulicích! A ve vratech stála včerejší vykolejená tramvaj se stejnou řidičkou a stejným údržbářem, který si opět pohrával se sběračem.

Tak to vzdušné nádraží, abych se vrátil, jsme našli, ale přesný význam nám zůstal ukryt. Je to opravdu nádražní budova, která velikostí haly připomíná nové letiště v Ruzyni v 70. letech 20. století. V hale jsou různé budky, ve kterých sídlí prodejci letenek jednotlivých kanceláří a leteckých společností. Usoudili jsme, že je to obdoba pražské Vltavy v Revoluční ulici, kde se lidé dříve shromažďovali a autobusy ČSA pak byli odváženi za Prahu na letiště.

Přitom jsme vydedukovali, jak se zítra dostat levně na letiště. Od hotelu trolejbusem 1 nebo 12 ke stanici metra a odtamtud autobusem 79 k letišti. Takto vyjde cesta jednotlivce na pouhých 160 tenge.

Gogolovou ulicí se však již blížíme k tajemné zkratce z názvu tohoto příspěvku. Malá nápověda je tato: Autobusové a trolejbusové linky mají tuto zkratku v názvu konečné. V originále je to ЦПКиО.

Stále nic? Tak já to už odtajním. Pokud si někdo z vás vzpomíná na pražskou známou zkratku PKOJF, tak to je obdoba této almatské. PKOG značí Park kultury a oddechu Gogola. Vstup do areálu činí 70 tenge a osvobozeni od placení jsou děti do 6 let a důchodci.

Poctivě zakupujeme vstupné, ale do parku kovanou bránou nemůžeme, neboť zasloužilá děžurná právě dokazuje léta praxe. Před námi je totiž pětičlenná skupinka. Mladá rodina s babičkou. Děžurná se ale diví, jak to že mají pouze tři vstupenky a chce po babičce důchodcovskou průkazku. Ačkoliv babička vypadá na zasloužilou důchodkyni, nárok na průkazku vzhledem k jejímu věku nemá. Zkouší to uhrát na starší vnučku, že jí ještě není šest let.

„Milá zlatá, to ani nezkoušej! Děvenka potřebuje lístek.“

„Ale opravdu, té je pouze pět!“

„Ženská jedna nešťastná, já ti říkám, že děvenka lístek potřebuje! A basta!“

To už maminka dotyčné to nevydrží, přece jenom jde o mezinárodní ostudu, když to sledujeme my, a jde koupit chybějící lístek. Mezi tím proklouzneme bezproblémově do areálu ticha, kultury a oddechu.

V zeleni parku se ukrývají restaurace a různé pouťové atrakce. Tondu se mi nedaří zlákat na vaz lámající či hlavou dolů točící se stroje. Pohodlně poobědváme a během oběda Tondu přesvědčím, že ruské kolo je nenáročnou příjemnou a hlavně povznášející zábavou. Jelikož je to Tondova premiéra, kupuji lístky já. Ruské kolo se pomalu otáčí a my stoupáme po oběžné dráze vzhůru. Tondovi tato atrakce nedělá problémy a já jsem rád, že v horní úvrati nechce vystupovat. Zvládáme za plného provozu i přesun a fotografování. Z kola spatřujeme vyhlášený  aquapark. Bazén na plavání je pouze krytý, ale vodních hrátek nabízí opravdu mnoho. Když se však zahledíme dál, vidíme jezero a na něm šlapadla. V životě jsem na šlapadle nebyl, třebaže jsem ostřílený starý vodák.

Je rozhodnuto, po ruském kole následuje šlapadlo. Jelikož se jedná o mou premiéru, lístky platí Tonda, třebaže je musím koupit sám. Jezero je zblízka mrňavé, tak volíme půl hodinový pronájem. Děžurná je milá a za mou frázovitou ruštinu nám přidává bonus celých pěti minut. Hurá!

Dostáváme šlapadlo číslo 6 a já doufám, že nás po našich manévrech nebudou považovat za devítku! Zouvám si boty, aby se mi lépe šlapalo, a usedám do nepohodlně ergonomicky tvarovaného laminátového sedadla. Tonda usedá vedle mě a ubezpečuje mě, jak se mi to bude líbit a jak to je pro mé tělo prospěšné. No teda, spojení příjemného s užitečným, to bude paráda, škoda, že jsme si nezaplatili hodinu!

Nedočkavě zabírám a ejhle. Není to zrovna lehký převod. Voda klade odpor a rychlost neodpovídá vynaloženému úsilí. Tonda je zvyklý z kola a není ničím překvapený. Nastoupili jsme v 16.30 a v 16.32 začínám cítit stehna. V 16.35 již stehna necítím, neboť jsou celá olověná. Pravdou je, že díky Tondovi se pohybujeme poměrně rychle a obeplouváme první ostrov. V 16.40 dávám na modlení, aby už bylo 17.05. Slunce nemilosrdně pálí a ze mne se řine znoj jak voda z horského ledovce. V 16.45 upadám do bezvědomí, jen nohy dál monotónně vykonávají zautomatizované pohyby. V 16.48 mě Tonda křísí, neboť je čas na focení. Přešlapali jsme nekonečné moře a dostali se k druhému břehu, kde je vytvořený vodopád s muflonem. V 16.49 (po focení nebo při něm?) opět upadám do stavu bezvědomí a jen matně registruji, že obeplouváme i druhý ostrov. 16.50, to nám ještě zbývá čtvrt hodiny! Tonda má šílený nápad, že bychom si ostrovy mohli dát ještě jednou, ale ve svižnějším tempu. Co se dělo mezi 16.51 a 16.58 vůbec netuším, neboť jsem měl akutní dehydrataci, naprostý úžeh kombinovaný s nesnesitelným úpalem, naprosté vyčerpání organismu a asi tři infarkty s klinickou smrtí. V 17.00 nabíráme směr k molu. Přitom zkusíme přeplout plavající lahev, což má za následek, že se nám zaplete do kola a musíme vynaložit více energie, aby se z kolesa dostala. V 17.05 se mi vrací chuť do života a já s povznášejícím pocitem vystupuji na pevnou zem. Slušně poděkujeme, já zamířím k pokladně, aby mi vrátili vstupné, ale dostávám jen zpět zálohu za šlapadlo, neboť jsme ho nezcizili. Zajímalo by mě, který blázen by kradl tak divnou věc?!

Sluníčko se začíná chýlit k západu a je čas pomýšlet na návrat za kluky. Ještě posedíme na lavičce, já si louskám slunečnicová semínka, Tonda líže zmrzlinu a kde se vzala, tu se vzala nad našima hlavama veverka zrzečka. Zhodnotí, že žalud v jejich předních tlapkách je o hodně zajímavější než naše odpolední svačina a zmizí v korunách stromů. A my s Tondou jsme si v PKOG užili hodně kultury a ještě více toho oddechu. Je to taková pěkná tečka za pobytem v Almaty.

Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 1206x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Tonča
Honzíku, tolik jsem se dlouho nezasmála. Vím, že by se člověk neměl smát cizímu neštěstí či utrpení. Ale nedá mi to:-).
27. 07. 2013, 08:48:41
jan_podany
Jan
Tončo, jsem moc rád, že ses pobavila. To je jeden z hlavních důvodů, proč to píšu. Díky moc.
27. 07. 2013, 18:45:40
Chlapci úderníci...
28. 07. 2013, 12:20:16
jan_podany
Jan
Zuzi, proto jsme sem přece jeli. Kde jinde bychom mohli udeřit?
28. 07. 2013, 20:27:55
Pravda pravda. To víte chlapci stroje pravděpodobně ruské výroby jsou bytelné, byť trochu těžší a možná ne zcela bezpečné. V případě úrazu jste zvolili dobrý termín, to už by vás kluci dotáhli domů.
28. 07. 2013, 22:15:53
jan_podany
Jan
Zuzi, šlapadlo bylo těžké, ale naprosto bezpečné. Převrácení nepřipadalo v úvahu. Ty jsi na ty katastrofické scénáře jak dělaná!
29. 07. 2013, 06:30:25