Opet se hlasime z Ekvadoru, tentokrate z vesnice Cuyabeno, zasazene uprostred dzungle.

Do dzungle jsme se chystali dlouho, v Bolivii to bylo z La Paz daleko a v Peru nas lakala  jina mista. Navic jsme o Amazonii v Ekvadoru slyseli dobre reference, tak proc ne.  Obzvlaste po rozhodnuti, ze na Galapagy nepojedeme jsme potrebovali nejaky highlight. Neco, na co se muzeme opravdu tesit. Ne dalsi ruiny, dalsi mesta, dalsi indigenous comunity, dalsi cokoliv. Jednoduse neco jedinecneho! Dostavila se totiz krize… Jet na Galapagy by v ted znamenalo financni sebevrazdu, protoze by ani ne tyden vysel na zhruba 1200USD na hlavu. Do toho jsme zpocitali, ze z Quita do Karibiku a zpet by vyslo na vice nez 100hodin v autobuse. Zmena mista odletu byla draha, takze dle planu letime z Quita. A, padlo to na nas. Jednoduse dost bylo autobusu, zadky jsou osezene, nohy rozlamane z krceni pod sedadly a tak ze samotne myslenky na dalsich 100hod. jsme dostali koprivku. Tak co ted, jedeme domu? Nebo to prejde? Doslo nam, ze po prijezdu domu nas to rozhodnuti bude mrzet. A tak ne, nic se uz nezkracuje, jednoduse zpomalime a zustaneme jen v Ekvadoru. A zacneme v dzungli, pro oba vzrusujici destinaci. Snad to pujde.

Jedine hlavni rozhodnuti ohledne dzungle znamenalo zvolit, zda se podivame do “bosque primario o segundario”. Do dzungle, tedy lesa nedotceneho clovekem nebo do lesa, ktery byl ponicen clovekem a opetovne umele “vybudovan”. Problemem teto oblasti je totiz fakt, ze zde v 60´ objevili ropu. A kde se objevi ropa, se co nevidet objevi gringos. Ti dzungli plundrovali a diky nim se plundruje dal, dulezite jsou prece zisky. O jake spolecnoasti se jedna? Staci napovedet, ze se napr. vesnice nebo letiste uprosted niceho jmenuje Shell? Amazon watch vypocitala skody napachane ropnymi spolecnostmi na stovky mil. USD, ChevronTexaco se hlasi cca k 10%. Za cca 30 let vypustili do dzungle 18bil.(!) toxickeho odpadu a riziko rakoviny se zvedlo 1000x. Proto je zazalovalo zhruba 30.000 ekvadorcu.

Po seznameni s problematikou jsme jednoznacne chteli do prave dzungle, hlavne videt anakondu. A co nejvetsi, mivaji az 8m, tak uvidime. Nejlepsi zakladnou pro vylety do dzungle je udajne  Lago Agrio. Mesta, jez bylo v 60´ vyuzivano pro hledani "cerneho zlata" fy. TEXACO, vecer docela nebezpecneho i proto, ze se do oblasti obcas podivaji ozbrojene jednotky kolumbijskych FARC, ktere mohou turisty unest. Stava se to velmi velmi zridka a toho jsme se opravdu nebali. Jedna drobnost, mesto se pred prichodem gringos jmenovalo Nueva Loja a Lago Agrio je jen prezdivka, kterou mestu Texaco dalo. Lago Agrio = Sour Lake, centrala Texaca v Texasu. Prezdivky se uz Nueva Loja nezbavilo a pouzivat je zacali i mistni. Co do nebezpeci, zaujala nas zprava na idnes o upirech, kteri radili asi 100km po proudu reky od mista, kam jsme se chystali.

http://zpravy.idnes.cz/krvelacni-upiri-zabili-v-peru-ctyri-deti-a-pokousali-500-indianu-pby-/zahranicni.asp?c=A100813_113009_zahranicni_stf

My jsme proti vztekline ockovani, ale tuhle zkusenost bychom si opravdu nechali ujit. V agenture nam tvrdili, ze kazda postel ma svou moskitieru, tak jsme si rekli (mozna naivne), by to mela byt dostatecna ochrana. V Baños jsme se ponorili do shaneni nejlepsiho mozneho pomeru ceny a slibenych zazitku. Nakonec jsme jsme zjistili ze na 5 dni maji vsechny agentury stejny program a tak jsme zvolili tu nejlevnejsi z uchazejicich. Den nas vysel na 35USD na a jak jsme zjistili pozdeji, cena to byla velmi dobra.

Protoze vime, ze jsme po nocni jizde nepouzitelni, rozhodli jsme se dat si po prejezdu z Baños do Laga Agria jeden den na rekonvalescenci. Po prijezdu okolo 7am jsme nasli ubytovani a sli si dat 20. Den byl ok, vecer pred dnem D jsme sli spat a ocenili jsme ventilacni sachtu, ktera nam zarucila prisun sveziho vzduchu. Bohuzel jsem v noci zaslechl pleskani maleho proudu vody o dlazdicky, nasledne provazeneho oderem znamym z Indie. Nejake prase vyuzivalo ventilacku jako toaletu. Opakovane a z mista, kam jsem se nabrousene neuspesne snazil dostat. Asi majitele domu. Takze jsme ventilacku museli zavrit a mistnosti se rozhostilo lepkave vedro. Nevyspali jsme se ani jeden a rano jsme se shodli, ze kdybychom vyrazili hned po prijezdu, udelali bychom lip. Po snidani jsme na 9am naklusali na smluvene misto. Tam nam v 9:30am señora sdelila, ze nas naberou v 10:30am. Jak typicke. Po 3 hod. ve vanu nas nakrmili a nalozili do uzke kanoe s propan butanovou lahvi a jednou domorodkou (doslovne) a vyrazili na 3-hodinou cestu uzkym korytem reky do lodge (tabora s par bungalovy se zakladnim vybavenim) v okoli vesnice Cuyabeno. Cesta se nam libila naramne, projizdeli jsme dzungli minimalne narusenou clovekem a vsude to tepalo zivotem. Po prijezdu jsme zjistili, ze v nasem lodgi je krome nas 5 lidi, kteri se o lodge staraji a 4 ekvadorci, turiste. Po veceri jsme absolvovali nocni prochazku v djugli s pruvodcem. Na nic zasadniho jsme nenarazili, jen insekt a jedna tarantule. Druhy den jsme vyrazili s ekvadorci na denni prochazku dzungli, pak jsme neuspesne chytali pirañe (ekvadorci chytili jednu a dve pruvodci) a po setmeni jsme vyrazili na kajmany. Nasli jsme jich par, lov vsak probihal jen fotoaparaty. Po navratu do lodge jsme zjistili, ze se skupina rozrostla o 8 belgicanu. Dalsi den jsme absolvovali s nimi a s ekvadorci jsme se rozloucili, jelikoz ti se vraceli domu. Den jsme zacali dalsi prochazkou v dzungli, kde jsme narazili na „serpiente arbolesa“ coz v cestine zni hodne divne – had stromovy. Nez jsme se dostali k fotografovani pres belgickou hraz byl had ten tam. Nevadi, dalsi. A snad uz to bude vysnena anakonda. Na ne vsak nebyla sezona, i pruvodci jich v mesici videli jen par. Pred obedem jsme si zaplavali, ano v rece s pirañemi a kajmany. Piraña neublizi, pokud neciti krev a kajmani ve dne spi. Po koupeli a obede jsme zamirili asi 20 min. po produ do domorode vesnice. Tam nam ukazala doña Isabela, jak se dela chleba z korenu Yuccy, rostliny v teto oblasti bezne. Po par hodinach navrat, vecere a spanek. V noci okolo 1am nas probudil silny zensky vykrik a pote slabnouci zvolani,:“help meee,“, celkem 3x a velmi blizko. Docela nas zamrazilo. Hned jsem se snazil zjistit, zda jsou „nase“ holky ok. Marcela byla vedle me v posteli a belgicanek jsem se snazil dovolat. Ozvali se se par sekundach, jsou pry ok a ony to nebyly. Tak jsem vysel ven a tam se se potkal s jednim z belgicanu. Taky to slysel, nevi, o koho by se mohlo jednat, ale taky ho to velmi vystrasilo. No nic, pruvodci spi, nikoho nepohresujeme, tak dobrou. Ale spete, kdyz nekde v dzungli, par metru od vas, mozna nekdo potrebuje pomoc.! Ja se nikam nevydam, podelal bych se strachy a svycarakem bych si akorat tak ublizil. Do rana jsme ani jeden poradne nezabrali. Rano mistni tvrdili, ze jsme to museli byt my nebo „hombre se selva“, clovek z pralesa. Cas od casu pry lide, co zijou v pralese bez kontaktu s zadnou komunitou anebo z ni byli vypuzeni, kradou deti a jine potrebne propriety. Nebo to byly duse lidi, kteri v dzungli zemreli. Nase kucharka pry v minulosti zazila neco podobneho, slysela ale muzsky hlas. A za 2 dny ji zemrel manzel.... Mozna povidacky, ale nic, co bychom chteli slyset. Na dopoledne jsme meli plan jiny nez belgicane, kteri se vydali rybarit pirañe. My se vydali za shamanem. Tak se ho zeptejte, co to v noci bylo. Ok. Shaman byl stary dedula o sedmi krizcich, ktery se pro nas vyparadil a triko NIKE vymenil za modrou tuniku. Leci pry diky 550 lecivym bylinam, ktere sam zna. Nemocny musi za nim, musi pit halucinogeni lektvar, ktery mu shaman pripravi a po par dnech az mesici je schopen nocniho ritualu. Behem nej shaman vyslechne diagnozu od ducha, ktereho si na pomoc povola. Pokud je leceni v shamanove  moci, byliny jsou nasazeny, pokud je zapotrebi rezat, nemocny oznami doktorovi, kde a co je postizeno. Udajne ma velmi dobre vztahy nejen s blizkou nemocnici, ale i nekterymi nemocnicemi ve statech. To i diky studentum, ktere vyucuje. Momentalne ma 3, z USA, Kanady a Francie. Francouz se udajne snazi jeho um aplikovat v evropskych pomerech a proto dava dohromady herbar vsech samanem znamych v dzungli rostoucich lecivych rostlin. Ty pak hodla zkoumat a zjistit, jaka latka presne telu prospiva. Problemem je vsak udajne fakt, ze pro velke procento rostlin nejsou nazvy v jinem nez mistnim jazyce a pro nektere dokonce ani v nem. Taky uz s fotakem bloumaji pralesem par mesicu. Na otazku, kdo to v noci mohl byt, kdyz siroko daleko nikdo nebydli odpovedel, ze duch mrtveho tezko, protoze ti vetsinou nekrici. Ano, je jich v pralese hodne, to jo, ale projevuji se jinak. To byste poznali. Spis to vypada na „hombre de selva“. Meli jsme tim tematem tak zaneprazdnene mysli, ze jsme si zapomeli pujcit servatanu. Foukacku, ktera se v Amazonii pouziva jako nehlucna zbran, obzvlaste v kombinaci se sipem namocenym v curare, velmi ucinnym jedem. Chtel jsem si ji vyzkouset, ale vracet se k shamanovi se nechtelo ani nam ani pruvodci a servatanu nikdo jiny v komunite nemel. Co se da delat. Vecer jsme si mohli vybrat co by se nam libilo a tak jsme zvolili rybareni pirañi a hlavne uz jsme konecne chteli videt anakondu. Ta ten vecer neprisla, ale pirañe ano. Ja chytil hned 2 a Marcela byla nekolikrat velmi blizko,dokonce jsme tu zubatou potvoru videli proletet kolem nasich hlav,  tak silne Marcela prutem svihala. Kvalitu jejiho chrupu jsme ale rukama zkouset nechteli, pry maji zuby neuveritelne ostre. Pri veceri jsme nemluvili o nicem jinem nez o vykriku a jedna z belgicanek nemohla vyvratit, ze by to mohla byt ona. Na nocni muru se nepamatuje, ale spala sama, takze nemela alibi. To nam stacilo na to, abychom ji jednohlasne obvinili bez moznosti na obhajobu. Vsem se ulevilo, cela podivna vec nasla racionalni reseni a noc probehla bez problemu. Rano nam pruvodce sdelil, ze je hladina dody velmi nizko a ze budeme muset vyrazit co nejdriv, takze zadna aktivita se uz nekona. Neboli neuvidime-li anakondu po ceste, je mu lito. Cesta lodi trvala skoro 4 hodiny a my se uz smirili s tim, ze to bude bez tohoto v dzungli uctivaneho hada. Nastesti pro nas jeden z belgicanu anakondu zahledl na brehu uplne na konci cesty. My ji minuli i s pruvodcem, takze jsme meli stesti, ze ji klucina zmercil. Mela „jen“ 2 metry, ale nam to moc nevadilo. Krasna, ale jen z uctive vzdalenosti. Pak jiz jen obed a navrat do Laga Agria. Z nej cesta do Quita, ktere bude slouzit jako transfer pro dalsi cestu do Minda. Mindo ma byt misto uprostred cloudforestu, plne vodopadu, motylu, ptaku a pohody. Uvidime.

mejte se a brzy na videnou

Dan a Marcela