HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Moldavsko 2017  / Nejsvětější poutní místo Moldavska

Nejsvětější poutní místo Moldavska

Moldavsko

Vytvořeno: 15.06.2017
Autor: JanPodany


Moldavsko již máme projeté křížem krážem. Rozhodli jsme se dát našemu objevování krás této malé země duchovní rozměr. V plánu máme navštívit v severovýchodním cípu republiky klášter Sacharna, kde zanechala ve skále otisk Panna Marie. Tudíž naše cesta míří po již známé M2, která je ve výborné kondici, neboť byla před dvěma lety z gruntu opravená. Jenže tentokrát se na výpadovku musíme dostat přes celý Kišiněv. Průjezd Kišiněvem je náročný, ale už jsem si uvykl. Za půl hodiny máme Kišiněv v zádech. Zajíždíme nejdříve k vyhlášeným vinným sklepům v Cricově, kde se Pavel snažil najít kešku. Po usilovné a vyčerpávající čtvrt hodince je úspěšný. Já v mezičase sleduji turistický cvrkot. Míjí se tu v pravidelných intervalech autobusy plné turistů. S prázdnýma rukama míří do sklepů lační turisté. Uspokojení turisté vycházejí s igelitkami, v kterých jim cinkají vinné lahve. Není to nic pro nás. Cesta příjemně ubíhá a vedlejší silnice R20 na Rybnicu je ve výborné kondici. Jen posledních 5 kilometrů je o poznání horší. Není se čemu divit, neboť Rybnica leží na druhé straně Dněstru. Sjíždíme k Dněstru, ale nepřejíždíme řeku po mostě, kde určitě je opět hraniční kontrola. Dobře značená špatná cesta nás vede do Sacharny ke klášteru. Automobil zaparkuji ve stínu a vyrážíme za mnichy. Klášter je živý, vidíme tři mnichy. Hraje klášterní hudba a my si u vchodu čteme pravidla pro pobyt v klášteře. Mniši zde chovají holuby a mají jich mnoho. Jsou tu i krásní kohouti a slepice. Pár pávů sedí na vejcích, resp. pávice, páv nás zastrašuje rozevřením ocasních per. Projdeme klášterem a směřujeme do lesa. Jsou tu značené cesty. Koupel ve svěcené ledové vodě z potoka nás nechává chladnými a raději překonáváme lanový most a jdeme ke skalním celám. Místní ženy si však ledovou koupel dopřávají. Ve skalních celách už mniši nebydlí, ale vydlabané jeskyně slouží jako poutní místa. Říčka tu ve vápencovém podloží vymlela krásnou rokli. Kráčíme po jejím svahu směrem vzhůru. Ocitáme se nad vesnicí a klášterem. Je tu vztyčený kříž, od kterého je krásný rozhled. Uprostřed louky je neznámý památník, který hlídá krásně zbarvená ještěrka. Jsme na okraji rokle a zjišťujeme, že tudy se dolů bezpečně nedostaneme. Obracíme se tedy na cestu zpět. Přece jenom naše vycházková obuv jsou sandály. Vracíme se do areálu kláštera, když mě v tom upoutá křik vrabců. Ti se zabydleli v opuštěných vlaštovčích hnízdech přilepených nad římsou pod střechou. Když se pořádně zahledím, vidím, že na římsu si našel cestu had, který prozkoumává jedno hnízdo za druhým. Připadá mi, že hnízda jsou opuštěná, ale zloba bezmocných vrabců je silná. Jenže silná je i příroda a i had do ekosystému patří a je důležitý. Naše bedlivé sledování hadí snahy přiláká německé turisty, kteří ihned začnou na celý klášter halekat, aby se svolali a viděli hada. Pavel je důrazně umravňuje, že jsou na svaté půdě, kde se dodržuje příkaz ticha a rozjímání. Stoupáme po schodech na protilehlý okraj rokle, kde se nachází kaplička. Někde tam by v umělých jeskyních měla být keška. Pavel to tam opatrně prolézá, já se kochám odpoledním sluníčkem. Ani nevím jak, a ujely mi nohy na vápencové šotolině a už válím sudy z kopce. Slyším, jak fotoaparát klepne o kámen, vnímám, že mi z hlavy letí brýle a že se kutálím. Naštěstí ne moc dlouho. Jsem celý, odřel jsem si jen klouby na levé ruce. Brýle nacházím, jsou celé od prachu, ale jsou celé. Jen si narovnám nožičku a vyčistím je. Fotoaparát funguje. Jen mám kalhoty od prachu. To se očistí. Zelená barva od trávy se vypere. Ale ten škubanec pod levou kapsou značí, že kalhoty dosloužily. Později zjišťuji, že se fotoaparát hůře otvírá, musím vyrovnat obroučku objektivu. Ale fotí a fotky v něm nedoznaly úhony. Pavel nakonec objevuje v jedné štěrbině rozházené papíry, moldavské i evropské mince, tak usuzuje, že někdo kešku našel a zničil. Škoda. Usedáme do auta a pociťujeme hlad. Zastavujeme se na jídlo v nedalekém městě Reznici, ale výběr téměř žádný. Domlouváme se, že už je pokročilá hodina. Klášter Cipova se naší návštěvy již nedočká. Před setměním jsme v Kišiněvě na hotelu, kde naši moldavskou anabázi zakončujeme výbornou večeří. Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 84x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů