HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Moldavsko 2017  / Krásy jižního Moldavska

Krásy jižního Moldavska

Moldavsko

Vytvořeno: 14.06.2017
Autor: JanPodany


Moldavsko je země situovaná severo-jižně. Na severu jsme už byli, východ jsme též prozkoumali, tak zbývá jen jih a západ této malebné země. Vyrážíme z Kišiněva na jih. Vidíme, že se hlavní město nachází na vyvýšené planině. Cestou na jih překonáváme kopce, abychom klesli do úrodné nížiny. Silnice není v úplně perfektním stavu, jako ta na sever, ale pořád je čtyřproudá a bez problému se po ní jede. Fenoménem moldavské dopravy je i to, že ve městech jsou vozidla nahuštěná a mimo města jsme téměř na silnicích sami. Rychlostní limity jsou stejné jako v unii, tj. ve městě 50 a mimo město 90 km/h. Více se legálně jet v Moldavsku nedá. Třebaže některé silnice by to umožňovaly. Po hodině jízdy nás vítá velká betonová cedule a dvě vlajky: moldavská a gagauzská. Vjíždíme do autonomní oblasti Gagauzsko. Gagauzsko obývají Gagauzové, což jsou pokřtění Turci, kteří zde žijí dlouhá léta. Rozdíl mezi gagauzštinou a turečtinou byl setřen na začátku 90. let, kdy i gagauzština se přestala psát azbukou a začala používat latinku. Gagauzové už v době Sovětského svazu (na jeho sklonku) vyhlásili nezávislost na Moldavsku a chtěli se stát samostatnou republikou v rámci SSSR. Což se nikdy neuskutečnilo. V divokých 90. letech 20. století podporovali separatisty v Podněstří proti Moldavsku. Moldavská vláda poučena z války o Podněstří přiznala Gagauzům autonomii a vypadá to, že jim to stačí. V Gagauzsku je mír, hranice autonomní oblasti je jen zvýrazněná cedulí. Ovšem sympatie k Rusku a nostalgie po SSSR je tu cítit na každém kroku. Sice tu vedle gagauzských vlajek vlají i vlajky moldavské, ale na místním parlamentu je i vlajka ruská. A co víc, před budovou vlády a parlamentu se tyčí socha V. I. Lenina. Mluví se tu gagauzsky a rusky a ruština je v normálním životě hodně používaná. Když si fotíme gagauzskou vlajku, řidiči aut z Gagauzska na nás radostně troubí a zdraví nás. My však už sjíždíme do hlavního města této autonomní oblasti – Komratu. Parkujeme naší bílou pandu ve středu města u centrálního parku. V něm se nachází kostel sv. Jana. Na Leninově ulici nacházíme již zmíněnou budovu parlamentu a vlády. Nás však zajímá trh. Ten se odehrává na ulici, kde je i pošta. Bohužel se ulice právě opravuje, tak je to tu stísněné a prašné. Komrat opouštíme po hodince a směřujeme dále na jih. Místy opouštíme Gagauzsko a místy do něj vjíždíme, neboť autonomní oblast se skládá z více enkláv. Ty vznikly tak, že v roce 1995 probíhala v obcích referenda o začlenění do Gagauzska. Gagauzové hospodaří se svými vybranými daněmi sami, což jim však nezabraňuje požadovat peníze i od centrální moldavské vlády. Na jihu Moldavska se nachází česká vesnice Holubinka, kam se chceme dostat. Spletu si odbočku a jedeme horší cestou. Po deseti kilometrech jízdy nám brání hejno husí v další cestě. Využiji toho a ptám se místní, jestli jedeme správně do Holubinky. Odpověď zní ne. Alespoň vykonáme dobrý skutek, když svezeme do vedlejší vesnice školačku. Po dalších 15 kilometrech nacházíme správnou odbočku, třebaže cedule je dodělávaná a značně ošuntělá. Vesnice Huluboaia (jak v rumunštině zní) je neoznačená. Přesto zastavujeme před obecním úřadem a ptáme se ženy, zda jsme tu dobře. Odkáže nás na sokolský pomník, řekne, že Čechy potkáme v místní škole, ale nikdo tam není, neboť už je zkouškové období. Vesnice je téměř vylidněná, tak si nemáme ani s kým popovídat. Pouze jedna starší žena, kterou pozdravím česky se usměje a pozdrav v češtině opětuje. Opouštíme tuto českou vesnici a míříme k moldavsko-rumunské hranici do Kahulu. Tam se mají nacházet termální lázně, které ale nemůžeme najít. Aspoň tu uskutečníme pozdní oběd. Pak už musíme podél hraniční řeky Prut zamířit na sever a směřovat naší pandu na Kišiněv. Pavel zjistí, že při cestě jsou obrovské vinné sklepy Milištii Mici a u nich schovaná keška. Trochu si zajedeme, ale za tu chvilku při sklánějícím se odpoledním slunci to stojí. S nálezem nemá Pavel žádný problém, tak můžeme uhánět již zpět do hlavního města. Musím popravdě napsat, že malebnost zdejší krajiny mě mile překvapila. Neočekával jsem to. Sever a střed země je nádherně zvlněn a kopce a údolí podtrhují nádheru země. Jih je rovinatější a úrodný. Jsou tam obilná pole, pole se slunečnicí, vinohrady a ovocné sady. Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 66x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů