HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Střední Amerika 2016  / Karibské lenošení

Karibské lenošení

Kostarika

Vytvořeno: 02.02.2016
Autor: JanPodany


Po úmorné a strastiplné cestě na východní pobřeží Kostariky jsme konečně tady. Počasí vypadá slibně a český hotel je na úrovni. Sice je tu vyšší vlhkost než v horách, ale zase tu šumí vlny Karibiku. Rozhodujeme se, co zde podnikneme. Koupání v Karibiku je jasné, ale na celý den je to málo. Ptám se na záchrannou stanici pro místní zvířata, ale není mi doporučena. Vstup je drahý (10500 colónů) a zvířat tam moc není. Projevujeme tedy přání navštívit muzeum kakaa a podniknout čokoládovou cestu. Jelikož je jich tu více, domácí nám doporučuje Caribeans. U záchranné stanice zjišťujeme, že prohlídky jsou organizované a tu v 9.30 jsme o deset minut nestihli. Další a poslední je v 11.30. Tak zatím podnikneme výlet za čokoládou. Ale ten začíná až v 14.00. Je rozhodnuto. Prohlédneme si přímořské městečko Puerto Viejo. Pár restaurací, hodně turistických obchodů, pošta a to je asi tak všechno. Rozkládá se tu nádherná pláž s černým pískem Playa Negro. Zuzanka by ráda fotku s Karibikem. No proč ne? Ale ať si trochu té práce modelek užije. Na sluníčku ji usměrňuji, jak a kam se má natočit. Požaduji lepší výraz v obličeji, menší napětí v těle atd. Po třiceti minutách ji to přestává bavit a s větou: „No co, modelky mají na to celé štáby!“ odchází si schladit nožky do Karibiku. Pavel naštěstí kupuje osušku s mapou Kostariky, tak je to dopoledne poměrně úspěšné. Po jedenácté hodině už je před záchrannou stanicí slušná fronta. Zuzanka na zvířátka není, tak dovnitř jdeme pouze ve třech: Květa, Pavel a já. Dobrovolníci si nás rozdělí na menší skupinky a rozprostřou nás po celém zvěřinci. Naše průvodkyně je mladá Němka a obličejem mi připomíná Andreu, dceru mé sestřenice Renaty. Stanice funguje pro poraněné živočichy s programem návratu do volné přírody. Pochybuji o tom, neboť s mláďaty si tu hraje řada dobrovolnic a celé to na mne nepůsobí dobře. Hodně předražená a špatně vedená zoo. Je pravda, že vidíme mnoho z kostarické fauny: papoušky, sovy, mládě tukana, kajmany, oceloty, opice, lenochody i mravenečníka. Nejvíce mě však pobaví veverka, která je naprosto volná a velice spontánní, když loupí semínka z misky. Prohlídka trvá asi hodinu a půl a je fakt, že jsem na konci unavený. Vysoká vlhkost a teplota mi nepřidávají. A to mi ještě došla baterka ve fotoaparátu. Naštěstí Pavel i Květa mají nabito. Do začátku našeho čokoládového výletu zbývá akorát tak pauza na oběd. Zuza, Květa a Pavel jdou do rychlé restaurace a já si jedu na hotel pro USB kabel, abych si v autě foťák dobil. Ouha, foťák v autě se dobíjet nechce. Co se dá dělat. Vracím se za zbytkem výpravy (vlastně zbytek jsem já, jich je většina), abych zjistil, že na smažená kuřecí křidélka s hranolky čekají už 20 minut. Ve vedlejším kiosku si objednám opičí sendvič a čokoládo-banánový jogurtový nápoj a jsem zvědav, co poobědvám. Nakonec je to sendvič namazaný burákovým máslem, s pokrájeným banánem a zakápnutý medem. Přišlo mi to k chuti a hlavně jsem v 13.57 po jídle. To Květa právě dopíjí odpornou piňakoládu a Zuzka s Pavlem si nechávají zabalit právě přinesený oběd. Naše čokoládové dobrodružství začíná. Paul, tak se náš průvodce představuje, nás vítá a nabádá nás, abychom jej následovali. Odhadujeme putování za čokoládou na hodinku, maximálně na 90 minut, abychom pak ještě hupli do Karibiku. Realita však bude zcela odlišná. Hodinu jdeme pěšky k továrně na výrobu čokolády mangovým lesem a do prudkého kopce. Jelikož Paul není nejmladší a mezi námi je jedna účastnice v pokročilém věku, máme co chvíli zastávku, kdy nám průvodce o sobě vypráví. Nejsem si zcela jist, že toto chci poslouchat a jsem si úplně jist, že má manželka to poslouchat nechce. Někde v půli kopce se opět zastavíme a Paul nám ukáže na stromě lenochoda. Naštěstí má Pavel výborný fotoaparát, tak zvíře poměrně slušně vyfotí. Paul má zase k dobru dalších 20 minut, aby nám obšírně povyprávěl o lenochodech. Začínám mít mžitky před očima a pochybuji, že jsme na výletě za čokoládou. Čokoláda má vyplavovat hormon štěstí a ne hormon nasranosti. Již je to na nás zřejmě i vidět, neboť Paul se ptá, zda je vše v pořádku. No neobrátil se s dotazem zrovna nejlépe, neboť zamířil na Zuzu. Pro mne nastalo velké překvapení, když Zuza s ledovou tváří mu odpověděl, že vše je OK. Nicméně jsme se úspěšně vydrápali na kopec a vysokou pralesní vlhkost vystřídal vánek od moře, na které bylo radost pohledět. Pokud někdo neví, jak vzniká čokoláda, tak vám to v krátkosti předestřu, a to česky. Čokoláda se dělá z kakaových bobů. Ty se nacházejí uvnitř plodu kakaovníku. Dužina se dá třeba využít jako odpuzovač havěti, hlavně té hmyzí. Boby se nechají usušit, pak se fermentují a praží. Pak se rozmačkají na kakaové máslo. To se na mramorové desce rozšmrdlá do hladka, přidá se cukr a jiné ingredience, nalije se to do formiček, vychladí, z formiček vyloupne a zabalí. Pak jen expedice k zákazníkovi, který to sní. Těchto pár řádků jsme v angličtině poslouchali dvě a půl hodiny, neboť jsme se museli dovědět, že Paul je sirotek, kterého si adoptovali Kanaďané. V Kanadě sice vyrostl, ale táhlo ho to zpět za bratrem do Kostariky. Takže s těmi to přidanými informacemi (a to jsem i vypínal, protože jsem to poslouchat nechtěl) teď musíme všichni čtyři žít. Konečně jsme na nejvyšším bodě této tour a nachystaná je ochutnávka. Pokud si myslíte, že si vezmete čokoládu do pusy a slupnete ji, popř. necháte na jazyku rozplynout, jste na omylu. Čokoládu ohmatáte, abyste měli prsty hnědé. Pak přiložíte k uchu a posloucháte lupnutí, podle toho se pozná kvalita čokolády, pak přivoníte a teprve potom vložíte do úst. Válíte jazykem po patře a hledáte všechny možné příchutě. Výsledkem je, že poznáte, že kakaovník rostl na jižním svahu, v lávové půdě mezi banánovníky. Vytříbený jazyk má moje manželka, neboť ta na 4 vzorkách poznala bezpečně dva. Jeden z vzorků chutnal po popelu a já nepátrám, jak moje žena zná chuť popelu. A druhý vzorek čokolády chutnal po alkoholu, a i ten Zuzanka určila s naprostou jistotou. Já jsem jen poznal, že dva kousky mi chutnaly a dva ne. Ale bez sarkasmu musím uznat, že na těch přírodních nedochucovaných čokoládách je opravdu poznat rozdíl. Mně velmi nechutnala čokoláda s nádechem kávy. A to jsem to kafe na jazyku poznal i já. Tak tři hodiny uplynuly a můžeme vyrazit zpět k moři, ať stihneme to koupání. Ale kdepak, ochutnat jenom čtyři vzorečky a o každém básnit 10 minut nestačí. Teď si musíme dát horkou čokoládu. A pak si vyzkoušet různé příchuti. Máta, chilli, sůl, zázvor, česnek, sušené mléko, pepř, kari, vanilkový extrakt, oregano, bazalka… Tak myslím, že od čokolády mám pokoj na celý letošní rok. Hurá zpět k moři. Vypadá to slibně, ale bohužel jen vypadá. V cestě nám stojí plechová bouda – výrobna čokolády. Půvabná míšenka Helena, nám ukazuje, jak ji Paul nádherně vykořisťuje. Musí upražené boby roztřídit a pomocí domácky zhotovených udělátek vyloupat jádra. Ty následně mele a roztírá na kakaové máslo. Všechno je to organické, v bio kvalitě a hlavně Fair Trade. Je to jasné, Paul byl zamlada hipík a teď v tom jede ve velkém. Je vidět, že má svou práci rád a vůbec se nedivím, že přemýšlí nad dalšími udělátky, aby jeho výroba čokolády byla ještě více ekologická a šetrná k přírodě. My jsme na konci sil, tak nás Paul po třech a půl hodinách propouští. Z kopce letíme, dámy v plážových žabkách, nasedáme do auta a uháníme za soumraku na hotel, abychom vlítli do moře. Zeptáme se domácí, kudy nejrychleji na pláž. Přes prales je to slabých 5 minut. No jo, jenže jít setmělým pralesem, kde nevidíte pořádně na krok a víte, že tu žije 16 druhů zmijí, které jsou aktivní v noci, to vám na rychlosti nepřidá. Skupina si odhlasovala, že já benjamínek jsem povolená ztráta a tudíž musím jít první. Nesu to statečně. Moře slyším, ale nevidím. Soumrak padá rychle. Uprostřed pralesa cítím, že půda je bahnitá a přes kořeny stromů to klouže. Pokud mi to klouže po hadech, mají hadi smůlu. Zuzanku vpřed pohání touha se znovu smočit ve vlnách Karibiku. Předežene mě o tři kroky. A ty tři kroky jsou osudné. Zabředává do bahna až po kotníky a utápí žabky. Samozřejmě ty své, které má na nohou. Teda teď už je na nohou nemá. Zavelím ústup a zpět k hotelu. Tam vidíme, že Zuza má obě nohy, obě boty a asi o tři kila více bahna. Naskáčeme do auta a jedeme k místu, kde se silnice přimyká k pláži. Když zastavíme a vyhrneme se na pláž, vidíme jen zčernalé vody Karibiku s bílými zčeřenými vlnami. Na nic nečekám a po písku vbíhám do moře, za mnou Pavel a pak i Květa. Jen Zuza je na břehu a nechává si z noh ošplouchat bahno. Po půl hodině končíme naší romantickou karibskou koupačku, při které nám svítily pouze a jen hvězdy. To se bude krásně spát.Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 610x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Tonca

Krasne a hlavne vesele cteni:-)

02. 02. 2016, 09:48:11
jan_podany
Jan

Dík. Zuza to včera předčítala nahlas a fakt jsme se smáli. Ani jsem netušil, jak zábavně jsem to psal. Musel jsem oželet odpolední procházku Panamou. Ale mně to až tolik nevadí.

02. 02. 2016, 13:12:17

Frankie

Jsem rád Honzíku, že jsi mne vzal za slovo, když jsem nabádal, aby ses klidně rozepsal .... Kolik dnů pobytu vám ještěš zbývá ?

02. 02. 2016, 10:48:09
jan_podany
Jan

Dnes večer panamského času odlétáme a přes noc budeme nad Atlantikem. Zítra máme prohlídku Amsterodamu a večer dosedneme na Havla.

02. 02. 2016, 13:13:42

Tonca
To je skoda. To uz nebudou krasne clanky.
02. 02. 2016, 14:06:15
jan_podany
Jan

Možná ještě jeden bude, ale neslibuji.

02. 02. 2016, 14:59:24

Helča

Jak je vidět za čokoládou vede strastiplná cesta,ale zase je to ta pravá ne ten šunt co tady za čokoládu prodávají.pokud si člověk řádně nepřiplatí aby to byla pravá. No koupání jste si také nakonec užili při měsíčku,mějte se fajn a dík za pěkné povídání,v

Amstredamu si to užijte a pak už domů,stašně rychle to uteklo,H

02. 02. 2016, 14:53:53
jan_podany
Jan

No to mi pište. Ani nevím jak, a je po dovolené.

02. 02. 2016, 15:00:34