HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Lichtenštejnsko 2017  / Od severu k jihu

Od severu k jihu

Lichtenštejnsko

Vytvořeno: 24.07.2017
Autor: JanPodany


Nedělní ráno v Lichtenštejnsku dopadlo dobře, neboť snídaně v hotelu opravdu funguje! Dokonce jsme viděli servírku a kuchařku v jednom. Takže nějací zaměstnanci opravdu existují. Večer jsme zjistili, že existuje i pokojská, ale jestli to byla dívčina ze snídaně, tak to netušíme. Je sice oblačno, ale to nás od prozkoumání knížectví neodradí. Projíždíme vesnicemi do Vaduzu a opět parkujeme v podzemních garážích lichtenštejnské banky, kde je o víkendu volno a neplatí se. Zamíříme do turistických informací, abychom získali přehled o tom, co se dá v neděli v Lichtenštejnsku dělat. Starší paní nám hned ukáže koncept lichtenštejnské karty, která poskytuje slevy do muzeí, dopravu i aktivity. Sice cena na jeden den je 25 franků, na dva dny však 29 a na tři dny už to je 39 franků. Výběr je bohatý a opravdu se vyplatí. Neváháme a za 50 franků si ji kupujeme oba. Nebudu vás napínat, ve výsledku jsme za ten den ušetřili každý přes 80 franků, takže se opravdu vyplatila. Hned vedle informací je národní muzeum, tam se nám nechce, třebaže můžeme ušetřit 10 franků, ale součástí je pokladnice. Tam míří naše kroky a hned získáváme volný vstup v hodnotě 8 franků! Na pokladně obdržíme zvláštní žeton (minci), který nás vpouští do expozice. Jedná se o tmavou dlouhou místnost, které vévodí replika knížecí koruny. Pak jsou tu vzácné obrazy, první lichtenštejnské známky a sbírka uměleckých předmětů ve tvaru vajec. Zřejmě to způsobil dar ruského cara, neboť ruská vejce jsou vyhlášená. Po deseti minutách opouštíme pokladnici a vcházíme do poštovního muzea. Lichtenštejnsko začalo vydávat vlastní známky v roce 1912 a mají tu všechny vystavené (od každého vzoru jednu, samozřejmě). Jen s prodejem známek je to horší, mají malý výběr, přesto zajímavější vzory než ve vedlejším turistickém centru. Vaduz, hlavní město knížectví, jsme si prohlédli v sobotu večer, můžeme vyrazit do lichtenštejnských Alp. V samém cípu státu, při hranici s Rakouskem, se nachází horské městečko Malbun. Nad údolím Rýna se tyčí vysoký hřeben hor Rätikon, který zadržuje mračna. Přes Triesen a Triesenberg se serpentinami vyšplháme vysoko nad Rýn. Teď už zbývá projet tunelem pod hřebenem a najednou jsme téměř v jiném světě. Vidíme nakrátko sluneční paprsky, jenže pořád stoupáme a tak jsme za chvíli v mracích. Konečně dorážíme do Malbunu. Zadarmo, díky kartě, máme lanovku z Malbunu na vrchol Sareiserjoch. Lanovka jede sedm minut a je sedačková. Sedačky jsou pro tři dospělé. Při tomto počasí nemusíme ani čekat. Sic je tu chladno, ale hřeje mě dobrý pocit, že jsem ušetřil 15,30 CHF. Jakmile vyjedeme, otáčím se, abych si udělal fotku Malbunu. Zuza vedle mě propadne panice a žádá mě, abych se neotáčel a nejlépe, abych nedýchal, neboť má pocit, že se s námi sedačka převrátí a my spadneme po zádech dolů. Nejdříve jsem myslel, že žertuje, ale když vidím, že také raději nedýchá, uvědomuji si, že to myslí vážně. Zjišťuji, že v tomto ohledu je má žena zanedbaná, neboť v dětství ji nikdo nevzal na sedačkovou lanovku! Jsem rád, že jsem u tohoto jejího poprvé právě já. Na konci lanovky ladně seskakujeme a Zuza už je naprosto v pořádku. Vyšlápneme si pár schodů na úplný vrcholek ve výšce 2000 m n. m. Vyhýbám se psímu lejnu, spíš dvěma bobkům, a upozorňuji na ně Zuzu. V tu chvíli se ozve čeština a zdraví nás zřejmě otec se synem, kteří tu jsou na túře. Naštěstí nekomentují mou hlášku o hovně, jen si postesknou, že dnes nejsou pořádné výhledy. Napadlo by vás, že v lichtenštejnských horách narazíte na Čechy? Cesta lanovkou dolů už je pohodová, Zuza se dokonce nedrží křečovitě trubkové konstrukce a zvládne mě za jízdy vyfotit. V Malbunu silnice končí, stejně jako Lichtenštejnsko, tak nezbývá nic jiného, než se vydat zpět k Rýnu. Spěcháme pomalu, abychom si vychutnali horské zatáčky. Míříme do Balzers, což je další cíp knížectví, tentokrát obklopený Švýcarskem. V městečku je nejkrásnější lichtenštejnský kostel a hlavně se nad ním tyčí hrad Gutenberg. Ten je výjimečný tím, že je to jediný hrad knížectví, který je veřejnosti přístupný. Na nádvoří, do hradní kaple a růžové zahrady se dostanete, ale dnešek je výjimečný tím, že jsou přístupné i hradní prostory. Objevili jsme to náhodou na internetu včera v noci. Vstup je pouze pro rezervované. Což o to, se Zuzankou jsme v jistých ohledech rezervovaní, ale teď jsme si rezervaci udělali v deset večer. Potvrzovací odpověď nám nepřišla. Parkujeme u kostela a prohlížíme si nejdříve kostel. Opravdu je velmi architektonicky zdařilý. U kostela je i hřbitov, ale co je zajímavější. Součástí kostela jsou veřejné záchody. Po prohlídce kostela, hřbitova i toalet stoupáme vzhůru kolem vinohradů k hradní bráně. U pokladny se dovídáme, že naší rezervaci opravdu nečetli, ale když vydržíme hodinku a čtvrt, mají pro nás dvě volná místa. Počkat 70 minut na hradě, ze kterého je krásný rozhled na Rýn a jeho strážní hrady, nám nečiní obtíží. V 15 hodin začíná prohlídka. Naneštěstí je pouze v němčině a není k dispozici žádný tištěný ani poslechový průvodce. Zachytáváme kusá slova jako zimmer, Otto Haas, frei, ich atp. Holt je poznat, že náš průvodce Patrick německy umí. Zřejmě je i vtipný, neboť často ostatní se smějí. Všímáme si, že s námi ve skupině jsou v drtivé většině místní. Aby také ne, hrad je městský a otvírá své brány jen třikrát do roka, v červenci, srpnu a září. Vždy jen na jediný den a k tomu jen odpoledne. Prohlížíme si hrad a němčina nás unavuje. Stejně jako dvě malé děti, které rozumí, ale stejně je to nebaví. Prohlídka trvá 45 minut a ve srovnání s prohlídkami našich hradů a zámků je naprosto obyčejná a nezajímavá. Počasí zůstává konstantní, šedivé oblohy se dnes nezbavíme. Vracíme se zpátky do Vaduzu, abychom podnikli vyjížďku turistickým vláčkem. Stíháme to akorát a už se necháme unášet uličkami Vaduzu. Tato vyjížďka je komentovaná německy a anglicky, ale hlavně nám hraje tradiční alpská hudba, která s námi šije, a nejsme jediní. Pomalu se stmívá, kupujeme si ve Vaduzu švýcarskou dálniční známku a hledáme restauraci, kde bychom povečeřeli. Vaduz se vylidňuje, poslední turisté odjíždějí a všude je mrtvo. Ani vyhlédnutá restaurace v knížecím vinohradu v neděli nevaří. Míříme tedy k hotelu na sever. I v ostatních městech a obcích není možné povečeřet. Všude je zavřeno a nápis prázdniny. Poslední vyhlédnutou atrakcí ze slevové karty je ptačí ráj v Maurenu. Tam je sice vstup zdarma, ale v kiosku máme obdržet lahev vody. Ptáky nacházíme, sice Zuza není nadšená, neboť nesnáší zoologické zahrady, ale jsme zachránění. V kiosku nabízejí tři jídla. Za čtyři franky hranolky, za pět něco, co není ani ve slovníku, za šest bratwurst s chlebem. Volba je jasná a k tomu dvě lahve vody! Krátké čekání si zpestřím prohlídkou nedalekých voliér, kde jsou převážně hluční papoušci. Zajímavostí je pávice sedící na vejcích. To už však zavoní horký bratwurst a my s radostí a chutí večeříme. Utěšujeme se, že se pořádně najíme v Ruggellu, kde jsou dva hotely. Jenže je neděle večer a ani v jednom se nevaří. Co teď? Lepíme na sklo dálniční známku a svištíme po švýcarské dálnici do Vaduzu, kde jedna restaurace je otevřená. Je to o hodně rychlejší, než jet lichtenštejnským vnitrozemím. Toto knížectví má dva dálniční obchvaty: švýcarský a rakouský. Překonáváme dvakrát Rýn po mostě, nejdříve do Švýcarska, poté do Lichtenštejnska. Je to dobrá volba, neboť zapadající sluníčko na chvíli nádherně nasvítí knížecí hrad nad Vaduzem. Ještě než zajedeme k restauraci, stavíme u katedrály svatého Floriana, kterou si prohlížíme. Pak už pořádná večeře. Jarní švýcarské kuřátko mě láká, obdržel jsem čtyři menší kousky smaženého kuřete s výborným zeleninovým salátem a brusinkami. Hm, sice v knížectví není KFC, ale tato hotelová restaurace smažené kuře nabízí, jen není tak šťavnaté. Zuzanka si vystačí s hovězí polévkou a drožďovými knedlíčky. Po večeři opět využíváme dálniční obchvat a za deset minut jsme v hotelu. Tady mě čeká další překvapení v podobě dvou e-mailů. Zřejmě automaticky se mi vygenerovaly, abych se zde ubytoval a využil k tomu spolehlivé samoodbavení. Při té příležitosti zjistíme, že Zuzance nefunguje karta. No zítra ráno, až (a zda vůbec) se objeví recepční, budeme mít co k vyřizování.Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 54x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Jarmila

Jsem zřejmě jediný čtenář příspěvků. Ovšem tisknu to i pro Marušku. Mimochodem - ta Vás oba zdraví  těší s, že ji povyprávíte více po návratu. Zatím Ahoj.

24. 07. 2017, 08:48:52
jan_podany
Jan

Myslím si, že nejsi jediná čtenářka, ale jsi věrná čtenářka, a to je pro mne důležité. Děkuji.

24. 07. 2017, 22:38:37