HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Moldavsko 2017  / Výlet do Čoburči

Výlet do Čoburči

Moldavsko

Vytvořeno: 10.06.2017
Autor: JanPodany


Jednodenní návštěvníci Tiraspolu toho za svou krátkou návštěvu mnoho nestihnou. My však máme výhodu delšího pobytu. S průvodcem Andrejem vyrážíme na jihovýchod od města. 25 kilometrů od Tiraspolu se nachází vesnice Čoburči, která je pro dnešek naším cílem. Zastavujeme na návsi, kde před veterinární ordinací se nachází hlava. Koho jiného než Vladimíra Iljiče Lenina? Tuto sochu sem umístili v roce 1979, kdy se slavilo 50 let sjednocení kolchozů. Otáčíme se k Leninovi zády, abychom si prohlédli chátrající kulturák. Sice stále to tu žije, ale jen díky dětským kroužkům. Andrej nám slibuje, že v přilehlém parku se nám bude líbit. Ten vznikl v roce 1958 a až v roce 1982 byl oceněn na VDNCH. Asi se soudruzi museli dlouho radit, zda náhodou se nejedná o nějaký protisocialistický počin. Park mi připomíná anglický park, ve kterém jsou umělecká zákoutí. Dřív tu dominantní roli hrál vodní prvek. Sice je nedaleko Dněstr, přesto byl park napájen vodou z řadu. To už v současnosti není možné. Park působí zpustlým omšelým dojmem. Na druhou stranu musím uznat, že tu není vidět ruka vandala. Dokonce je park stále populárním místem, neboť se sem sjela fotit svatba. Prohlédli jsme si i místní fotbalový stadión, na kterém do roku 2002 trénoval místní populární klub Sheriff. V současnosti má tento klub přepychový sportovní areál na okraji Tiraspolu. Andrej nám ukazuje pár cviků na cvičebním náčiní, neboť propaguje sokolskou myšlenku: Ve zdravém těle zdravý duch“. Opouštíme park a jedeme k řece Dněstru. Jak jsem už psal, jedná se o řeku hraniční. Jsme na samém konci Podněstří. Zde se řeka rozděluje a vytváří ostrov. Jak Andrej říká, ostrov je moldavský a středem řeky jde podle něho hranice. Když se ptám, kdo hranice hlídá, odpoví, že nikdo. Ptám se ho, jak je to možné, když podle jeho slov je Moldavané dusili? Třebaže se obávám, že se dotýkám ožehavých témat, dostává se mi seriózní odpovědi. Že v současné době není proč se Moldavska obávat. Další větou jsem však zmatený. Pokud by z Podněstří odešli Rusové, hned druhý den by přijeli Rumuni, NATO a hlavně Spojené státy americké a společně by Podněstří obsadili. Až mě jímá, když slyším tu starou komunistickou sovětskou propagandu o tom, jak za vše zlo světa můžou Američané. Je mi velmi nepříjemná otázka na tělo, jak vnímám Podněstří já. Přiznal jsem na rovinu, že mi to tu připomíná ruskou gubernii. Je to tak, na téměř všech vládních budovách vlají podněsterské a ruské vlajky. Rusko je prostě velký bratr a ochránce. A ještě poskytuje Podněstří zdarma zemní plyn. Raději se však kochám pohledem na řeku, která si v poklidu plyne do Černého moře a je jí naprosto jedno, zda je řekou hraniční či nikoliv. V rámci prohlídky venkova Podněstří máme slíbený oběd v rodině. Navštěvujeme Andrejovu sestřenici, která však není doma. Oběd nám připravil její muž a musím uznat, že jsme si pochutnali. Všechno bylo domácí. Chléb, zelenina, vejce, maso. Připravil nám ruský boršč, okurkový salát s bylinkami, bramborovou kaši se sázenými vejci, paštiku s chlebem. Ochutnali jsme domácí červené i bílé víno a kompotovou šťávu ze švestek. Atmosféra je poklidná a líně se převaluje jak voda v Dněstru. Čas se nachýlil a my se vracíme stejnou cestu zpět do Tiraspolu, který je o něco rušnější, ale přesto je to poklidné město. O něm samotném zas příště. Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 62x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů