HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Tichomoří 2013/2014  / Jak jsme si užili koupel ve vodopádu aneb Mikronéské Benátky

Jak jsme si užili koupel ve vodopádu aneb Mikronéské Benátky

Mikronésie

Vytvořeno: 14.01.2014
Autor: JanPodany


Na jihu ostrova Pohnpei se ukrývají největší turistická lákadla. Jelikož se včera Zuza osvědčila, měla to právo, že nás může opět po ostrově vozit. Nabrali jsme kurs na jih, a aby to naše řidička měla pestré, jeli jsme tentokrát v opačném směru, tj. po směru hodinových ručiček.

Cesta ubíhala poklidným tempem a my jsme se přiblížili k rozcestníku, který ukazoval směrem k Nan Madolu. Nan Madol je mýty opředené středověké místo, kde dříve pulsoval čilý život. Ještě před příchodem Němců a Španělů existoval hlavní přístav na jihu, který obýval domorodý kmen. V rámci Nan Madolu se nacházejí i hrobky náčelníků a domorodci dodnes mají toto místo v úctě.

Již z turistického centra jsme byli vybaveni mapkou a cennými informacemi. Takže po příjezdu jsme si mysleli, že nebudeme ničím překvapeni. To jsme však netušili, že na dnešní den je v místní střední škole zemědělství a obchodu naplánovaná inaugurace nových školáků. Jako projíždějící jsme se této slávy zúčastnili.

To však už přijíždíme na ostrůvek, který je výchozím bodem k hradišti. Při jízdě výmolovou prašnou cestou dorážíme k prvnímu domku, kde se za průjezd platí první poplatek ve výši 1 USD na osobu. Další poplatek ve výši 3 USD na osobu platíme na parkovišti místní rodině, které procházíme skrz dům a dvorek, a dostáváme cennou radu, kudy tudy na Nan Madol.

Stezka vypadá udržovaně a míří do listnatého lesa. Po chvíli chůze se objeví vodní hladina a stezka se mění v chodníček. Ten je vytvořen jako násep z korálů. Jelikož je vody nadstav, je chodníček místy pod vodou. Jsem velmi rád, že jsem si na výlet vzal plážovou obuv, třebaže Zuza si myslela, že se v ní chodit nedá. Jak se ukázalo, byl to ode mne prozíravý tah.

Obezřetně procházíme zatopeným územím a zkoušíme vlastní vahou nosnost dřevěných můstků. Je vidět, že vybírané poplatky se do údržby vrací a my se na udržovanou stezku můžeme plně spolehnout. Ve vodě panuje čilý ruch, sem tam zahlédneme rybku, ale nejvíce o sobě dávají vědět ryby – lezci. Ty jsou tak čiperné, že nestíháme postřehnout jejich rychlý pohyb. Jak rychle vystartují, tak rychle se zastaví. Je to obojživelník, který připomíná pulce s vypouklýma očima a přední pár ploutví vypadá jako nožky. Rychlými pohyby skákají po hladině, jako když děti rozverně házejí žabky.

Po pár desítkách minut docházíme na konec stezky, kde nás vítá početná rodina zarputilým mlčením. Tváří se, že je zde rušíme. Nemůžeme si vzpomenout na doporučenou omluvnou frázi v domorodém jazyce, tak to zkoušíme s anglickým univerzálním sorry. Ze zamračené ženy vypadne strohá informace, že je třeba zaplatit poplatek ve výši 3 USD za osobu. Naštěstí o trojím poplatku víme, tak se necítíme nikterak podvedeni.

Teprve teď se nám otevírá výhled na hradiště, zatopené kanály a ruinu jednoho z paláců. Příměr s Benátkami je na místě. Litujeme jen, že nemáme s sebou plavidlo, abychom se mohli po kanálech projet a obhlédnout si to důkladně. Kanály jsou poměrně hluboké a brodit se jimi nedá. Tištěný průvodce nás i nabádá, abychom po zdech nelezly a ctily důstojnost a klid hrobek.

Když jsme se Nan Madolu nabažili, vyrazili jsme na zpáteční cestu. Nedaleko Nan Madolu se nachází nejmalebnější vodopád Kepirohi. Tam směřuje naše další cesta.

Poplatek 3 USD za osobu je zřejmě pevnou taxou, neboť i vstup k vodopádům je takto zpoplatněn. Jak nás cedule informuje, i zde je poplatek věnován na údržbu přístupové cesty. Cestička je vlastně alejí, kterou lemují rostliny s barevnými listy a ve vyšším patře palmy.

Když se před námi otevře výhled na vodopád, jsme uneseni. Po nezbytném nafocení přírodní krásy pánská část výpravy se převléká do plavek a zkouší teplotu vody dravé říčky. Voda je snesitelná a našim zcestovalým tělům dopřáváme pod vodopádem zasloužilou masáž.

Milan zkouší, jak vysoko se dá po čedičovém kluzkém podkladu vylézt. Jakmile ho upozorním na kluzkost větou: „Pozor! Může to klouzat.“ Proletí Milan kolem mne dolů do hluboké tůně. Jako bych to neříkal! Naštěstí se to obešlo bez úrazu.

Pořádně vykoupaní, osvěžení a Zuzou zdokumentovaní vyrážíme na další cestu kolem ostrova. Zuza vědoma si včerejšího nezastavení v čedičovém lomu nás tam veze. Sluníčko se schyluje k západu a lom bude řádně nasvícen.

Opět podjíždíme síť na odbíjenou a hráči nás zdraví již jako staré známé. Lom nezklamal a my konečně pořizujeme fotografie nejen lomu ale i Sokehs skály, která je symbolem ostrova Pohnpei.

Když opouštíme ostrov Sokehs, který jsme opět objeli a tentokrát v protisměru, zahlédnu vysoko na zalesněném útesu rozsvícená světélka a konstrukci dřevěné terasy. Tam chci dnes povečeřet. Pohledem do mapy a společnou navigací se přímo dostáváme na vrchol útesu k baru s grilem. Místo se jmenuje U Kupida a nedivím se. Je to romantické místo, kde je výhled na Sokehs ostrov a přilehlou mořskou zátočinu.

K večeři si dopřejeme s Milanem pivo, ale ani australské a ani filipínské pivo nám chuť nepodpoří. Jinak je to ovšem s večeří. Lahodný steak z tuňáka nám přijde k chuti. A vyvrcholením celé večeře byl zákusek Banana Split, který zde má zajímavou formu. Jedná se o lahodný dort se zmrzlinou, banánovým pyré a vysokou vrstvou čokolády. Lepší zakončení tohoto báječného dne jsme si nemohli přát.

Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 2001x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Tonca
Jak v ráji:-)
15. 01. 2014, 10:52:18
jan_podany
Jan
Tončo, tak doufám, že ten opravdový ráj poznám za hodně dlouho ;), ale souhlasím, že se mu Pohnpei určitě podobá!
15. 01. 2014, 23:12:17
Nádhera,fakt vám závidím musí to být zážitek,zdravím Helča
15. 01. 2014, 12:49:15
jan_podany
Jan
Helčo, nádhera to opravdu je, ale nemusítě závidět, raději nám to přejte, to je pozitivnější emoce ;) Zážitků máme opravdu dost a věřím, že sourozenci Vám budou vyprávět a nadšeně líčit!
15. 01. 2014, 23:14:39
Příroda je dle fotek překrásná, ve skutečnosti asi ještě hezčí. Jenom ať Milan nepadá do vody, mohl by se mu vyplavit zbytek rozumu - jestli tedy ještě nějaký zbyl. Moc zdravím. Pozdrav vyřizuji i od Marušky. Té vše tisknu a čte to i Roman.Uznale hovoří o tom, že by zřejmě příště jel s Vámi.Tedy pokud mu to práce baletního kritika dovolí. Myslím na všechny a zdravím. Jarmila
15. 01. 2014, 15:32:14
jan_podany
Jan
Tropická příroda je opravdu nádherná, právě pro svou exotičnost. Milan do vody nepadá a rozumu má naštěstí dost. Inu, vždyť je graduovaný ;) Pokud bude příště a pokud mu to zaměstnavatel dovolí a pokud se s námi snese, tak proč ne?
15. 01. 2014, 23:17:17
Ahoj Zuzko, moooc zdravím z Čech. Krásné čtení, moc se bavím. Tvá funkce řidiče mě velmi pobavila a dokážu si to živě představit :-) Tak si to užij, mooooc ti to přeju. M.
17. 01. 2014, 22:16:08
Díky za příspěvek. Já jsem výborný řidič, to jen moje mužstvo má asi slabčí nervy, mě nepřišlo, že bych za volantem dělala co nemám... Doma, když jedu sama, stíhám mnohem víc věcí během jízdy. Už se na tebe těším, vše podrobně vylíčím jak se vrátíme.
19. 01. 2014, 02:14:13
Tak se blíží konec krásného zážitku,který jsem si užívala s vámi a přeji vám všem šťastný návrat domů a zase někdy nashledanou na blogu hedvábná stezka,Helča
18. 01. 2014, 15:51:53
Díky moc za příspěvky.
19. 01. 2014, 02:07:48
Ahoj Zuzko tak jsem dnes přečetla poslední povidani a mysli,ze mate zazitku az dost pomalu se vam dovca chyli ke konci a tak si zbytek krasne dovci ještě uzijte.Preji dobry zpatecni let.pa pa
18. 01. 2014, 17:17:47
Moc moc díky. Ještě bych vydržela, ale tak týden, už se taky pomalu těším domů. Pozdravuji všechny a díky za příspěvky.
19. 01. 2014, 02:01:24