HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Lichtenštejnsko 2017  / Za Mistrem Janem

Za Mistrem Janem

Německo

Vytvořeno: 26.07.2017
Autor: JanPodany


Prozkoumali jsme každý lichtenštejnský kout a už je nám knížectví malé, proto se rozhlížíme po okolí. Vypadá to, že v Lichtenštejnsku bude pršet, tak volíme cestu do Kostnice. Sice musíme do tohoto německého města projet Švýcarskem, ale jsme na to dobře vybaveni. Včera jsme si koupili ve Vaduzu švýcarskou dálniční známku. Je tedy rozhodnuto, po snídani vyrážíme za Mistrem Janem. Nejdříve však musím vyřešit naše ubytování. Vrchní recepční je příjemný chlápek, který situaci chápe a není problém pro něj předchozí rezervaci zrušit a nechce ani žádný storno poplatek. Jako bonus nabízí, že mi vrátí 42 franky, abych nebyl škodný. Hned je mi moderní hotel sympatičtější. Myslím si, že v takovýchto zařízení je lidský faktor velmi důležitý a neměl by být nahrazován moderní technikou a roboty. Začíná krápat a my vyrážíme. Po mostě překonáme Rýn a jsme ve Švýcarsku. Dálniční okruh Lichtenštejnska využíváme a míříme na sever. Po pár kilometrech už regulérně prší. Projíždíme Švýcarskem za občasných přeháněk. Prostě klasické upršené švýcarské pondělí. Přijíždíme do pohraničního Kreuzlingenu, kde se tvoří kolony. Přičítám to mnoha kruhovým objezdům. Jak ale popojíždíme v koloně, vidíme, že zácpy se tvoří pouze ve směru do Kostnice. Máme na výběr dvě možnosti, buď stát téměř v nehybně šňůře aut, nebo přijet do Kostnice po dálničním přivaděči. Volím dálnici. Mezi švýcarským Kreuzlingenem a německou Kostnicí je regulérní celnice. Projíždíme tedy šikanami dvaceti kilometrovou rychlostí a jsme v Německu. Nepomohli jsme si, neboť centrum Kostnice je malé a zájem turistů obrovský. Na jednu stranu mě to těší, na druhou bych byl radši, kdyby jich tu tolik nebylo. Do toho pořád drobně prší. Cedule u historického jádra města ukazuje, že v celé Kostnici je volných 110 míst k zaparkování. Po hodině, když se dostaneme do centra, cedule ukazuje 28 volných míst. Venku už nenacházíme žádné volné parkovací místo, vjíždíme do krytých garáží. Místo k zaparkování je až v předposledním šestém patře. S úlevou parkuji a mám během té hodiny vytvořený negativní vztah k tomuto městu. A ještě nám tu upálili Mistra! Sjedeme výtahem dolů a vidíme, že vjezd do parkovacího domu už žádné další auto nevpouští. Kapacita je vyčerpaná. Poprchává a je chladno, to mi na náladě nepřidává. Historické centrum je malebné a já začínám na Kostnici nahlížet trochu jinak. Míříme do informací na hlavním nádraží. Cestou slyšíme češtinu. V Informacích se dozvídáme, kde je Husův dům i místo, kde podle tradice nebyl upálen jen Jan Hus, ale i Jeroným Pražský. Češka nás upozorňuje, že v pondělí je muzeum zavřené, tak míří s dětmi do nedalekého akvária. My vyrážíme do Husovy ulice, abychom si Husův dům prohlédli. Přestalo krápat, tak se nám jde lépe. Jak jsem již poznamenal, střed města je maličký, takže za deset minut jsme v Husově ulici. Hned za monumentální městskou branou se úzký gotický dům nachází. Je tu pamětní deska v češtině a v němčině. Musím Němcům přiznat, že Husova ulice je pěkná. Jedná se o pěší zónu a kvůli počasí tu není ani nával. Zřejmě jsou všichni v akváriu. Od Husova domu míříme za hradby, abychom po čtvrt hodince dorazili k dětskému parku uprostřed sídliště. Zde je obrovský bludný kámen vytažený z Rýna, aby připomněl místo, kde stála hranice. Nemyslím teď státní hranici, ale hranici, na které byli dva Češi upálení. Zuzanka se na dnešní výlet připravila a vodí mě Kostnicí bez zaváhání. Potkáváme tu další manželský pár z Čech. Místo je upravené a je vidět, že se o něj pečuje. Vracíme se do města, neboť Zuzanka chce vidět Koncil a dva kostely, které jsou ve spleti gotických uliček jako majáky. Koncil se nachází na břehu Bodamského jezera přímo v přístavu výletních lodí. Je to majestátní gotická budova. Děje se zázrak. Během cesty do kamene ke Koncilu vysvitlo sluníčko a pořád svítí. Už je brzké odpoledne, pomýšlíme na oběd. Restaurace v centru vypadaly turisticky a bylo tam moc turistů, což je účel. Zato v restaurace v Koncilu láká nenuceně a plná je pouze na zahrádce. Uvnitř je útulně a servírované menu nám chutná. Po dobrém obědě si prohlédneme přístav, kde se točí jedna loď za druhou. Plují tu lodě pod německou, rakouskou i švýcarskou vlajkou. Však všechny tři země mají k Bodamskému jezeru přístup. Na hladině jezera nikdy nebyly ustaveny hranice. Přístavu vládne otáčivá velká socha ženy, která se jmenuje Imperia. Je tu vodočet a dozvídáme se, že hladina jezera se proměňuje až o 7 metrů. Jezero je třetím největším jezerem Evropy. Míříme do Münsterské katedrály, která je velkolepá. Uvnitř se nachází nádherné varhany. Je tu i přístupná krypta, kde se nachází i zlatá truhlička s ostatky. Po prohlídce první katedrály míříme do katedrály svatého Štěpána, která je nedaleko. Není tak výstavná navenek, ale dohání to interiérem. Čas pokročil a my máme v plánu ještě další prohlídku. To se však musíme přesunout do Švýcarska, které je odtud, co by kamenem dohodil, a to doslova. Parkovací dům už je poloprázdný a výjezd z Kostnice je pohodlný, neboť provoz je plynulý. Zasekneme se jen na hranici, neboť tři proudy aut jsou svedeny do jednoho pruhu a švýcarský celník tu provádí namátkové kontroly. To mě překvapuje. Zuza rozvíjí teorii, že někoho hledají, je to možné. Protože na lichtenštejnsko-švýcarské i na francouzsko-švýcarské hranici nikdo nebyl. Zdržení je jen pětiminutové a my hranicí projíždíme bez zastavení, neboť celník nad námi mávl rukou. Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 44x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů