HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Tichomoří 2013/2014  / Jak jsme přeletěli celou Mikronésii aneb Hop z ostrova na ostrov

Jak jsme přeletěli celou Mikronésii aneb Hop z ostrova na ostrov

Marshallovy ostrovy

Vytvořeno: 10.01.2014
Autor: JanPodany


Je na čase opustit výsostná území Spojených států amerických a podívat se na další mikronéské destinace. Dnes nás čeká celodenní přelet ze západu Mikronésie na východ. Proletíme přes dvě časová pásma.

Odbavení na Guamu, ačkoliv jsme ho již jednou podstoupili, není bez problémů. Můj pas je vyhodnocen jako falešný, protože americký systém obsluhovaný asijskou ženou v Oceánii nezná Českou republiku. Pracovnice letecké společnosti se vyptává, jak ten stát je starý, poté následuje duplicitní otázka na rok vzniku a nakonec vítězoslavně oznámí, že Čečensko nevydává své pasy a ať jí ihned ukážu ruský.

Ohrazuji se, že jsem nikdy ruský pas nevlastnil, nevlastním a vlastnit nebudu, neboť nejsem světoznámý francouzský herec, jenž nechce platit francouzské daně. To už však přichází na pomoc druhá, zřejmě zkušenější, pracovnice odbavovací přepážky a vysvětluje starší, leč méně zkušené, že musí hledat pod C jako Czech Republic a ne pod Č jako Česká republika. Ještě že naše pasy jsou vícejazyčné.

Ani Zuza není ušetřena obstrukcí. Tu odbavuje pracovník, který zjišťuje, že Zuzčina nadváha kufru už je nepřípustná a nepomáhá ani vysvětlení, že mají s Milanem společnou letenku, tudíž dohromady jejich kufry mají podváhu. Úředník je nekompromisní a jakékoliv zavazadlo nesmí překročit limit 50 liber. Pomocí Pavlova kufru přebalí Zuza nadváhu a my se můžeme odebrat do mezinárodního prostoru.

Náš let na Marshallovy ostrovy má tři mezipřistání, neboť United – letecká společnost jako jediná obsluhuje tyto malé zapadlé kouty země. Vzdálenosti jsou to značné, proto se nedá k přeletům využít malá letadla. Letíme velkým tryskovým letadlem a musíme tedy obsloužit ostrovy Federativních států Mikronésie (dále jen FSM) Chuuk a Pohnpei. A poslední mezipřistání je již na výsostním území Marshallových ostrovů na atolu Kwajaleen.

Letadlo je plné a my vyrážíme směrem na východ, nabíráme cestovní výšku a pod námi zůstávají již jen bělostné mraky a modré nekonečné vody Tichomoří. Každý přelet vychází na hodinku a půl. A než stačíme posnídat, pilot se připravuje na přistání. Třebaže se snažíme zahlédnout kus země, nedaří se nám to a přemýšlíme nad tím, zda naše letadlo je hydroplánem. Vypadá to, že přistaneme na vodní hladinu. Když už jsme těsně nad zemí, objeví se přistávací ranvej a my hladce dosedáme.

Na Chuuku se letadlo z poloviny vyprázdní, ale my zůstáváme v letadle, neboť letiště není vybaveno tranzitním prostorem. Přesto je bezpečnosti dáno zadost, jelikož si všechna kabinová zavazadla musíme vzít k sobě na klín. Jakmile projde bezpečnostní kontrola, můžeme vrátit batohy zpět nad své hlavy do zavazadlových prostorů. Pak se nahrnou další cestující a letadlo je opět plné. Po hodině opět rolujeme na ranvej a míříme do vzduchu.

Očekáváme, že druhou zastávkou po Čukovi bude Gek, ale mýlíme se. Letuška ani netuší, že taková literatura existuje a nepomáhá ani vysvětlení, že za dob našeho dětství byla literaturou povinnou.

Druhou zastávkou je totiž Pohnpei, hlavní ostrov FSM, kde my budeme vystupovat, ale až za tři dny. Ostrov je o poznání větší a na první pohled krásný. Jenže my se teď těšíme na atol Majuro, tak musíme vydržet další hodinovou neměnnou proceduru. K našemu milému překvapení se letadlo nezaplňuje tolik.

Posledním našim mezipřistáním je již atol Kwajaleen, kde je dvouranvejové letiště. Má všechny atributy vojenského letiště, a aby také ne. Toto jsou stále strategické kousky země, které SSA potřebují ke své vlastní bezpečnosti.

Jelikož se jedná o atoly, jsou ostrovy a ostrůvky ploché a vyčnívají nad hladinu oceánu maximálně pár metrů. Je zajímavé sledovat z kabiny letadla nepatrný rozdíl mezi ranvejí a hladinou oceánu.

Plánovaná zastávka na Kwajaleenu se nečekaně prodlužuje. Letu chtivých pasažérů je více než volných míst v letadle. Strategicky držíme naše sedadla, třebaže se jeden Američan snaží připravit o okénko Pavla, jenže na Pavla si nepřišel. Dedukuji, že se jedná o cestující na takzvané čekací listině. A postupně jednoho po druhém pouštějí na palubu a hledají jim místa. Inu správa tohoto atolu už je plně v rukách Marshallových ostrovů.

Jedna zaměstnankyně letiště se snaží na palubu dostat syna, neboť mu končí vánoční prázdniny a potřebuje, aby nastoupil do školy. Jenže právě tento černý pasažér, což není rasistický termín!, je na palubě navíc. Než se to vyřeší, máme třicetiminutové zpoždění.

Poslední přelet je zrychlený a my na Majuru přistáváme pouze s desetiminutovým zpožděním. Jelikož nejsme rezidenti, musíme do fronty k imigračnímu úředníkovi. Zřejmě zde český pas často není, neboť úředník odbíhá dozadu a radí se s kolegou. Naštěstí na pasu je uvedená i Evropská unie, tudíž získáváme vstupní vízum bez jakýchkoliv problémů. Před letištěm na nás čeká již hotelový autobus a my za tmy osvícené hvězdami a půlměsícem ukrajujeme z prvních mil na půdě Marshallových ostrovů.

V hotelu se snaží nás ubytovat do malé kobky, která ani okna nemá. Po našich všetečných dotazech se recepční podvolí a v prázdném hotelu nám ukáže lepší pokoje. Za mírný příplatek se stěhujeme. V ceně máme i koupelnovou společnost. Při prvním rozsvícení jsem se strašně lekl, ale teď už s naším spolubydlícím problém nemáme. Jak je na tom on s námi, to netušíme.

Kdo četl Kafkovu Proměnu, jistě už ví, kdo se to před námi a světlem v koupelně schovává. Kdo nečetl, tomu to prozradím. Je to výstavní kousek švába. Je velký asi na čtyři palce a má krásnou medovo-hnědou barvu. Nejraději má výlevku a bydlí zřejmě v přepadu umyvadla. Když se však pokusil o navázání kontaktu přes naše toaletní tašky, rozhodli jsme se s Pavlem, že tak blízko k tělu si domorodce nepustíme. Jak už tvrdila Yoko Ono: „Každý má svého brouka!“

Po snídani věnujeme čas prohlídce atolu, respektive dvěma jeho ostrovům: Long Islandu, na kterém bydlíme a ostrovu Rita, kde se nachází hlavní dvouměstí Delap-Uliga. Na tak malém území se nachází sedm benzínových stanic, ale konkurence cenu nesráží. Všechny benzínky mají stejnou cenu za galon. Provoz je tu tak rušný, že si při přecházení musíme dávat pozor.

Prvořadým úkolem je nakoupit známky na poště a sehnat ucházející pohledy. S těmi je to problém, neboť státy Oceánie zrovna nevynikají pohlednicovou kulturou, a sehnat ucházející obrázky je vyčerpávající. U místního kostela je základní škola a zrovna vycházejí dívenky ve slušivých uniformách na ulici, kde již na ně čeká, podle amerického vzoru, školní autobus.

Marshallovy ostrovy byly od roku 1945 pod správou SSA, ať už přímo, nebo jako poručenské území OSN, a v roce 1986 vyhlásily samostatnost založenou na volném a dobrovolném svazku se Spojenými státy americkými.

Vedle kostela se nachází národní muzeum Alele, kde se do návštěvní knihy zapisujeme jako první Češi. Muzeum je malé, čítá pouze dvě místnosti, ale přesto žasneme nad tím, jak přesné námořní mapy a mapy hvězdné oblohy místní lidé dokázali nakreslit a sestrojit. I zde je dominantním souhvězdím Velká medvědice, resp. její část Velký vůz.

Jelikož je velké vedro, vracíme se zpět do hotelu a těšíme se, jak si na pláži odpočineme. Bohužel pláž je pokrytá střepy a laguna znečištěna igelitovými pytlíky. Naštěstí začíná příliv a my si nacházíme čistý kousek s nádherně teplou oceánskou vodou. Ve vodě vydržíme tak dlouho, až se nám zkrabatí kůže na prstech rukou. Přesně tak, jako když jsme byli malí a ráchali se dlouho ve vodě.

Jelikož však nám toto nestačí a i tištěný průvodce nám radí vyrazit na bělostné pláže s jemným pískem, objednávám na zítřejší odpoledne výlet lodí na neobydlený ostrov atolu a už teď se těšíme na klidné šnorchlování a sladké plážové nicnedělání.

Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 2467x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse


Nejsem překvapena,že ve světě neznají naši malou zemičku. Ovšem na mezinárodních letištích by se to nemělo stát.No,jak jsem se dočetla - Zuzka měla práci s nadváhou kufru. To zřejmě nebylo nic proti tomu švábovi. Předpokládám, že tento hmyz měla také u sebe. Přeji velké štěstí a nenechat si kazit pobyt úředníky. Moc zdravím. Jarmila
10. 01. 2014, 17:33:55
Díky za podporu. Všichni pevně doufáme, že naše kufry jsou hmyzuprosté. Nájemníky nehodláme tolerovat. Zdravíme.
11. 01. 2014, 12:23:52
Ahojky Zuzko a všichni cestovatele,ozyvam se az dnes neb jsem pracovala.Peclive tisknu tyhle krasne povidky at z toho taky něco mají jina děvčata.Stana atd,moc te všichni pozdravuji.Konec dovolene uz se vam pomalu blizi a tak si to všechno hodne uzijte.pa pa
10. 01. 2014, 20:35:01
Janinko, děkujeme za podporu. Příběhy jsou "z mechu a kapradí", ty tiskneš originální cestovatelské postřehy, aneb faktické postřehy a zápisky pramenící z prožitých zázitků a zkušeností z cest. Pod lampami plnými malých gekonků, ti děkuji za reklamu. Snad se děvčata zasmějí a poučí zároveň. Ještě jednou díky, dnes již z Pohnpei.
11. 01. 2014, 12:21:04

Tonca
Aspoň, že vás nevyhostili a mohli jste pokračovat:-).
11. 01. 2014, 10:40:49
jan_podany
Jan
Toničko, jsme moc rádi, že se neopakuje Penny Donovan a BPO. Už nás čeká poslední vstupní pohovor, a to na Palau.
11. 01. 2014, 22:58:10
Ahoj všichni,tak jsem si myslela že už jsme s našimi prů...y,známí po celém světě,ale ne!Už dlouho to ale trvat nebude,Helča
11. 01. 2014, 16:28:25
Domu se ještě něchystáme a s průkazy snad již nebude problém. Díky za příspěvek.
12. 01. 2014, 03:51:05
Zuzko ja vim,že jsou to vaše zážitky,ale moc hezky psané!Tady se začíná trochu ochlazovat a na mne skočila lenora.Moc si to ještě užívejte!!!!Hlavne at ti tvůj maly kufříik někde nepotratí!!A mejte se moc hezky at vas uz nic nemilého nepotka.pa pa
11. 01. 2014, 18:04:18
Janinko, nic se neobávej, jsme otrlí a hned tak nás nic nerozhází, neodradí a neskolí. Kufr přinejhorším zakoupím ještě jeden a budu ho vydávat za kabinové zavazadlo. Náš "Čečenec" se pochlapí a namaluje si ještě jeden pas v těch správných barvách, pak nebude problém snad již v ničem. Díky za příspěvek.
12. 01. 2014, 03:42:33