HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Minsk 2014  / Vzpomínky na Minsk

Vzpomínky na Minsk

Bělorusko

Vytvořeno: 24.05.2014
Cesta: Minsk 2014
Autor: JanPodany


Je neobvyklé vzpomínat na něco, co je ve svém důsledku ještě přítomností. Mně to ale nedá. Na Minsk nelze zapomenout. Když přivřu oči, mám stále utkvělý pohled na nejdelší ulici Evropy, která vznikla v 50. letech minulého století a projektovali ji nejlepší sovětští architekti. Za 60 let své existence čtrnáctkrát změnila své jméno. Dnes nese název prospekt Nezávislosti a protíná hlavní město Běloruska od severovýchodu na jihozápad. Ze sídlištních panelových celků na okrajích města přivádí mnohaproudý bulvár návštěvníky přímo do centra města. Domy po obou stranách ulice jsou ve svém důsledku paláci v duchu socialistického realismu. Na této rušné ulici jsou obchody plné zboží a chodníky plné lidí. Socialistickému vzhledu neubírá na kráse ani projev tržního hospodářství či nadnárodních značek, které jsou v Bělorusku normální součástí života. Ani mi nepřišlo nepatřičné, že na náměstí před vládní budovou stojí stále nehynoucí socha V. I. Lenina, nebo že před východem z městského parku na vás shlíží socha titulární hlavy státu SSSR M. I. Kalinina. Minsk není jen socialistický realismus. Třebaže se městem dvakrát přehnala fronta ve čtyřicátých letech minulého století, zachovalo se pár historických budov. Jedná se o dva ostrůvky architektury. Prvním je náměstí Svobody (donedávna Leninovo) s radnicí a kostelem Svatého Ducha s přilehlým klášterem. Druhé zachovalé historické jádro je Trojické předměstí, které se nachází za mostem přes řeku Svislač. Zde se nachází ostrov Odvahy a smutku, na kterém je vybudován památník padlým v Afghánistánu. Doprava po Minsku je velmi jednoduchá. Město spojují dvě linky metra s přestupní stanicí v centru. Dále je tu provozován tramvajový a trolejbusový provoz, který doplňují autobusy a minibusy, tzv. maršrutky. Oproti jiným východoevropským městům je však maršrutek poskrovnu. Kdo chce využít služeb taxislužby, může. MHD je hojně využívaná a ve špičkách pracovního dne se člověk opravdu mačká. S Martinem jsme obdrželi od kamarádů, kteří Minsk navštívili v začátku šampionátu, předplacené karty. Ty jsme si po dvou jízdách nabili dalšími kupóny pro jednotlivé jízdy. Dokonce zde mají dětskou železnici. Je to reálná železnice provozovaná dětmi za dozoru dospělých. Vlastně se jedná o zájmový kroužek. V Bělorusku jsou v oběhu běloruské ruble, které se nikterak nedělí a mají podobu pouze v bankovkách. Oficiálně nejnižší bankovkou je deseti rubl, ale s tím se prakticky nesetkáte. Dvacku jsme viděli jednou, a to při veřejné sbírce. Nejnižší používanou bankovkou je padesátka. Ale pokud budete v Minsku platit, připravte se spíše na tisíce, deseti tisíce a sta tisíce. Pokud si však nesměníte peníze, nice se neděje, neboť po celém Minsku se dá všude platit kartou. Nevím, zda se takto připravili teprve až na MS v ledním hokeji, ale pro nemnohé zahraniční návštěvníky je to ulehčení situace, zvláště nejste-li zvyklí počítat s tolika nulami. I kiosek na ulici s novinami je vybaven platebním terminálem. Kursy jsou pevně dané a je jedno, kde směníte. Nemůžu zapomenout na obyvatele Minsku. Ti mi vytvořili nezapomenutelnou atmosféru. Jsou to povětšinou klidní lidé, kteří se s vámi rádi dají do hovoru. Nevýhodou je jazyková bariéra. Pokud umíte rusky, nemusíte se ničeho obávat. Běloruština je jiná, ale rusky mnoho lidí hovoří, neboť je to druhý úřední jazyk. S jinými jazyky narazíte. Vysokoškolští studenti zvládají základy angličtiny, ale když vytuší, že rozumíte a mluvíte rusky, bez rozpaků přejdou do ruštiny. Na zmíněném ostrově mě klučina přivítal typickým anglickým pozdravem. Než jsem však stačil zaregistrovat, že chce se mnou mluvit, právě jsem si chystal kompozici na fotku, zkusil to s ruským pozdravem. To už jsem se chytil. Dostal jsme od něj výklad o bojích v době Velké vlastenecké války. V kostce mi nastínil, že Minsk je sice Městem hrdinou, ale nedaleko Minsku leží město, které se bránilo 9 měsíců německým okupantům. Bohužel jsem název města zapomněl. Myslel jsem si, že za výklad bude něco požadovat, ale jak rychle se objevil, tak rychle zase zmizel. Právě přišel školní výlet a on se jal provést je po nevelkém ostrově. Nezapomenu ani na stařenku, která se dala se mnou do řeči a vyprávěla mi o přírodním léčitelství oparů. Tak byla radostná, že s námi v tramvaji přejela svou zastávku jen proto, aby si mohla popovídat. Na závěr nám popřála mnoho boží lásky a ochrany a její přání bylo opravdové. Nebo setkání s uklízečkou na nádraží dětské železnice, která nám odemkla vagón, nechala nás udělat fotky a provedla nás zázemím nádraží. Všichni, se kterými jsme se setkali, byli hrdí na svou zemi a mají ji opravdu rádi. Ať si o stylu vládnutí v Bělorusku myslíme, co chceme, toto je fakt. Určitě nejsou školeni na styk s cizinci, byla to náhodná upřímná setkání. Třebaže se, dle našich měřítek, nejedná o svobodnou zemi s demokratickými principy, nabyl jsem dojmu, že místním to nevadí. Ptali se nás, zda se nám v Minsku líbí, jestli nám chutná, zda jsou Bělorusky pěkné (ba že jsou!) a o politice nikdy nepadlo ani slovo. Umím si představit, že vládní kruhy využily pořádání Mistrovství světa v ledním hokeji 2014 k tomu, aby se zviditelnily. Po dobu MS zrušily obstrukce, které normálně při cestování do Běloruska vás potkají, v podobě zařizování víza, povinného lékařského pojištění atp. Ale která země to nedělá, resp. který politik si nechá takovouto popularitu ujít? Možná že by prospělo více informací, neboť neinformovanost vytváří strašáky a dává možnost všelijakým polopravdivým úvahám. Třeba nejsme úplně informováni o životě v Bělorusku, nevím. Mám jen své vzpomínky na tři dny v Minsku. Za sebe můžu napsat, že jsem vděčný za návštěvu Minsku. Líbilo se mi tam a opět jsem si nechal ze svých očí sloupnout nějakou falešnou představu a zbavil jsem se dalšího mýtu. Možná jsem naivní a sedl jsem na lep Lukašenkově propagandě, ale nikdo mě k cestě do Běloruska nenutil, bylo to mé svobodné rozhodnutí.Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 951x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse


Hezky napsané.
24. 05. 2014, 15:27:53
jan_podany
Jan
Zuzi, dík! Snad je z toho poznat, jak se mi tam líbilo.
24. 05. 2014, 16:39:56

Frankie
Podepisuji se téměř pod vše a jsem rád, že jsi nabyl stejného dojmu zejména stran nikoli hrané přívětivosti místních.
25. 05. 2014, 02:44:18
jan_podany
Jan
Frankie: Je to tak. Kdo tam nebyl, neuvěří.
25. 05. 2014, 06:59:28