HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Moldavsko 2017  / Bendery a okolí

Bendery a okolí

Moldavsko

Vytvořeno: 09.06.2017
Autor: JanPodany


Podněstří se v drtivé většině nachází na levém břehu řeky, ale nějaké území se nachází i na pravém břehu. Tam se právě chystáme. Prvním cílem je město Bender, což je ruské označení. Turecky je to Tighina, které oficiálně přejímá i Moldavsko, ale i tam se objevuje ruský název. Já zůstanu u pojmenování Bendery, které mi zní nejlépe. Vyjíždíme z Tiraspolu na západ a překonáváme řeku Dněstr. Hned za mostem je kontrolní stanoviště vojsk OSN. Vojáci jsou výhradně příslušníky ruské armády. Mají tam i maskované obrněné vozidlo. Průvodce Anton nám říká, že mandát OSN už skončil a že tu slouží čistě ruští vojáci, protože jsou to kamarádi a vykonávají tu internacionální pomoc. Kde jsem toto sousloví už slyšel? V Bendery se nachází osmanská pevnost. O tu se několikrát přetahovali s Osmany Rusové. Nakonec Rusové vyhráli. Cesta k pevnosti je složitá. Projíždíme nevzhlednou průmyslovou zónou k bráně nefungujícího podniku. Zde musíme zaplatit vstupné, které je pro cizince mnohonásobně vyšší a můžeme vjet. Pevnost samotná prošla záchrannými pracemi, ale oproti Soroce, je to slabá konzervace, neboť zde nepůsobí štědré evropské fondy. Ze začátku narážíme na stopu slavného barona Prášila, který právě zde podnikal své slavné lety na dělové kouli. Zkoušíme to s Pavlem též, ale kvalit slovutného mistra nedocilujeme. Prohlídka pevnosti je celkem nezajímavá, ale aspoň je ze vstupní věže výhled do okolí. Pavlovu zájmu neujdou mučicí nástroje. Splnil jsem mu přání a do jednoho mučidla ho zavřel. Je fakt, že po hodině zavření v pranýři na prudkém slunci byl poměrně dehydrovaný, ale já si nedokázal pevnost prohlédnout rychleji. Pohlednice samozřejmě nevedou, neboť je všichni turisté vyžadují. To jsem se dozvěděl od děvčete v prodejně suvenýrů. Logiku už v tom nehledám. Osvobozuji Pavla a vyrážíme do města. Město samotné je zajímavé tím, že s Tiraspolem je spojeno trolejbusovou sítí. Vozovny jsou jak v Tiraspolu, tak v Bendery. Jinak tu moc zajímavého nenajdete. Dřív to byla hlavní brána do Podněstří, tak tu fungovala propaganda a Bendery bylo výkladní skříní tohoto komunistického skanzenu. Jenže už i zde lidé touží po vyšší úrovni a mladá generace necítí nostalgii či potřebu zachovávat komunistického ducha. Takže posledních pět let symboly SSSR upadají a stávají se omšelými. Anton nám ukazuje administrativní budovu, kde jsou vidět stopy po kulkách. Vysvětluji mu, že takovou budovu máme v centru Prahy také, jako upomínku na internacionální pomoc pěti států Varšavské smlouvy v čele se sovětskou armádou. Je pro mne až hrůzné, že tu na oficiálních budovách vlají dvě vlajky: podněsterská a ruská. Nabývám dojmu, že už nejsem v Evropě, ale někde daleko na východě v zapomenuté ruské gubernii. Zřejmě se mi vybavují dětské vzpomínky, že i u nás vlály svého času povinně dvě vlajky: československá a rudá. Z Bendery pokračujeme silnicí k vesnici Kickany, která se může chlubit nádherným pravoslavným klášterem. V něm žije asi čtyřicítka mnichů. Kupodivu se zde vstupné neplatí a my si můžeme prohlédnout krásně udržovanou zahradu a opravené církevní stavby. Je tu ticho a klid. Vysvětlujeme Antonovi, že by nebylo od věci, aby se i sem, do Podněstří, rozšířil geocaching. Neboť Pavel trpí tím, že tu není schovaná žádná keška, stejně jako já nemožností sehnat a koupit pohlednice. Na závěr naší návštěvy zdoláváme vysokou zvonici. Nejdříve se jedná o normální schodiště, pak však začíná schodiště podobné žebříkům. Tudíž nepříjemný pohled téměř až dolů se vám naskytne, když skloníte hlavu. Jednotlivé stupně se totiž skládají pouze z navařených tlustých tyčí. Čím výše, tím horší schodiště. Nakonec staneme pod kupolí a sledujeme blížíce se bouřkové mraky. Rozhled však máme parádní. Před námi je už jen nejvyšší bod Podněstří, na kterém je velký památník odkazující na rok 1944. Zde totiž začala Tiraspolsko-jašovská operace, která opět vyhnala Rumuny (tentokrát fašistické) za řeku Prut. Už tu prší docela dost a výhled je ztížen množstvím dýmu z vypalující se trávy. Sjíždíme za deště k řece Dněstr, ale ještě přibrzdíme ve vesnici, kde mají kulturní dům zbudovaný v socialistickém realismu. Nějaká dívenka v něm cvičí baletní prvky. Před kulturákem je obrovská hlava Vladimíra Iljiče Lenina. Vysvětluji Antonovi, že je to nerealistické umění, že Vladimír Iljič takovouto vodnatostí netrpěl. Že spíš se stal obětí příjic. Koneckonců jsem viděl Lenina v mauzoleu a hlavu měl celkem normální. Anton pochopil a od srdce se zasmál. Inu, je to mladý chlap a Lenin, natož jeho myšlenky, ho naprosto nezajímá. Přívoz přes řeku Dněstr je pěkným zakončením našeho podněsterského výletu na druhý břeh. Po vylodění jsme zpět v Tiraspolu a za prudkého deště se končí nás klasický výlet. Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 71x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů