HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Střední Amerika 2016  / Zážitky z mlžného pralesa

Zážitky z mlžného pralesa

Kostarika

Vytvořeno: 30.01.2016
Autor: JanPodany


Počasí stále drží příjemné slunečno, tak se můžeme vydat do tropického pralesa. Pohybovat se pralesem není jen tak, proto jsme si objednali průvodce. Andrej, tak se náš průvodce jmenuje a je to rodilý Kostaričan, mluví výborně španělsky a stejně tak dobře anglicky. Nejdříve nás čeká dvouhodinová procházka džunglí. Nelekejte se, půjdeme po vyšlapaných cestičkách a sem tam se na prales podíváme z výšky, neboť překonáme několik lanových mostů. Alespoň takto překládám Andrejova úvodní slova. Hned na startu nás přivítá první obyvatel pralesa. Je to opět nosál, který dává na odiv svůj huňatý kožich a prodloužený čenich. Po ránu s ním ryje v kypré zemi a hledá nějakého červa k snídani. My ho však zaujmeme více a míří přímo na nás. Při zívnutí vycení ostré špičáky. Takže chuť si ho pohladit mě rázem přechází, zvláště když mi to i má žena důrazně nedoporučuje. Důrazné nedoporučení můžu vnímat už jako lehký zákaz. Andrej upozorňuje, že to jsou velice přátelská zvířata, neboť očekávají nějaké přilepšení, ale i on důrazně doporučuje nehladit, neboť pro hryznutí nejde nosál daleko. Přicházíme k lanovému mostu, který mě zklamal. Jedná se o bytelnou konstrukci, lana jsou ocelová a zavěšená na kovových sloupech. Zato je to nejdelší most a v nejvyšší výšce. Pro představu je dlouhý necelý půl kilometr a nad zemí je asi 50 metrů. Pokud zvolím námořnickou chůzi (houpavě se širokým rozkročením), rozhoupu most poměrně lehce. Konečně ten správný zážitek! V tu chvíli se však za mými zády ozve zaklení, pár slov, které znám z televize v nočních hodinách a následné vražedné ticho. Zuzance tento druh zábavy nepřijde vůbec příjemný a důsledně vyžaduje klidný přechod po mostě. Nutno poznamenat, že mosty jsou opatřené i pevným zábradlím. K tomu se dovídáme, že Květa trpí strachem z výšek a někdy k tomu přidá i závratě. No, vypadá to, že se děvčata dnes překonají. Andrej vypráví o flóře pralesa, ale popravdě řečeno jeho slova poslouchá jen Zuza. My ostatní se těšíme na faunu. Nosál byl fajn, ale chtělo by to i další zástupce živočišné říše. Naše přání je vyslyšeno a na chvíli se k nám připojují komáři. Při překonávání dalšího mostu nás Andrej upozorní na hnízdo v koruně stromů. Aspoň uvidíme nějakého ptáka, když savci se nám vyhýbají. Jenže při pozornějším prohlížení hnízda spatříme malé opičátko, kterému se už chce prohánět po větvích. Kde je mládě, musí být i tlupa. Ta se přihlásí nevybíravým způsobem. Z výšky konstrukce stromu na nás začne dopadat opičí pláč. Popravdě napsáno to pláč není, neboť se slzy řinou z druhé strany těla, než je hlava. Ano, tlupě se hrubě nelíbí, že jsme se dostali do blízkosti mláděte. Jedná se o opice s černými tvářemi, kterým se zde říká Kongo. Opodál ve větvích klidně podřimují dvě statné opice, které pranic nezajímá narušení teritoria. Obracím se na Andreje s přáním, že bych velmi rád viděl lenochoda. Andrej mě ubezpečí, že zvířata v pralese se vidí obtížně, ale lenochoda mi velmi rád a pohotově ukáže. Sahá si do kapsy a vytahuje peněženku. Na deseti tisíci colónové bankovce mi ukazuje krásně vymalovaného lenochoda. Společně se zasmějeme, ale přece jenom v koutku duše se mi uhnízdí smutek. Ten netrvá dlouho. Na dalším mostě se dostaneme do těsné blízkosti stromu a tam v rozvětvení spokojeně oddychuje lenochod. Je to úplně jiný zážitek než v zoo Lešná. Jedná se o lenochoda tříprstého, neboť z klubka chlupů vyčuhuje jedna noha s třemi drápy. Lenochod se trochu zavrní a odkryje část hlavy. Pak se zpátky zavine do klubka. Je to přece jenom noční živočich a v pravé poledne nemá potřebu vystavovat se našim fotoaparátům. Procházka po dvou hodinách končí, překonali jsme zdárně asi osm mostů, počuraly nás opice a viděli jsme lenochoda. Za mne píšu, že vycházka byla úspěšná. Ty pravé adrenalinové zážitky nás teprve čekají. Oblékáme se do postrojů a vyzkoušíme si jízdu na laně. My s Pavlem víme, do čeho jdeme a holky jsou trochu nervózní. Jak to bude s Květiným strachem z výšek, a co na to Zuza? Na začátku se jim snažím dát instrukce, které si pamatuji z první a druhé cesty do Karibiku. Na Květě i Zuze je vidět jistý stupeň vzrušení. Naštěstí se nejedná o paralýzu. Zkušební trať na začátku je poměrně krátká a není prudká. Profrčím ji jako první. Po mně jede Zuza. Když dorazí na druhou stranu, celá se chvěje, ale v očích jí hrají všichni čertíci. Dokonce prošvihneme i příjezd Květy, která jízdu zvládla též na výbornou. Pavel si to přisvištěl záhy. Tím to celé začíná! Nastupujeme do klecové lanovky, které se říká pralesní tramvaj, a stoupáme do mraků. Zahlédneme v mracích zahalený Arenal, zřejmě tam počasí stále ukazuje méně vlídnou tvář. Vyjedeme do horní stanice, asi 300 výškových metrů. Čeká nás 8 napnutých lan přes údolí zpět dolů. Některá lana sjíždíme po jednom, jiná v páru. Já jezdím se Zuzankou a Pavel s Květou. Holky jsou tak nadšené, že Květa zapomněla na svůj strach a Zuza se sice klepe, ale radost jí prýští z očí. Když jedeme v párech, tak Zuzanku mám před sebou, já se nohama zaklesnu do ní a už si to svištíme rychlostí přes 50 km/h. Délka lan je vždy přes půl kilometru. Pavel v sólo jízdě naměří rychlost 65 km/h, čímž porušuje kostarická silniční pravidla. Po dvou hodinách naše pralesní zážitky končí. Jsme tak nabití dojmy, že se rozhodujeme pro pozdní oběd v koruně stromu. V Santa Eleně existuje restaurace, která je umístěna na stromě. Doslova a do písmena jsme z pralesních zážitků na větvi.Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 484x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Helča

Opět zase fantastické povídání i fotky je to naprosro úžasné,dík H

30. 01. 2016, 14:25:49
jan_podany
Jan

Děkujeme, úžasné to bylo. Máme na co vzpomínat.

31. 01. 2016, 02:45:24

Tonca

"Durazne nedoporuceni muzu vnimat jako uz lehky zakaz" nema chybu:-). Opici plac nezavidim, ale ostatni musrlo byt uzasne. Byl Paja pripojisten:-)?

30. 01. 2016, 19:34:36
jan_podany
Jan

Jsem rád, že se bavíš. ;) Opičímu pláči jsme se vyhnuli. Pája je samozřejmě na sport zvláště připojištěn, a to na celou cestu.

31. 01. 2016, 02:48:12