Ahoj vsem,

konci nam Peru a dnes prejizdime do Ekvadoru.

Z Nazcy jsme se presunuli do Limy. Hlavnim cilem byla navsteva pana Broma na Ambasade CR. Do Limy jsme prijeli v noci, takze ubytovani jsme zkusili co nejblize autobusovemu nadrazi a co nejlevneji to slo (jako vzdy). Pote jsme sli obhlidnout ctvrt a pri hledani vecere jsme nasli levnejsi ubytovani, nevypadalo spatne, ok, zitra se sem prestehujeme. Opravdu se jednalo o klasicky hostel, nicmene dalsi den jsme podle jistych indicii zjistili (cennik umisteny na dverich a jista videa zakazana mladistvym a nastavena misto jednoho z televiznich programu), ze si sem zrejme chodi mistni pary zaskotacit. Teckou tomu bylo, ze soucasti pokoje mela byt koupelna, ale byla tam jen obrovska skrin pres celou stenu. Recepcni nam poradil, ze koupelna je za poslednimi satnimi dvermi. Dan to vtipne oglosoval (tlumocim, odpustte mu jeho slovnik): bydlime v bordelu a srat chodime do skrine. To to pekne zacina.

Trochu jsem se bala, ze v Lime ztvrdneme klidne i tyden, protoze jsme se opet strefili do statnich svatku, tentokrat peruanskeho vyroci nezavislosti, ale jak me pan Brom poucil, zamestnanci si asi dovolenou vezmou, ale jeho se tyto statni svatky netykaji, protoze on stejne do prace pujde udelat vyplaty. Setkani s timto panem potvrdilo dojem, ktery jsme si udelali dopredu pri telefonovani a mailove komunikaci z Bolivie. "Tak to jste vy, slecno? Ani nevite, jak jste me nastvala." Hezke uvitani, ze? Dozvedela jsem se, ze je mu 65 let, drive delal konzula v Africe, a protoze ma manzelku Peruanku, pozadal o prelozeni, byt na nizsi funkci hospodare, do Peru. Do Limy prijel tyden pred mym okradenim, navic byvaly hospodar mel necelych 14 dni na predani prace a na to si vzal konzul dlouhodobou dovolenou. Standardne konzul zastupuje velvyslanec, ale protoze se vsichni domnivaji, ze kdyz nekdo dela konzula v Africe, muze klidne okamzite bez zauceni zastoupit konzula v Jizni Americe, stalo se. Vsude to ovsem funguje jinak. V Africe pry lidi pri ztrate pasu opravdu posilaji domu a na letiste jedou s eskortou kvuli bezpecnosti. Preci jen na tuto navstevu jsem mela dost casu se pripravit a tak jsem si neodpustila se sverit panu Bromovi s tim, ze ceske urady funguji otresne, ale ze jsem rada, ze na muj natlak si vsechno zjistil a hodla mi pomoci. Nasledujici vety byly soucasti rozhovoru, ale to by byl dlouhy opis, a tak vypichuji jen jeho vety, ty nejlepsi: "No ale ja vam pomoct nechci, ja jen delam co musim. To je strasny, co, kdyz jednate s nekym, kdo vam pomoct nechce. Navic ja tady jednam z pozice sily, protoze vy me potrebujete. Vy byste potrebovala zit alespon 20 let v minulem rezimu, abyste mela porovnani, jak co funguje dneska. Nase urady jsou jedny z nejlepe fungujicich v Evrope. Proc vubec ztracite pas? Neztracejte pas a je to. Mlada generace se musi porad vychovavat, to si uvedomte a furt si to opakujte." Zapomnela jsem zminit, ze nakonec mi na moji stiznost prisla mailem odpoved z naseho ministerstva zahranicnich veci, kde mi napsali, ze po prvni komunikaci s ambasadou bylo vse ok a ze pan Brom nepochybil (tedy v dobe, kdy me chtel poslat domu a tvrdil, ze novy cestovni doklad na delsi dobu nemuzu dostat). Zaroven tam uvedli, ze je ale mozne mit jisty cestovni doklad blablabla .... "Taky jsem dostal takovy hezky mail z ministerstva zahranicnich veci, kde mi pisou, co vam odpovedeli. Hezke. Takze jsme se nakonec krasne shodli, ze vam vystavim nahradni cestovni doklad." Tyhle urady se proste vzdycky podrzi, stiznosti nestiznosti. "Ten doklad musim napsat na stroji a jedinej psaci stroj ma v kancelari velvyslankyne, ktera ted nekam odjela. Tak uvidime, kdy se vrati, snad neodjela na svatky pryc. V ruce to sice napsat jde, ale kdyby se ji to nelibilo, musel bych to psat stejne znovu na stroji. Pak to ona musi podepsat. Pocitejte tak za 2 dny, zitra to nebude uz z principu." Tohle me pobavilo. Na nemecke ambasade by zblaznili kde koho, aby jeden podpis uhnali. My uz z principu nic hned nepodepisujeme. Domluva byla, ze mi da mailem vedet, kdyby preci jen byl doklad hotovy drive. Nebyl drive, al az za ty dva dny, ale do mailu mi pan Brom napsal (kopiruji):
"Vazena pani Nemcova, abych zvysil Vasi duveru v efektivnost ceske statni zpravy sdeluji, ze Vas nahradni cestovni doklad muzete prevzit zitra, ve ctvrtek, v 10:00 na ceskem velvyslanectvi. To " v 10:00 " neni vyrazem pokracujici zpupnosti a neochoty podepsaneho spolupracovat, nybrz pouze veci nezbytnosti: V budove budu sam a zvonek zvenci neni v celem objektu slyset, takze na Vas budu dole v recepci cekat. Myslim tak 5 minut, vic urcite ne. A neopomente si zajit do muzea inkvizice na ulici Abancay, v ramci pobytu. S pozdravem Jiri Brom"
Jeste jsem se zeptala, zda musim na imigracni urad pro razitko do pasu o vstupu do zeme (jak uz znam z Bolivie). "Jee, to nevim, ale tam je to vzdycky na dlouho. A nechcete radsi z Peru odjet driv, nez vam skonci platnost toho nemeckeho dokladu a nemusite si nic zjistovat?" Doklad byl krasne napsany na stroji. "Chcete videt ty dva co jsem zkazil?" Doklad jsem prevzala a slusne za nej podekovala. Podali jsme si ruce a pan Brom pravil: "Tak uz plavte." Mno.

Tri dny stravene v Lime jsme se jen poflakovali po meste, hlavne po centru a po ctvrti Miraflores, ktera uz vypada jako svetove mesto - nove domy, hezke, upravene, krasne a velke parky. No a taky jsme si zasli diky doporuceni do muzea inkvizice.

Dalsi zastavkou bylo mesto Trujillo. Hezke mesto, pekna architektura a archeologicke pamatky v pousti z doby pred Inky, cca 400-600 n.l. (mimochodem v mistnich novinach psali, ze den pred nami tam okradli turisty a celkova skoda byla vycislena na 6 tis. USD. Slusny lup.). Zaroven jsme si zajeli do vesnicky Huanchaco, ktera lezi u more a ktera je znama tim, ze rybari pouzivaji stale jeste puvodni typy lodek, z bambusu a prouti. Mrknete na fotky, vypada to vyborne. V Trujillu jsme se po dlouhe dobe ubytovali v dormu a potkali tam vyborne lidi. Nas negativni dojem z Izraelcu napravil izraelo-cech Barak Fisher, ktery nas doufame navstivi v Praze, kam se pristi rok chysta. Jeste jsme nepotkali cestovatele, ktery by cestoval a nevedel, zda ho to bavi, nebo ne, jestli se ma vratit domu, nebo ne, kdyz ma koupeny listek na autobus, jestli ma jet nebo ne, nema rad zimu, ale listek na autobus si koupil do hor ... Dobrou noc, jdeme spat, co ty? Ja nevim ... Az nam ho bylo lito. Ale je to hrozne mily a chytry clovek. Pruvodce pise, ze Trujillo je znamy svym celorocne jarnim pocasim. No nevim, slunce tam za cele 3 dny nevykouklo. Navic jsem tam snedla neco zrejme vic nez netradicniho, protoze jsem si zopakovala zazitek z Uyuni pred cca 2 mesici. Jakmile se mi udelalo lip, vyrazili jsme nekam vys na sever, na plaz k mori.

A tak jsme ted ve meste Mancora, abychom si prohrali kosti. Slunce sviti radne, ale chladny vitr klame, takze uz mame prismahla zada. Ale more je teple a vlny obrovske. Lidi sem jezdi hlavne kvuli surfovani a kiteovani, maji tady vyborne podminky. Dali jsme si 3 dny nicnedelani, relaxujeme v hamocich a nacitame dalsi destinace v Ekvadoru.

V prvnim prispevku jsem psala, ze jsme si na Peru stanovili schvalne nizky budget a uvidime, co to udela. Vidime, ze diky expedici na Machu Picchu a vyletem nad Nazca liniemi a diky tomu, ze jsme v Peru jen 3 tydny, jsme se dostali nad budget (25USD/osobu) a vychazi to na cca 30USD/osobu, coz porad neni spatne. To, co jsme videli za highlighty, stalo za to, kvuli tomu jsme sem jeli. Lidi jsou tady dost podobni tem v Bolivii, jen nechodi tradicne oblecni. Vsechno je tady o poznani drazsi a nekdy jsou ceny pro turisty primo napalene. Objevili jsme vybornou cokoladu Triangula, na ktere je od vyrobce napsana doporucena cena 1sol. Ovsem mnohdy ji mistni prodavaji za 1.2solu, nebo 1.5solu a na Machu Picchu to bylo dokonce neuveritelnych 2.5solu. Dan denne trenuje svoji schopnost koupit levneji, nez za co prodejce prodava a Triangule venoval zvlastni etudu. Nejen, ze se vzdy snazil cenu ztlacit na 1sol, ale pokud to neslo, pokazde vyvalil na prodejce oci, ukazal prstem na doporucenou cenu, a s otresenym vyrazem ve tvari vytkl prodejci, ze to prodava strasne draze a ze za tuhle cenu to opravdu nekoupime. Jidlo mistnich vyvarovnach bylo vyborne, zadne restaurace jsme za celou dobu nepotrebovali. Rodina udela z casti domu "restauraci", proste par obycejnych starych stolu a zidlicek, zeny vari obed a vecere a deti usazuji stravniky a obsluhuji je. Hoste jsou hlavne mistni a pak my. Dalkove autobusy uz zase maji WC na palube (jako v Argentine), coz je pri 8h ceste a vic docela vyhoda. Ale pozor. Jak hlasila v autobuse stevardka: "Porfavor, el bano es solo para urinario, repetio, solo para urinario."

Mejte se krasne.

M a D