HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Kazachstán a Kyrgyzstán 2013  / V kyrgyzských horách

V kyrgyzských horách

Kyrgyzstan

Vytvořeno: 21.07.2013
Autor: JanPodany


Navštívit Kyrgyzstán a nepodívat se do hor je nemyslitelné. Počkat, to už jsem psal o jezeru Ysyk Kol. Abychom nedopadli obdobně, svěřili jsme se do péče místní cestovky. V osm ráno je naplánovaný odjezd od kanceláře. Doplácíme ještě vstup do přírodního parku Ala Arča, který není zahrnutý v celkové ceně, a můžeme vyrazit, však už je čtvrt na devět.

Michal, tak se jmenuje náš horský vůdce, začne barvitě líčit, co vše dnes společně zažijeme. Výklad podává v ruštině. Tonda ho trefně překřtil na Zdendu, neboť je podobný Zdeňku Velíškovi z České televize. Máme se věru nač těšit!

Mercedes Sprinter je plně obsazený a k našemu neštěstí si zadní čtyřsedadlo zabrali rychlejší místní Rusové. Vyjíždíme z Biškeku na jih a před námi se zvedá hradba kyrgyzských hor s bílými čepicemi. Všichni se tetelíme nadšením.

V tu chvíli se vnitřek vozu zahalí do neproniknutelného čmoudu a zezadu se ozývá pokyn k zastavení a hašení požáru. Ve voze propuká panika a všichni se tlačí ke dveřím. Do toho proniká dětský pláč. V mžiku beru batoh a snažím se dostat ven. Milan a Pavel venku již jsou. Hledám Tondu, nikde ho nevidím. Začínají se mi klepat kolena a přemýšlím, za jak dlouho se ozve výbuch a vozidlo vzplane. Tonda vychází ze zakouřeného vozu a sebejistě hlásí: „To praskl jen chladič, žádný požár nehrozí!“ V tu chvíli mu podklouznou nohy při sestupování po chladicím médiu, ale ustál to.

Naštěstí se nikomu nic nestalo a nenadálou přestávku využíváme k přesnídávce a k prvnímu focení zasněžených hor. Sama boží prozřetelnost nám nedovolila si zabrat zadní místa k sezení.

Přijíždí náhradní vůz, jenže má jiné uspořádání vnitřního prostoru, tak se stane, že se mezi nás připlete postarší ruská dáma. Té je nepříjemný můj hlasitý hovor s Milanem a snaží se mě umravnit. Kupodivu ruská osádka našeho putování začne trousit posměšky směrem k ní. Přesto zmlknu a v její přítomnosti se verbálně neprojevuji. Překřtil jsem si ji v duchu na tavárišč děžurnuju Madam Pšt.

Jak to tak bývá, vždy se mezi účastníky zájezdu najdou vytříbené archetypy. Jak se ukazuje Madam Pšt je vybavena na horskou túru podle posledního outdoorového katalogu a celý den se drží u Zdendy a živě mu sděluje své životní zážitky. Když se při oblékání značkové pláštěnky zdrží, je celá nešťastná, že se na úzké cestě nemůže se svými trekkingovými holemi proklestit cestu ke svému vůdci. Vehementně se snaží za každou cenu k němu procpat. Jak pozoruji Zdendu, je za chvilky bez ní šťastný.  Madam Pšt to korunuje při zpáteční cestě tím, že již nepokrytě podává řitně-alpinistický výkon.

Naštěstí krása přírodního parku Ala Arča mi dává brzy na ni zapomenout a už se věnuji plně svým zájmům. Cesta je turisticky značená, zřejmě i zde působí KČT, a po asfaltu se jde výborně. Pavel hlásí nadmořskou výšku necelých 2200 m n.m. Po chvilce dorazíme k prvním jurtám, kde Zdenda zavelí ústup z asfaltu a nás čeká brod přes ledovou ledovcovou říčku.

Voda je maximálně do půl lýtek a mrazivá voda mi parádně rozpumpuje krev v nohách. Velmi příjemné povzbuzení do další túry. Zjišťuji, že oblázky v říčce mi příjemně obrousí našlapané paty. Další přechody už podnikáme po vratkých dřevěných lávkách s ocelovou konstrukcí. Jelikož v horách sluníčko připaluje, povinně jsme se všichni namazali opalovacími krémy. (Toto je informace pro Zuzku).

Cesta ubíhá pozvolně a my mírně stoupáme výše. Cesta horským údolím je malebná a po třech hodinách se blížíme ke skupince jedlí, kde je naplánovaný oběd. Usedáme na kameny a z donesených zásob si uspořádáváme báječný horský piknik. To už jsme v nadmořské výšce 2612 m n.m.

Jelikož je zde dvouhodinová pauza, domlouvám se s Pavlem, že se pokusíme podél bočního přítoku vystoupat do nadmořské výšky 2700 m n.m. Tonda s Milanem zůstávají v základním táboře. Cesta je namáhavá, ale po půl hodině můžeme společně zahlásit, že cíle mise jsou naplněné!

Když se vrátíme do základního tábora, zjišťujeme, že všichni se vydali na zpáteční cestu.  Jelikož jsme vypili naše zásoby vody, až na Pavla, který se táhnul s dvěma lahvemi vody, nabrali jsme si vodu z horské bystřiny, která stéká z ledovce vysoko nad námi. (Další větu ať Zuza nečte a přeskočí rovnou na nový odstavec!) Jelikož horská voda je pitná, rozhodli jsme se nekazit si tuto křišťálovou vodu chemickými tabletami.

Cesta zpět ve čtyřech ubíhá ještě příjemněji a pořizujeme si vlastní skupinové foto, třebaže máme od Zdendy slíbeno, že nám všem pošle organizovanou proti sluníčku focenou společnou fotku. Naneštěstí jsme si zapomněli vzít na něj elektronickou adresu, takže budeme bez fotečky.

Když se dostaneme na místo brodu, kluci se rozhodnou hledat alternativní trasu bez namočení nohou. Já pokorně sundávám boty a opět podstupuji chladivou terapii ledovcovou vodou. Za ty čtyři hodiny nějak voda stoupla a já se chladím až do půli stehen. Naštěstí voda výše nestoupá.

U jurty čekám na spolucestující a trávím čas pokecem s Ruskami z Novosibirsku. Kluci se po půl hodině objevují a hrdinně hlásí, že je voda nedonutila se zout, protože sami se chtěli přebrodit. Já se však domnívám, že nebylo zbytí.

Do Biškeku přijíždíme právě včas, protože se žene prašná bouře, ale to my už jsme v bezpečí hotelu. Shrnuto a podtrženo, tento výlet se velmi vydařil a kyrgyzské hory jsou opravdovým přírodním bohatstvím této středoasijské země. A Tondovi patří velký dík, že našel kontakt na místní cestovku. Ušli jsme 15 kilometrů a zdolali převýšení půl kilometru.

Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 2004x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse


Chlapci chlapci!! Neriskovat! Poučení pro příště - více vody, více! Prozřetelný v tomto případě byl pouze Pavel - je vidět jeho cestovatelské zkušenosti. Dejte si říct, poslouchejte ho! Tonda to vymyslil moc dobře, jinak by to pro vás bylo asi náročnější. Jinak - ohledně mazání - lépe učiniti preventivní opatření, než řešiti následky a mít pokažený celý zbytek výpravy. Vzhledem k tomu, že vím jak některý z účastníku zájezdu vyhledává každý okamžik k namazání, výběr byl podmíněn následnou minimální lepivostí a snášenlivostí i pro super citlivé pokožky. Snad se zdařilo a nespálili jste se. Taky se v obličeji po opalovaní zvýrazní vrásky... no a to by rozhodně žádný z vás nechtěl... obzvláště po předchozích zkušenostech s odhadem vašeho věku místními domorodci... Hory a příroda tedy fakt krásná, žádný zvíře nepřišlo? Zdravím
21. 07. 2013, 10:05:21
jan_podany
Jan
Zuzi, že tys četla zakázané závorky? ;) Jinak si buď jistá, že se mažeme, ale nepřeháníme to. A riskování? To je nám naprosto cizí. Ohledně zvířat: na silnici krávy a koně, v parku luční koník, mravenci, straky, pulci a nad hlavou nám zakroužil i orel.
21. 07. 2013, 12:00:26
Nemohla jsem si pomoci...bylo to silnější než já... Myslela jsem zvíře v horách byla tam trefná soška nějakého kamzíka, či ňuflona??
21. 07. 2013, 16:46:50
jan_podany
Jan
Zuzi, ze savců jsme nic nezahlédli. Pouze tu sochu u vstupu.
22. 07. 2013, 09:50:14

Tonča
A Madam Pšt jste si vyfotili:-)? Je vidět, že Pája je prosíravý:-). A jí jen hranolky nebo riskne i místní jídla?
21. 07. 2013, 12:04:51

Pavel
Tončo, nejen hranolkama živ je tu člověk. Samozřejmě se musí zkoušet i různá místní jídla (samozřejmě bez rajčat apod.) :-D
21. 07. 2013, 12:50:13

Tonča
Tak to je super. Hlavně, že se najíš a nestrádáš:-).
21. 07. 2013, 12:59:47
jan_podany
Jan
Tončo, teď právě vrátil celý oběd, protože si dal to co já, ač věděl, že tam jsou rajčata a pálivé papriky. Ale dle jeho vyjádření, jak může vědět, že to tam fakt bude, když to píšou v jídeláku? Kdo by dal rajčata dohromady s houbami? No ale jinak baští hezky.
22. 07. 2013, 09:52:33

Tonča
Tak to je náš Pája. Už jsem se bála, že se zcela změnil:-). Tak snad bude mít příště štěstí.
22. 07. 2013, 15:03:51

Pavel
To je tak, když v menu je inzerované kuřecí s houbami (a malá zmínka o rajčeti) a ve skutečnosti je to kuře s rajčaty a v tom dva plátky huuby
25. 07. 2013, 10:00:04
jan_podany
Jan
Tončo, já si ji opravdu nevyfotil. Ale někdo ji na čipu určitě má.
21. 07. 2013, 14:42:07
Moc zdravím. Vyřizuji pozdravy od "našeho" Štefana - ten tam - tedy v Kyrgystánu byl když "sloužil". Nechal si na mapě ukázat, kde to je a dle jeho komentáře mám dojem že tam byl až 2x. Milan vysvětlí jeho bývalé povolání - teď mu je již asi 72 roků a lituje, že se tam "opět" nemohl podívat. Milan ho měl prý informovatdříve a jel by s vámi všemi. Jinak moje dítě, Zuzana, informovala o mých schopnostech navigování.Mylně uvedla, že jsem hluchá. Já jenom hůře slyším a méně vidím. Pokud nemám mapu obráceně - tak i dobře naviguji. Vyřizuji též pozdravy od Pepy a jeho syna. Pepovi tisknu Vaše komentáře a on je přímo studuje. Tak - jen aby to vše dobře dopadlo v Kazachstánu. Pozdravuji.
21. 07. 2013, 23:24:45
jan_podany
Jan
Děkujeme za pozdravy. Milan vše vysvětlil, včetně té nepřesné informace od Zuzky. ;)
22. 07. 2013, 09:54:39